Lyocell

Lyocell (zkratka CLY) je označení druhu viskózových vláken vyrobených „zvlákňováním z rozpouštědla“ (solvent-spun^[1] nebo dry-jet-wet^[2]).^[3]

Způsob výroby

Základní surovina je dřevo z různých druhů rostlin (buk, eukalyptus aj). Rozdrcená buničina se rozpouští organickým prostředkem NMMO (N-methylmorfolin-N-oxid), což je fyzikální proces (na rozdíl od výroby standardních viskózových vláken s použitím chemikálií). V následující koagulační lázni se sice odstraní chemikálie z povrchu vlákna, protože ale i minimální množství NMMO je toxické, musí se rozpouštědlo po použití recyklovat a beze zbytků spotřebovat.

Zvlákňování probíhá při teplotě těsně nad 100°C, celulóza regeneruje během koagulace. Hotové filamenty se odvádějí rychlostí cca 500 m/min, stříž se vyrábí s 90 m/min.^[4]

Vlastnosti

Matrace z lyocellové tkaniny

^{[5] [6]} Jako textilní materiál se z lyocelu vyrábí hladká, lesklá staplová vlákna a filamenty v bílé barvě.

Porovnání fyzikálních vlastností s podobnými vlákny:

Druh vlákna	Lyocell	stand. viskóza	polynosic	Cupro	bavlna
Pevnost za sucha (cN/tex)	40–44	20–24	35–40	15–20	20–24
Tažnost za sucha (%)	14–16	20–25	10–15	7–23	7–9
Pevnost za mokra (cN/tex)	34–38	10–15	27–30	9–15	25–30
Tažnost za mokra (%)	16–18	25–30	10–15	6–43	14–14
Navlhavost (%)	65–70	90–100	55–70	100	45–55

K pozitivním vlastnostem patří také: velmi dobrá afinita k barvivům (brilantnost barev), odolnost proti louhům, úplná biologická rozložitelnost, možnost praní výrobků při 60 °C

Nedostatky: nízká elasticita (mačkavost) a malá odolnost proti kyselinám

Použití

Tričko z lyocellu

Příze se dají použít bez příměsí (často z mikrovláken) ^[7] nebo ve směsi s polyesterem, bavlnou, lnem, konopím, hedvábím nebo vlnou (s vhodnou jemností a délkou střiže) na oděvní tkaniny a pleteniny, šicí nitě, pneumatikové kordy, speciální papír aj.^{[8] [9]}

Historie

První patent na zvlákňování z rozpouštědla pochází z roku 1939. Základní výzkum začal v 80. letech 20. století u nizozemské firmy Akco, od které zakoupily licenci firmy Courtalds a Lenzing AG a vyráběly od 90. let lyocell průmyslově. Lenzing převzal v roce 2004 také výrobní zařízení firmy Courtalds spolu se značkou Tencel®. V roce 2021 má Lenzing se 200 kilotunami nejvyšší podíl na celkovém světovém množství 423 kilotun. Průměrná cena vlákna se udává s 1,50 €/kg.^[4]

Lyocell a odvozené druhy vyrobené zvlákňováním z rozpouštědla

Na začátku 3. dekády 21. století se vyrábějí tato vlákna:

• U firmy Lenzing s obchodními značkami  TENCEL™, LENZING™, ECOVERO™ a VEOCEL™
  • Tencel a Lenzing jsou standardní výrobky
  • Ecovero se má vyrábět ze dřeva z lesa certifikovaného podle ekologických předpisů
  • Veocel je lyocell pro použití výlučně na netkané textilie^[10]
• Oricell™ je standardní lyocellová stříž vyráběněná od roku 2015 čínskou firmou Baoding Swan Fiber Co (původní kapacita 15 kilotun zvýšena v roce 2016 na ročních 75 kilotun^[11]
• SeaCell vyrábí asi od roku 2006 německá firma Smartfiber. Jedná se lyocellová vlákna s příměsí 10-20 % buničiny z mořských řas.^[12]

Dopady na životní prostředí

Studie na žížalách ukázala, že vlákna lyocellu mohou vykazovat větší akutní toxicitu než polyesterová vlákna a při dlouhodobé expozici můžou negativně ovlivnit rozmnožování žížal.^[13][14] Studie na okřehku naznačuje, že lyocellová vlákna mohou negativně ovlivňovat fotosyntézu a v některých ohledech vykazoval lyocell větší toxicitu než PET mikrovlákna.^[15] Obě studie se shodují na tom, že výzkum v oblasti ekotoxicity lyocellu je velmi omezený.

Související články

Viskózová vlákna, Ioncell

Literatura

• Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3-87150-876-4, str. 127-130
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 427

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lyocell na Wikimedia Commons