Plavuň

Plavuň (Lycopodium) je rod rostlin z čeledi plavuňovitých (Lycopodiaceae). V aktuální taxonomii je pojímán buď široce, v takovém případě zahrnuje asi 50 druhů včetně zástupců rodů plavuník (Diphasiastrum) a několika dalších, nebo úzce: pak obsahuje druhů pouze 15. Typovým druhem je plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).^[1]

Plavuň
Plavuň vidlačka
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	plavuně (Lycopodiophyta)
Třída	vlastní plavuně (Lycopodiopsida)
Řád	plavuňotvaré (Lycopodiales)
Čeleď	plavuňovité (Lycopodiaceae)
Rod	plavuň (Lycopodium) L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tento článek je o rodu plavuní Lycopodium. O plavuních obecně pojednává článek plavuně.

Systematika

Porost Lycopodium lagopus v Rusku

Pojetí rodu doznávalo v průběhu času řady proměn. Existovaly tendence řadit do něho všechny zástupce čeledi plavuňovitých, ba i některé vranečky. Fylogenetický přístup 21. století založený na analýzách molekulární DNA ukázal, že rod lze pojímat buď široce, nebo pouze jako jeden z devíti úzce vymezených rodů podčeledi Lycopodioideae. Strukturu širokého rodu (resp. podčeledi) lze znázornit následujícím kladogramem:^[2][1]

Lycopodium sensu lato / Lycopodioideae	Lycopodiastrum       Pseudolycopodium       Pseudodiphasium     Austrolycopodium             Dendrolycopodium     Diphasium           Diphasiastrum       Spinulum     Lycopodium sensu stricto

Popis

Lycopodium hickeyi (Severní Amerika)

Spory plavuní setrvávají v půdě několik let (obvykle 5 až 7), než začnou klíčit v malý prvoklíček hlízovitého tvaru. Prvoklíček je bez chlorofylu, a proto jeho výživa závisí na symbióze s některými druhy hub. Vyvíjí se velmi dlouho, často 10 až 15 let, než dosáhne pohlavní zralosti a začnou se na něm vyvíjet samčí pohlavní orgány. Jako „lákací“ látku pro spermatozoidy při oplozování vylučují archegonia plavuní kyselinu citrónovou.

Protože při tomto zdlouhavém a složitém způsobu pohlavního rozmnožování by plavuně neměly mnoho naděje na přežití, je u nich časté vegetativní rozmnožování pomocí opadaných pupenů a krátkých větviček, které se vytvářejí v horní části výhonů. Sporofyt plavuní tvoří plazivá nebo vzpřímená nečlánkovaná plná lodyha s drobnými přisedlými listy. Sporofyly, na nichž se vytvářejí výtrusy, se tvarově neliší od listů asimilačních, bývají však většinou uspořádány ve výtrusnicové klásky. Výtrusnice sedí jednotlivě na vrchní straně lístků nebo v jejich úžlabí.

Rozšíření

Plavuň pučivá

Plavuně tohoto rodu se vyskytují od tropů až po arktické oblasti. V mírném pásu jsou nejčastějši v lesích a na lesních světlinách, v horských oblastech, na alpínských loukách, někdy také na zaplavovaných stanovištích.

Druhy v Česku

• plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) – roste v lesích středních i horských poloh. Na plazivém stonku vyrůstají dlouhé stopkaté strobily (klasy), často v párech.
• plavuň pučivá (Lycopodium annotinum, v úzkém rodovém pojetí Spinulum annotinum) – vzácně roste na podobných, ale stinnějších stanovištích, kde někdy vytváří souvislé porosty. Jednotlivé strobily jsou přisedlé k olistěnému stonku.
• v širokém pojetí též zástupci rodu plavuník (Diphasiastrum), kterému je věnován samostatný článek