M7 Priest

M7 Priest (oficiálně 105 mm Howitzer Motor Carriage M7) byla americká 105mm samohybná houfnice montovaná na podvozek tanku M3 Lee, od varianty M7B1 pak na podvozek tanku Sherman. Za druhé světové války tvořila standardní výzbroj jednotek samohybného dělostřelectva obrněných divizí americké armády po roce 1942. Poprvé bylo vozidlo M7 bojově nasazeno britskou armádou v bitvě u El Alameinu.

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

M7 Priest
Typ vozidla	Samohybná houfnice
Země původu	USA
Historie
Výrobce	American Locomotive Company (M7) Pressed Steel Car (M7B1) Federal Machine and Welder (M7)
Období výroby	duben 1942–červenec 1945[1]
Vyrobeno kusů	M7: 3489, M7B1: 826 M7B2: 127 přestavěno z M7B1[1]
Základní charakteristika
Posádka	7
Délka	5,92 m
Šířka	2,87 m
Výška	2,95 m
Hmotnost	22,97 t
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	51 mm
Hlavní zbraň	105mm houfnice M2, 60 nábojů
Sekundární zbraně	1× kulomet M2 Browning (ráže 12,7 mm)
Pohon a pohyb
Motor	Continental R-975-C1
Výkon	400 nebo 340 hp (298 nebo 254 kW)
Odpružení	spirálová pružina
Max. rychlost	40 km/h
Dojezd	193 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Varianty

V některých případech bylo pro účely převozu vojáků dělo odstraněno a vozidlo bylo využíváno jako obrněný transportér, pod názvem Priest Kangaroo. Rychle získalo přezdívku „Defrocked Priest“ což v překladu znamená „Kněz bez sutany“. Uvezlo 12 pěšáků. Prvního nasazení v Evropě se dočkal v Normandii, kde ho použili Kanaďané. Další vozidla byla upravována přímo na frontě (Itálie v letech 1944–1945).