Panama
stát ve Střední Americe From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Panama (španělsky 
Panamá), plným názvem Panamská republika (španělsky República de Panamá), je země ležící na jižním konci Střední Ameriky, sousedící s Jižní Amerikou. Na západě hraničí s Kostarikou, na jihovýchodě s Kolumbií, na severu s Karibským mořem a na jihu s Tichým oceánem. Dominantním rysem panamského reliéfu je centrální hřeben hor a kopců přes celé území, nejvyšší na západní hranici. Více než dvě třetiny území tvoří nížiny, charakteristickým rysem je úzká a nízká Panamská šíje, přerušená Panamským průplavem, mezioceánskou cestou spojující Atlantický a Tichý oceán. Podnebí je tropické, převážně monzunové. Panama se dělí do 10 provincií a šesti indiánských regionů, na ploše 76 000 km² žije 4,6 milionu obyvatel.[1] Hlavním a největším městem je Panamá, v její metropolitní oblasti žije téměř polovina obyvatel země. Dvě třetiny obyvatel jsou mestici, 12 % domorodí indiáni, 9 % černoši, 7 % mulaté. Úředním jazykem je španělština, drtivá většina obyvatel se hlásí ke křesťanství.
.svg)
Před příchodem španělských kolonistů v 16. století byla Panama obývána řadou různých domorodých kmenů. V roce 1821 se odtrhla od Španělska a připojila se k Velké Kolumbii, unii Nueva Granady, Ekvádoru a Venezuely. Po rozpadu Velké Kolumbie v roce 1831 se Panama a Nueva Granada nakonec staly Kolumbijskou republikou. S podporou Spojených států se Panama v roce 1903 od Kolumbie odtrhla, což umožnilo dokončení výstavby Panamského průplavu americkou armádou v letech 1904 až 1914. Smlouvy Torrijos–Carter z roku 1977 stanovily převod průplavu ze Spojených států na Panamu k 31. prosinci 1999.[3] Okolní území bylo vráceno jako první, v roce 1979.[4]
Panama je unitární prezidentskou republikou, prezident je hlavou státu i vlády, zákonodárnou moc má jak vláda, tak i jednokomorové Národní shromáždění. Je rozvojovou zemí a je považována za zemi s vysokými příjmy.[5] V roce 2018 byla Panama podle indexu globální konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra sedmou nejkonkurenceschopnější ekonomikou v Latinské Americe.[6] Hlavními odvětvími jsou obchod, bankovnictví a cestovní ruch. Příjmy z poplatků za průplav stále představují významnou část hrubého domácího produktu Panamy, zejména po dokončení projektu rozšíření průplavu, který zdvojnásobil jeho kapacitu. V indexu lidského rozvoje zaujímá 57. místo. [7]Panamské džungle pokrývají přibližně 40 procent její rozlohy a jsou domovem bohatství tropických rostlin a živočichů, z nichž některé se nikde jinde na Zemi nevyskytují.[8] Panama je zakládajícím členem Organizace spojených národů a dalších mezinárodních organizací, jako je Organizace amerických států, Latinskoamerické integrační sdružení, Skupina G77, Světová zdravotnická organizace a Hnutí nezúčastněných zemí.
Remove ads
Dějiny
Území Panamy bylo původně osídleno Indiány, ale od počátku 16. století země začala být objevována a okupována Španěly. Indiánské obyvatelstvo téměř zcela vymizelo kvůli infekčním chorobám zavlečeným z Evropy. Jejich předkolumbovská populace se odhaduje na 200 000 až 2 miliony. Kolumbus se objevil u Panamských břehů již roku 1502, což byl začátek jejího začlenění do španělských kolonií, kde setrvala přes 300 let. Jako strategické nejužší místo v Americe mezi Pacifikem a Atlantikem se stala Panama rychle místem čilého obchodního a tranzitního ruchu. Zlato a stříbro z Jižní Ameriky se přepravovalo přes Panamu do Španělska.
V první fázi vznikla mezi oceány silnice, po které Španělé přepravovali cenný náklad na mulách (nejvýznamnější byly Camino real a Camino de Cruces), později ji nahradila železnice dokončená USA roku 1855 na základě uzavřené smlouvy z roku 1846 kdy byla mezi Kolumbií a USA uzavřena Mallarinova–Bidlackova smlouva, jíž si USA zajistily výsadní postavení při eventuální stavbě komunikací. V těchto letech byla Panama stále součástí nezávislé Kolumbie. Na počátku 70. let 19. století se začal naplňovat dávný sen námořníků, když se začal budovat Panamský průplav přehrazením řeky Río Chagres přehradou, přičemž vzniklo Gatúnské jezero. V roce 1878 získala francouzská společnost Compagnie Universelle, vedená stavitelem suezského průplavu Ferdinandem Lessepsem, koncesi na stavbu průplavu, v roce 1889 však zkrachovala. Aby se její majitelé vyhnuli právnímu postihu, založili společnost Compagnie Nouvelle du Canal de Panama,[9] na kterou převedli aktiva Compagnie Universelle a 50 000 akcií podstoupili bezúplatně Kolumbijské vládě, na základě čehož získala společnost koncesi na výstavbu průplavu. Společnost v roce 1902 koupily USA, které tím zrušily své plány na vedení průplavu přes Nikaraguu a započaly práce na dokončení průplavu přes Panamu. Koupě USA následovala po krachu Hay-Herránovy smlouvy z roku 1901, která sice byla podepsána, ale nebyla Kolumbijským parlamentem ratifikována.
Při stavbě železnice a později průplavu zahynulo obrovské množství dělníků na následky malárie a žluté zimnice. I přes tyto útrapy byl ale průplav dokončen a první zkušební plavba 81,6 km dlouhým kanálem se uskutečnila roku 1913, slavnostní otevření pak 15. srpna roku 1914. V dnešní době je průplav strategickou tepnou zkracující cestu mezi oceány. Pro narůstající dopravu a nové lodě se stal průplav nedostatečný, proto se v nedávné době přistoupilo k jeho rozšiřování, přesto však jím stále nemohou proplouvat obrovské kontejnerové lodě. Průplav překonávají 3 pevné mosty (Puente de las Américas, Puente Centenario a Puente Atlántico), které zajišťují kontinuitu Panamericany.
Nezávislost na Španělsku Panama získala[10] v roce 1821, kdy vznikl nezávislý stát Velká Kolumbie (území dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Venezuely a Panamy), která se rozpadla v 1830 a vznikla nezávislá Venezuela a Ekvádor. Panama se stala součástí dvojstátí pod nadvládou Kolumbie s názvem Nová Granada, 1832–1858 Republika Nová Granada, 1858–1863 Granadská konfederace, násilně ukončená Kolumbií v 1863, kdy z konfederace byla učiněna Kolumbijská republika. V roce 1886 byla přijata nová ústava, která centralizovala stát jako Kolumbii. To vedlo k občanské válce za nezávislost Panamy v letech 1899–1902, která skončila nezávislostí Panamy. Panama následně připravovala ústavu a vyhlášení samostatné republiky. Těmto snahám měla zamezit vojenská intervence kolumbijských vojsk v květnu 1903, kterým ale ve vylodění zabránil americký dělový člun USS Nashville (PG-7). Dne 3. listopadu 1903 Panama vyhlásila nezávislost. V roce 1904 byla uzavřena Hay-Bunau-Varillova smlouva, která spolu s ustanoveními panamské ústavy zakotvila výlučné postavení USA v oblasti budovaného průplavu (šestimílový pás území na obou jeho březích), bylo zřízeno Panamské průplavové pásmo (výsostné území USA) a umožněna výstavba dvou vojenských základen v zájmu zajištění bezpečnosti proplouvajících lodí, ke kterému se USA zavázaly. USA vyplatily Panamě jednorázový poplatek 10 miliónů dolarů a poskytly příslib placení každoročního poplatku ve výši 250 000 dolarů. V roce 1977 americký prezident Jimmy Carter a panamský generál Omar Torrijos podepsali dohodu, která stanovila 31. prosinec 1999 jako den předání Panamského průplavu Panamě jako neutrálního území pod panamskou správou, kde USA budou garantovat jeho vnější obranu.
V roce 1940 se stal prezidentem Arnulfo Arias, nacionalisticky a protiamericky orientovaný prezident, roku 1941 svržený převratem, iniciovaným USA.
Po válce držel moc v zemi José Antonio Remón velitel Národní policie, který kontroloval také funkce prezidenta. V roce 1952 byl zvolen prezidentem. Panama byla nestabilním územím a v prezidentském úřadě docházelo k častým změnám. V roce 1968 prezidenta Marca Aurelia Roblese svrhla vojenská junta vedená Omarem Torrijosem, který ovládl stát jako neomezený diktátor. V roce 1972 byl zvolen prezidentem. Zavedl sociální a ekonomické reformy, které pozvedly panamské hospodářství. V roce 1977 Panama a USA podepsaly smlouvu (Carter-Torrijosovu), která potvrzovala panamskou suverenitu v oblasti průplavu a podle které po skončení přechodného období přejde k 1. lednu 2000 jako neutrální území pod panamskou správu a USA budou garantovat jeho vnější obranu.
V roce 1981 Omar Torrijos zemřel při havárii letadla a bez ohledu na výsledek voleb v 1983, které vyhrála opozice, zesílil vliv armády v zemi. V čele armády stanul generál Manuel Noriega, který v roce 1989 zrušil již druhé volby, ve kterých vyhrála opozice. Manuel Noriega podporoval nacionalismus a antiamerické nálady i přesto, že v minulosti pracoval pro CIA. Začal porušovat embargo Kuby, obchodovat s drogami a zpochybnil smlouvy s USA o výstavbě a správě průplavu. USA přerušily diplomatické styky s Panamou. V prosinci 1989 schválil americký prezident George H. W. Bush vojenskou operaci proti režimu generála Noriegy, která měla za cíl ochránit americká práva, bránit a provozovat průplav a předat Noriegu spravedlnosti.
Noriega byl zatčen a odvezen na Floridu, kde byl obviněn dle federálních zákonů a postaven před soud. Mimo jiné byl obviněn z pašování drog, vydírání a finančního podvodu. Byl nakonec shledán vinným a 16. září 1992 byl odsouzen na 40 let. V roce 1999 mu byl tento trest zmírněn na 30 let. O extradici Noriegy požádala v roce 1999 Panama, aby se zde zpovídal ze zločinů, jež se staly během jeho vlády. V nepřítomnosti byl v roce 1995 odsouzen na 20 let odnětí svobody. O jeho vydání požádala rovněž Francie, která jej odsoudila za finanční podvod na 10 let. V roce 2010 byl vydán Francii, kde strávil 1 rok ve vazbě. V prosinci 2011 jej Francie vydala do Panamy,[11] kde v roce 2017 zemřel.
V současnosti je Panama jednou z mála zemí na světě, které nedisponují stálou armádou,[12] tím je také jediným americkým neutrálním státem.
Remove ads
Státní symboly
Vlajka
Podrobnější informace naleznete v článku Panamská vlajka.
Panamská vlajka je tvořena čtvrceným listem o poměru stran nejčastěji 2:3 (ale běžně se užívá i 1:2), kde první pole je bílé s modrou pěticípou hvězdou, druhé je červené, třetí modré a čtvrté bílé s červenou pěticípou hvězdou.
Znak
Podrobnější informace naleznete v článku Státní znak Panamy.
Panamský státní znak je tvořen dvakrát děleným štítem, v hlavě a patě polceným. Ve středu štítu je v přirozených barvách zobrazeno panamské území rozdělené průplavem, v pozadí vychází slunce a měsíc. V (heraldicky) pravém horním stříbrném poli jsou zkříženy šavle s puškou, v levém červeném motyka s rýčem. V pravém dolním modrém poli je zlatý roh hojnosti, z něhož se sypou zlaté mince, v levém stříbrném zlaté okřídlené kolo. Nad štítem je stříbrný orel, držící stříbrnou stuhu s černým latinským mottem PRO MUNDI BENEFICIO (česky Pro blaho světa). Nad orlem je deset zlatých pěticípých hvězd a po stranách štítu je vždy po dvou vlajkách na zlatých žerdích.
Remove ads
Geografie
Panama je země ležící na jižním konci Střední Ameriky, sousedící s Jižní Amerikou. Ze severu je obklopena Karibským mořem, z jihu Tichým oceánem, na západě hraničí s Kostarikou (délka hranice 330 km) a na jihovýchodě s Kolumbií (225 km).[13] S rozlohou 75 417 km2 je čtvrtou největší zemí střední Ameriky (po Nikaragui, Hondurasu a Guatemale). Leží převážně mezi 7° a 10° severní šířky a 77° a 83° západní délky, nachází se v tropickém pásu mezi dvěma subkontinenty Ameriky.[14] Vodní plochy zabírají 2,9 % rozlohy země.
Země má strategickou polohu na Panamské šíji, od roku 1999 ovládá Panamský průplav, který spojuje Atlantický oceán a Karibské moře se severní částí Tichého oceánu.[15] Průplav výrazně zkracuje námořní dopravu, lodě nemusí obeplouvat americký kontinent jižně od Chile a Argentiny.
Dominantním rysem panamské geografie je centrální hřeben hor a kopců, které tvoří kontinentální rozvodí.[16][17] Vodní dělicí čára není součástí velkých horských řetězců Severní Ameriky a pouze v blízkosti kolumbijských hranic se nacházejí vysočiny související s andským systémem Jižní Ameriky.[16] Hřeben, který tvoří vodní dělicí čáru, je silně erodovaný oblouk vyvýšeniny z mořského dna, ve kterém byly vrcholy vytvořeny sopečnými intruzemi.[16]
Horské pásmo rozvodí se poblíž hranic s Kostarikou nazývá Cordillera de Talamanca. Dále na východ se stává Serranía de Tabasará a další část poblíž nižší Panamské šíje, kde se nachází Panamský průplav (Sierra de Veraguas).[17] Jako celek je pásmo mezi Kostarikou a průplavem geografy obecně označováno jako Cordillera Central.[16]
Nejvyšším bodem země je sopka Barú, která se tyčí do výšky 3 474 metrů a spolu s okolím je chráněna jako národní park.[18] Téměř neproniknutelná džungle tvoří Dariénský pás tropického deštného pralesa a bažin v oblasti Středoamerické šíje na východě země. Je to jediné místo, kde je přerušena Panamerická dálnice, která jinak tvoří souvislou silnici od Aljašky po Patagonii.
Hlavní ostrovy jsou Coiba s rozlohou 493 km², Del Rey s rozlohou 234 km² a Cebaco s rozlohou 80 km².[19] Největší vodní plochy jsou Gatúnská přehrada s rozlohou 423 km², přehrada Bayano s rozlohou 353 km² a Alajuela s rozlohou 57 km².[20] Nejdůležitější řeky jsou Chucunaque s délkou 231 km, Tuira s délkou 230 km, Bayano s délkou 206 km, Santa María s délkou 173 km a z ekonomického hlediska nejdůležitější je řeka Chagres s délkou 125 km, která je nezbytná pro fungování Panamského průplavu.
Pobřeží
Panama má pobřeží jak u Atlantského oceánu, tak u Tichého oceánu.
Hlavní městská centra země se nacházejí na pobřeží Tichého oceánu, protože zde panují příznivější klimatické podmínky pro usídlení obyvatelstva a je zde také více zálivů, zátok a oblastí vhodných pro rozvoj lidských aktivit. Na tichomořském pobřeží je velmi patrný příliv a odliv, a to jak v Panamském zálivu, tak v zálivu Chiriquí, kde je při odlivu možné pozorovat ústup moře v některých oblastech až o 70 kilometrů, čímž se odhalují rozsáhlé bahnité plochy.
Pobřeží Karibského moře má pravidelnější, ale strmější kontury, s útesy a úzkými plážemi, a je z větší části pokryto hustým tropickým pralesem. Příliv a odliv je na tomto pobřeží méně výrazný a v některých oblastech se vyskytuje mnoho bílých písečných pláží a velké množství ostrovů, ostrůvků a útesů.
Podnebí
V Panamě panuje tropické podnebí. Teploty jsou rovnoměrně vysoké, stejně jako relativní vlhkost, a sezónní výkyvy jsou minimální. Denní teplotní rozdíly jsou malé; v typický den suchého období v hlavním městě může být ranní minimum 24 °C a odpolední maximum 30 °C. Teplota zřídka překračuje 32 °C na delší dobu. Teploty na tichomořské straně šíje jsou o něco nižší než na karibské straně a ve většině částí země po setmění obvykle začíná foukat vítr. Teploty jsou výrazně nižší ve vyšších částech pohoří a v Cordillera de Talamanca v západní Panamě se vyskytují mrazy.
Klimatické regiony se určují spíše na základě srážek než teploty, tyto srážky se v jednotlivých regionech pohybují od méně než 1 300 milimetrů do více než 3 000 milimetrů ročně. Téměř všechny spadnou během období dešťů, které obvykle trvá od dubna do prosince, ale jeho délka se pohybuje od sedmi do devíti měsíců. Obecně jsou srážky mnohem silnější na karibské straně kontinentálního rozvodí než na straně tichomořské, částečně kvůli občasné aktivitě tropických cyklón v blízkosti; Panama leží mimo hlavní oblast vzniku. Roční průměr cyklón v hlavním městě Panamá je o něco více než polovina průměru v Colónu.
Panama je jednou ze tří zemí na světě, které jsou uhlíkově negativní, což znamená, že absorbují více oxidu uhličitého, než uvolňují do atmosféry. Dalšími dvěma zeměmi jsou Bhútán a Surinam.[21][22]
Klimatické změny mají na Panamu negativní dopad, protože snižují hladinu vody v Panamském průplavu, což znamená, že jím proplouvá méně lodí, což má vliv na její ekonomiku.[23]
Biodiverzita
Tropické prostředí Panamy podporuje bohatou flóru. Dominují lesy, které jsou místy přerušovány pastvinami, křovinami a políčky. Ačkoli téměř 40 % Panamy je stále zalesněno, odlesňování představuje trvalou hrozbu pro deštěm nasáklé lesy. Jednou z příčin odlesňování je těžba nerostných surovin[23] a výstavba Panamerické dálnice[24]. Od 40. let 20. století se lesní porost snížil o více než 50 procent. Drobné, samozásobitelské zemědělství, které je široce rozšířené od severovýchodních džunglí po jihozápadní pastviny, se skládá převážně z polí s kukuřicí, fazolemi a hlízami. Mangrovové bažiny se vyskytují podél částí obou pobřeží, přičemž banánové plantáže zabírají delty poblíž Kostariky. Panama měla v roce 2019 průměrné skóre 6,37/10 v indexu integrity lesní krajiny, což ji řadilo na 78. místo ze 172 zemí světa.[25] Dvě třetiny panamských lesů se nacházejí na území domorodých obyvatel[26] a 25 % území Panamy je chráněno.[27]
V Panamě se nachází 16 národních parků.[27] Národní park Soberanía má největší rozmanitost ptáků pro pozorování ptáků, s více než 525 druhy ptáků obývajících tuto oblast. Žije zde také řada savců, jako jsou kapybary a kojoti, plazi, jako je leguán zelený, a obojživelníci, jako je ropucha obrovská. Národní park Darien, známý díky Darienskému pásu, je největším národním parkem ve Střední Americe a je také zapsán na seznamu světového dědictví. Kromě toho se v na kraji hlavního města Panamá nachází Metropolitní národní park a největším ostrovem Panamy je ostrov Coiba, chráněný jako stejnojmenný národní park.[28]
Remove ads
Politika
Politika Panamy se odehrává v rámci prezidentské zastupitelské demokratické republiky, v níž je prezident Panamy zároveň hlavou státu i vlády, a v rámci více stranického systému. Výkonnou moc vykonává vláda. Zákonodárná moc je svěřena vládě i Národnímu shromáždění. Soudní moc je nezávislá na výkonné i zákonodárné moci.
Všeobecné volby jsou otevřené všem občanům starším 18 let. Všeobecné volby do výkonné a zákonodárné moci se konají každých pět let. Členové soudní moci (soudci) jsou jmenováni hlavou státu. Panamské Národní shromáždění je voleno poměrným zastoupením v pevně stanovených volebních obvodech, takže je v něm zastoupeno mnoho menších stran. Prezidentské volby vyžadují pluralitu; z posledních pěti prezidentů se pouze bývalému prezidentovi Ricardu Martinellimu podařilo být zvolen s více než 50 % hlasů voličů.[29]
Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj hodnotí Panamu v oblasti demokracie známkou 0,83/1, ale v oblasti politické korupce pouze známkou 0,5/1.[30]
Od konce vojenské diktatury Manuela Noriegy v roce 1989 proběhlo v Panamě pět pokojných předání moci protichůdným politickým frakcím. Politickou scénu ovládají dvě hlavní strany a různé menší strany, z nichž mnohé jsou řízeny spíše jednotlivými vůdci než ideologiemi. Bývalý prezident Martín Torrijos je synem generála Omara Torrijose.[31] Nahradil Mireyu Moscoso, vdovu po bývalém prezidentovi Arnulfovi Ariasovi.[32] Poslední celostátní volby v Panamě se konaly v květnu 2024.[33]
Armáda
Národními bezpečnostními silami Panamy jsou Panamské veřejné síly.[34] Panama je druhou zemí v Latinské Americe (druhou je Kostarika), která trvale zrušila svou stálou armádu a místo toho využívá veřejné bezpečnostní síly.[35] Panama tedy nemá armádu, ale udržuje ozbrojenou policii a bezpečnostní síly, pohraniční stráž (SENAFRONT) a malé letecké a námořní síly (SENAN).[36][37] Jejich úkolem je vymáhání práva a mohou provádět omezené vojenské akce. Panamské síly spolupracují se spojenci na udržování bezpečnosti v regionu.[38] V roce 2017 podepsala Panama smlouvu OSN o zákazu jaderných zbraní.[39][40] Panamské veřejné síly spravuje Ministerstvo veřejné bezpečnosti.[37] V roce 2023 veřejné síly zahrnovaly přibližně 20 000 policistů, 3 600 uniformovaných příslušníků námořních/leteckých sil SEBAB a přibližně 4 500 osob v pohraničních silách SENAFRONT (rozdělených do 6 brigád, včetně brigády speciálních sil).[37] Letecké a námořní síly SENAN jsou vybaveny vrtulníky, transportními letadly a malými čluny, včetně malých hlídkových člunů (ale žádnými velkými námořními plavidly).[41] V roce 2024 měla tato síla podle záznamů přibližně 19 malých plavidel a 24 letadel.[41]
Administrativní členění
Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Panamy.
Panama se dělí do 10 provincií a 6 tzv. comarek, neboli indiánských regionů, kde podstatnou část obyvatelstva tvoří původní indiánské kmeny (z nichž 4 jsou na úrovni provincií). Další dvě indiánská území (Madugandí a Wargandí) jsou nižšími administrativními celky provincií Panama a Darién. Dále se země dělí na 81 okresů (nebo obcí), 6 indiánských komunit (z nichž 4 jsou na úrovni provincie) a 702 správních obvodů.
- 1 Bocas del Toro
- 2 Chiriquí
- 3 Coclé
- 4 Colón
- 5 Darién
- 6 Herrera
- 7 Los Santos
- 8 Panama
- 9 Veraguas
- 10 Západní Panamá
- C1 Emberá-Wounaan
- C2 Guna Yala
- C3 Madugandí
- C4 Ngäbe-Buglé
- C5 Wargandí
- C6 Naso Tjër Di
Remove ads
Ekonomika
Související informace naleznete také v článku Ekonomika Panamy.
V roce 2025 měla Panama hrubý domácí produkt ve výši 90,4 miliardy USD.[42] To odpovídalo 19 800 USD na obyvatele.[42] K roku 2025 měla Panama také míru nezaměstnanosti 8 %, což představuje nárůst z 2,7 % v roce 2012.[43][42] V posledních letech zažívá panamská ekonomika boom, přičemž růst hrubého domácího produktu v letech 2004–2024 dosáhl v průměru 5-6 % ročně. Panamská ekonomika patřila k nejrychleji rostoucím a nejlépe řízeným v Latinské Americe.[44] V roce 2025 se Panama umístila na druhém místě mezi nejrychleji rostoucími ekonomikami v Latinské Americe.[45]
V indexu lidského rozvoje se Panama v roce 2025 umístila na 59. místě.[46] I když je Panama považována za zemi s vysokými příjmy., stále zůstává zemí ostrých kontrastů, které jsou udržovány dramatickými rozdíly ve vzdělání. Mezi lety 2015 a 2017 klesla chudoba s příjmem nižším než 5,5 USD denně z 15,4 % na odhadovaných 14,1 %.[47] Podle CIA žije v chudobě přibližně 22 % obyvatel (odhad za rok 2021).[48]
V roce 2025 činil hrubý státní dluh Panamy 59,6 % HDP.[49] V roce 2024 Panama vyvezla zboží v hodnotě 37,4 miliardy USD, což představuje nárůst oproti 35,7 miliardám USD v roce 2022.[50]
Pod panamskou vlajkou je registrováno přes 3000 lodí, jelikož jsou registrační poplatky malé a pracovní zákony velmi benevolentní. Pětina populace je zaměstnána v zemědělství, které vytváří pouze 3 % HDP. Nejvýznamnější zemědělské produkty jsou banány, cukrová třtina, káva, kukuřice a rýže.[48] Většina průmyslové produkce zůstává na území Panamy a slouží k uspokojení domácí potřeby.
Sektor služeb je tvořen především provozováním průplavu a bankovnictvím. Nemalou měrou přispívá i Bezcelní zóna Colón, která je druhou největší bezcelní zónou na světě.[51] Mezinárodní obchod zároveň podporuje fakt, že oficiální měnou Panamy je kromě místní balboy i americký dolar.
V roce 2018 patřily mezi nejvýznamnější exportní položky především produkty farmaceutického a chemického průmyslu – léčiva, sulfonamidy, aminosloučeniny, parfémy a kosmetika.[52] Významnou roli při tvorbě hrubého domácího produktu sehrál i turismus, jehož příjmy představovaly v roce 2009 9,3% státního HDP.[53]
Remove ads
Obyvatelstvo
V roce 2025 měla Panama odhadovanou populaci 4 600 000 obyvatel.[1] To představuje nárůst oproti 4 351 267 obyvatelům v roce 2021.[1] Průměrná délka života je 79 let, střední věk je 31,5 (za rok 2024). Podíl obyvatel mladších 15 let v roce 2024 činil 25 %, 65 % obyvatelstva bylo ve věku 15 až 65 let a 10 % obyvatelstva bylo starších 65 let.[48] Více než polovina obyvatelstva žije v metropolitní oblasti Panamá–Colón, která zahrnuje několik měst. Městské obyvatelstvo Panamy přesahuje 75 %, což z Panamy činí nejurbanizovanější zemi Střední Ameriky.[55]
Etnické skupiny
Kultura, zvyky a jazyk Panamy jsou převážně karibsko-španělské. Podle sčítání lidu z roku 2023 se 17 % obyvatelstva prohlašuje za původní Panamce, 32 % bylo (částečně) afrického původu, zatímco zbytek (51 %) tvořili mestici (smíšený evropský a indiánský původ) a běloši.[56]
Domorodé indiánské obyvatelstvo tvoří sedm etnických skupin: Ngäbe, Guna, Emberá, Buglé, Wounaan, Naso Tjerdi (Teribe) a Bri Bri.
Většina afro-panamských obyvatel žije v metropolitní oblasti Panama–Colón, provincii Darién, La Palma a provincii Bocas del Toro. Oblasti v hlavním městě Panamá s významným vlivem Afro-Panamánců jsou Rio Abajo a Casco Viejo.[57][58] Černí Panamánci jsou potomky afrických otroků přivezených do Ameriky v rámci atlantického obchodu s otroky. Druhá vlna černochů přivezených do Panamy přišla z Karibiku během výstavby Panamského průplavu.
Panama má také značnou čínskou a indickou populaci, která byla přivezena, aby pracovala na výstavbě průplavu. Většina čínských Panamců žije v hlavní městě Panamá.[59] Čínští Panamci tvoří 4 % populace Panamy.[60][61] Evropané a bílí Panamci jsou v Panamě menšinou a tvoří 6,7 % populace. Panama je také domovem malé arabské komunity, která má mešity a vyznává islám, stejně jako židovské komunity a mnoho synagog.
Náboženství
V roce 2022 zveřejnil panamský Národní institut pro statistiku průzkum, podle kterého se 65 % obyvatel hlásí ke katolické církvi, 22 % k evangelikalismu a 8 % uvedlo, že nevyznává žádné náboženství.[62]
Bahá'í komunita v Panamě zahrnuje 2 % populace s přibližně 60 000 členy,[63] Bahá'í udržují v Panamě jeden ze sedmi Bahá'í domů uctívání na světě. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, známá také jako mormoni, má v zemi asi 40 000 členů. Mezi náboženské skupiny s menším počtem členů patří adventisté sedmého dne, svědkové Jehovovi, anglikáni, kteří mají mezi 7 000 a 10 000 členů, židovské a muslimské komunity, každá s přibližně 10 000 členy, hinduisté, buddhisté a další křesťané. Mezi domorodá náboženství patří Ibeorgun kmene Guna a Mama Tatda kmene Ngäbe. Najdeme zde také izolované skupiny rastafariánské komunity.[64]
Remove ads
Kultura
Panamská kultura vychází z evropské hudby, umění a tradic, které do Panamy přinesli Španělé. Hegemonické síly vytvořily hybridní formy, které spojují africkou a domorodou panamskou kulturu s evropskou kulturou. Například tamborito je španělský tanec s africkými rytmy, tématy a tanečními pohyby.[65]
Tanec je typický pro rozmanité kultury v Panamě. Místní folklór lze zažít na mnoha festivalech, prostřednictvím tanců a tradic předávaných z generace na generaci.[66] Místní města hostí živá vystoupení španělské reggae, reggaeton, haitiano (compas), jazz, blues, salsa, reggae a rock.[67][68]
Svátky a slavnosti
V hlavním městě Panamě se slaví vánoční průvod známý jako El desfile de Navidad. Tento svátek se slaví 25. prosince. Alegorické vozy jsou vyzdobeny v barvách Panamy, ženy nosí šaty zvané pollera a muži tradiční montuno. Kromě toho baví dav pochodující kapela složená z bubeníků. Ve městě se rozsvítí velký vánoční strom s vánočními světly a všichni se shromáždí kolem stromu a zpívají vánoční koledy. [198]
Literatura
První literatura týkající se Panamy pochází z roku 1535.[69] Moderní literární hnutí se objevilo od poloviny 19. století.[70] Panamské romány byly silně ovlivněny Panamským průplavem a jeho vlivem na růst, ekonomiku a společnost Panamy.
Řemesla
Mimo Panamské město se po celý rok konají regionální festivaly, na kterých vystupují místní hudebníci a tanečníci. Smíšená kultura Panamy se odráží v tradičních výrobcích, jako jsou dřevořezby, obřadní masky a keramika, ale také v architektuře, kuchyni a festivalech. V minulosti se košíky pletly pro praktické účely, ale dnes mnoho vesnic závisí téměř výhradně na příjmech z prodeje košíků turistům.
Příkladem nedotčené, jedinečné kultury v Panamě je kmen Guna, který je známý díky molám. Mola je slovo kmene Guna pro blůzu, ale termín mola začal znamenat propracované vyšívané panely vyrobené ženami kmene Guna, které tvoří přední a zadní část blůzy žen kmene Guna. Jedná se o několik vrstev látky různých barev, které jsou volně sešity dohromady pomocí procesu reverzní aplikace.
Kuchyně
Panamská kuchyně je výsledkem historického vlivu amerických indiánských, španělských, afrických, afroantillských a amerických kultur. Vyznačuje se vysokou konzumací rýže v různých formách a úpravách, stejně jako polévek, z nichž nejoblíbenější je sancocho. Dalšími surovinami a přísadami jsou kukuřice, fazole, luštěniny a obiloviny, zejména kajan, banány, kuřecí maso, maso, ryby a mořské plody, z nichž se připravují různé pokrmy a smažené jídla. Kořeny a hlízy mají v panamské stravě převahu, zejména maniok, hlízy jamy, taro a brambory.
Mezi typické koření této země patří máčka smrdutá (Eryngium foetidum), zvaná též mexický koriandr, a chilli paprička paprika čínská. Navzdory malé rozloze země umožňuje velká kulturní rozmanitost panamské šíje identifikovat regionální varianty, jako je gastronomie centrálních provincií, chiricana, darienita, bocatoreña nebo colonense, stejně jako gastronomie indiánských oblastí. V Panamě jsou k snídani běžné smažené pokrmy, mezi nimiž nechybí kukuřičná tortilla nebo arepa, smažená manioková mouka, maso a další. K obědu se téměř vždy podává rýže doplněná masem, zeleninovými pokrmy, banány, zeleninou nebo polévkami. K večeři se podává něco lehčího a rychlejšího, v závislosti na každé rodině. Konzumace a nabídka čerstvých ryb a mořských plodů je výhodou, protože země má pobřeží Atlantského i Tichého oceánu, což zajišťuje velmi širokou nabídku.
Sport
Panama se zúčastňuje olympijských her od roku 1928. Na olympiádě v Londýně roku 1928 získala své dvě první medaile, obě vybojoval běžec Lloyd LaBeach, který doběhl třetí v závodě na 100 i 200 metrů.[71] Získal tak zároveň první olympijský cenný kov pro celou střední Ameriku. Na další úspěch si Panama musela počkat šedesát let. Zajistil ho skokan do dálky Irving Saladino, který v Pekingu roku 2008 dálkařskou soutěž vyhrál a zajistil své zemi historicky první olympijské zlato.[72] Jeho úspěch vyvolal mohutné oslavy v celé zemi.[73] Saladino je rovněž mistrem světa z roku 2007, i toto zlato bylo první v panamské atletické historii.[74] Na hrách v Paříži medailovou sbírku rozšířila boxerka Atheyna Bylonová, která vybojovala stříbro v kategorii do 75 kilogramů.[75] Bylonová je rovněž mistryní světa z roku 2014.[76]
Nejpopulárnějším sportem v Panamě je baseball.[77] Panamská baseballová reprezentace má stříbro a dva bronzy z mistrovství světa. Druhým nejpopulárnějším sportem je fotbal. Největším úspěchem Panamské fotbalové reprezentace byl postup na mistrovství světa v roce 2018.[78] Má též tři stříbra ze Zlatého poháru CONCACAF (2005, 2013, 2023). Také Panamská ženská fotbalová reprezentace se již podívala na světový šampionát, prvně roku 2023.
Do mezinárodní boxerské síně slávy byli uvedeni profesionálové Panama Al Brown, Eusebio Pedroza, Ismael Laguna, Hilario Zapata a největší panamská hvězda profesionálního boxu Roberto Durán, který držel titul mistra světa ve čtyřech váhových kategoriích. První ze svých 119 profesionálních zápasů odboxoval roku 1968, poslední v roce 2001. Prohrál jen šestnáctkrát.[79][80]
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads