Luiz Inácio Lula da Silva
brazilský politik From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Luiz Inácio Lula da Silva (* 27. října 1945 Caetés) je brazilský politik, v letech 2003–2010 a znovu od ledna 2023 prezident Brazílie.[1]
.jpg)
Remove ads
Život
Narodil se ve velmi chudých poměrech ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernambuco jako jedno ze sedmi dětí. Číst se naučil až v deseti letech[2] a základní školu po čtyřech letech opustil, aby ve 12 letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot, aby tak vypomáhal své rodině.[3] V 19 letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.[2] Od té doby začal být aktivní v odborech.[3]
V roce 1969 se oženil s Marií de Lurdes, která roku 1971 zemřela na hepatitidu, když byla těhotná.[2] V roce 1974 měl dceru se sestřičkou Miriam Cordeiro, kterou si však nikdy nevzal. V témže roce se oženil se vdovou Marisou Letícií, jejíž manžel byl zavražděn při loupeži.[4] S tou měl tři syny a také adoptoval syna Marisy z předchozího manželství. Marisa zemřela v roce 2017. V roce 2022 se jeho třetí manželkou stala socioložka Rosângela da Silva, která je o dvacet jedna let mladší.[5]
V roce 1982 si ke svému oficiálnímu jménu přidal svou přezdívku Lula (hypokoristikon křestního jména Luiz, znamená také krakatice).
Remove ads
Politika
V roce 1978 byl zvolen prezidentem ocelářských odborů ve městě São Bernardo do Campo, centru brazilského automobilového průmyslu. Během vojenské diktatury organizoval i několik stávek, měsíc strávil ve vězení, po protestech veřejnosti byl propuštěn. V roce 1980 spoluzakládal levicovou Partido dos Trabalhadores (česky Strana pracujících). V roce 1982 neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu São Paulo.
V roce 1986 byl zvolen poslancem. Roku 1989, kdy byl prezident v Brazílii poprvé přímo volen, kandidoval a se ziskem 16,08% hlasů jako druhý postoupil do druhého kola, které prohrál (získal 44,23 % hlasů). Po skončení svého poslaneckého mandátu v roce 1990 již znovu na poslance nekandidoval. Znovu se stal prezidentským kandidátem v dalších volbách v roce 1994, kdy opět skončil druhý (se ziskem 27,04 % hlasů, vítěz Fernando Henrique Cardoso vyhrál již v prvním kole. Stejně dopadl i v roce 1998 (tentokrát se ziskem 31,7 % hlasů).
V prezidentských volbách v roce 2002 již první kolo vyhrál (získal 46,4 % hlasů), svého soupeře porazil i v druhém kole (tam získal 61,3 % hlasů) a stal se tak prezidentem Brazílie. Jeho sociální politika je pragmatická a umírněně levicová.
V roce 2006 byl znovu zvolen, když zvítězil v prvním (získal 48,61 % hlasů) i druhém (získal 60,83 %) kole prezidentských voleb. O rok později pak prohlásil, že nebude usilovat o změnu ústavy, která by mu umožňovala kandidovat potřetí.[6]
V roce 2021 ohlásil, že bude kandidovat v dalších prezidentských volbách. Dne 2. října 2022 postoupil v prezidentské volbě do druhého kola, kde byl jeho protivníkem stávající prezident Jair Bolsonaro. Lula v 1. kole získal 48,4 % hlasů, Bolsonaro 43,2 % hlasů.[7] V druhém kole Bolsonara těsně porazil, když získal 50,9 % hlasů. Funkce se ujmul v lednu 2023.[1]
Zásluhou jeho vládních opatření se v roce 2023 výrazně zpomalilo odlesňování amazonského pralesa.[8]
V květnu 2025 navštívil Rusko, kde se zúčastnil přehlídky ke Dni vítězství v Moskvě. Při setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem prohlásil: „Cílem mé dnešní návštěvy je posílit budování našeho strategického partnerství.“ Kritizoval také globální celní politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa, která podle Luly vede k podkopávání volného obchodu a ke zhoršování vztahů mezi státy.[9]
Remove ads
Obvinění z korupce a praní špinavých peněz
V březnu 2016 ho zadržela brazilská policie pro podezření z korupce, provedla u něj domovní prohlídku a podrobila ho výslechu. Vyšetřování se týkalo korupce kolem ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři záměrně předražovali zakázky, přičemž část peněz plynula předním brazilským politikům, včetně vládní Strany práce.[10] Podle policie měl mít konečné slovo při jmenování manažerů firmy Petrobras a byl jednou z hlavních osob, které z těchto zločinů těžily. Dále podle policie existují důkazy, že se Lula obohatil a že peníze přispěly k financování jeho volební kampaně. Podle obžaloby měl dostat úplatky hodnotě 3,7 milionu realů (asi 26 milionů korun) od stavební firmy OAS a to ve formě luxusního bytu ve městě Guarujá.[11]
.jpg)
V první polovině července roku 2017 byl Lula nepravomocně odsouzen v první z pěti kauz ke trestu 9,5 roku odnětí svobody za korupci a praní špinavých peněz.[12][13] V lednu 2018 soud jednomyslně zamítl odvolání da Silvy a zvýšil mu trest z devíti na 12 let.[14]
V roce červnu 2019 se objevily záznamy tajné komunikace soudce v jeho věci, kterým byl Sergio Moro, s žalobci. V této komunikaci Moro žalobce přesvědčoval o vině Luly, kteří o ní měli pochybnosti, zvláště pak o tom, že Lula měl být vlastníkem výše zmíněného luxusního bytu.[15] V reakci na případ vzniklo celosvětové Hnutí za osvobození Luly, které podpořil například Adolfo Pérez Esquivel, argentinský nositel Nobelovy ceny za mír, José Pepe Mujica, bývalý prezident Uruguaye, Danny Glover, herec a velvyslanec dobré vůle OSN či spisovatel a filozof Noam Chomsky.[16]
Dne 8. listopadu 2019 byl Lula z vězení po 580 dnech propuštěn a 8. března 2021 byl Nejvyšším federálním soudem všech obvinění zproštěn s odkazem na to, že soudce Moro byl proti němu zaujatý.[17] Moro byl v letech 2019 až 2020 ministrem spravedlnosti Bolsonarovy vlády.
Vyznamenání
velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 2003
velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2003
velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce – Peru, 2003 – udělil prezident Alejandro Toledo[18]
Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 20. října 2003 – udělil prezident Leonid Kučma za významný přínos k rozvoji ukrajinsko-brazilské vztahů[19]
velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 11. července 2003 – udělil král Juan Carlos I.[20]
velkokříž s řetězem Řádu svobody – 23. července 2003[21]
Řád Amílcara Cabrala I. třídy – Kapverdy, 2004[22]
velkokříž Řádu Boyacá – Kolumbie, 2005 – udělil prezident Álvaro Uribe[23]
čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, 2006[24]
athir Národního řádu za zásluhy – Alžírsko, 7. února 2006 – udělil prezident Abdelazíz Buteflika[25][26]
velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie, 2007[27]
řádový řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 2007[28]
rytíř Řádu slona – Dánsko, 12. září 2007[29]
velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, 5. března 2008[21]
řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 2009
Řád svobody – Ukrajina, 24. listopadu 2009 – udělil prezident Viktor Juščenko za významný přínos k rozvoji ukrajinsko-brazilské spolupráce[30]
Medaile Amílcara Cabrala – Guinea-Bissau, 2010 – udělil prezident Malam Bacai Sanhá[31]
Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2010 – udělil Bašár al-Asad[32]
řetěz Řádu zambijského orla – Zambie, 2011[33]
Řád společníků O. R. Tamba ve zlatě – Jihoafrická republika, 27. dubna 2011 – za jeho mimořádný přínos k prosazování agendy Jihu a k vytvoření spravedlivého systému globálního vládnutí[34]
velkokříž Národního řádu Beninu – Benin, 23. dubna 2013 – udělil prezident Yayi Boni[35][36]
velkokříž Řádu rovníkové hvězdy – Gabon[37]
Řád ghanské hvězdy – Ghana
velkokříž Řádu Omara Torrijose Herrery – Panama
.png){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
.gif){kind=small}
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads