M109 (houfnice)

M109
	M109A6 Paladin
Typ vozidla	samohybná houfnice
Země původu	Spojené státy americké
Historie
Výrobce	United Defense/BAE Systems
Návrh	1956
Období výroby	1962–dosud
Vyrobeno kusů	min. 4000
Ve službě	1962–dosud
Základní charakteristika
Posádka	4 (řidič, nabíječ, střelec, velitel)(M109A6)
Délka	6,807 m (podvozek); 9,677 m (vč. hlavně)
Šířka	3,922 m
Výška	3,24 m
Hmotnost	28 849 kg (bojová)
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	aluminiové
Hlavní zbraň	155mm/L39 kanónová houfnice M284
Sekundární zbraně	kulomet M2HB ráže 12,7 mm
Pohon a pohyb
Motor	přeplňovaný vznětový osmiválcový vidlicový motor Detroit Diesel Model 8V-71T LHR
Výkon	440 hp (328,10 kW)
Odpružení	torzní tyče
Max. rychlost	64,4 km/h na komunikaci
Poměr výkon/hmotnost	15,25 hp/tunu
Dojezd	344 km
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

M109 je americká samohybná kanónová houfnice vzniklá k náhradě vozidel M44.

Stručná fakta Typ vozidla, Země původu ...

Objednávka vývoje byla zadána v roce 1952, první prototyp byl dokončen roku 1959^[2] a první sériové jednotky opustily montážní haly v roce 1962.^[3] Po zavedení četných vylepšení se M109 stala nejrozšířenější samohybnou houfnicí na světě. Vozidla tohoto typu se zúčastnila vietnamského konfliktu, arabsko-izraelských válek, irácko-íránské války a války v Zálivu.

Spojené státy prodaly vozidla tohoto typu do téměř 30 zemí.^[3]

M109 může po přípravě silou překonávat vodní překážky a vystřelovat různé typy střel, včetně taktické jaderné dělostřelecké munice^[3] a laserově naváděných granátů M712 Copperhead.^[2] Dělo má šroubový závěr a nemá nabíjecí automat - nabíjí se manuálně.^[4]

V následujících letech byla modernizována lafetace děla, konstrukce věže i samotné dělo, proběhla také instalace automatického systému řízení palby a zesílení pancéřování.

Hlavní modernizací byla verze M109A6 Paladin z 90. let 20. století,^[5] která používala nový věžový systém, digitální systém řízení palby, vylepšenou houfnici M284 a upravený pohonný systém.^[4] Byla poháněna motorem 8V-71T o výkonu 450 hp.^[4] Doba zahájení palby od okamžiku zastavení vozidla se snížila na 30 sekund a kadence palby se mírně zvýšila.^[4] S nábojem typu M203/M203A1 dosáhla dostřelu až 30 km.^[5] Od verze M109A6 byl také standardizován granát s prodlouženým dostřelem a GPS naváděním M982 Excalibur.^[6]

Od roku 2013 se vyrábí verze M109A7, s novým podvozkem s komponenty unifikovanými s bojovým vozidlem pěchoty M2 Bradley a zesíleným pancéřováním.^[4] Byl použit motor VTA903T o výkonu 600–675 k. Modernizováno bylo i vybavení věže. S houfnicí spolupracují muniční vozidla M992A3 založená na stejném podvozku.^[4]

K roku 1979 bylo vyrobeno přes 4000 samohybných houfnic M109.^[2]

V USA bylo rozhodnuto, že po M109A7 armáda přejde na novou platformu. Nebude vyvíjena zcela nová, ale výběr proběhne z již existujících typů. Mezi favority patří švédský Archer a RCH 155 na platformě Boxer.^[7]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

M109 (houfnice)

Varianty

Služba

Uživatelé

Odkazy

Wikiwand - on