Machiavellismus

Machiavellismus je dnes považován za označení pragmatického a cynického jednání v politice. Machiavellistou je myšlen ten, kdo uznává, že „účel světí prostředky“ (daný účel by však dle Machiavelliho měl být ctnostný) a je ochoten dopouštět se morálně pochybných jednání ve snaze dosáhnout obecně prospěšného cíle.

Niccolò Machiavelli

Historie

Pojem má původ od Niccolò Machiavelliho, především pro jeho dílo Vladař, ve kterém detailně popsal taktiky, které by měl vladař používat, aby si získal a udržel moc. V důsledku popisuje způsob střízlivé vlády oproštěné od emocí. Niccolò Machiavelli navrhl dva možné postupy, jeden mírový a legitimní a druhý je založen na síle. Pokud první postup ztroskotá, je, podle Machiavelliho, nutno využít právě sílu. Proto je jedním z rysů machiavellismu povolení odvolání slibu.^[1]

Ačkoliv Machiavelli uznával pouze svět reálný plný vrtošivé lidské povahy, jeho cíle vždy byly morálně ospravedlnitelné – fungující silný stát. Základem Machiavelliho názoru je fakt, že politika se odehrává v reálném světě a nikoliv ve světě morálním.

Politická filosofie machiavellismu

Z hlediska politické filosofie lze Machiavellismus vymezit jako koncept, který byl využíván v souvislosti s politickými vůdci, kteří se dostali do vůdčích pozic právě díky svému despotickému a autoritářskému charakteru.^[2]

Psychologie

V oblasti psychologie osobnosti však pojem machiavellismus (někdy zkracovaný jako MACH) odkazuje na odlišný koncept: osobnostní rys charakterizovaný manipulací, lhostejností k morálce, nedostatkem empatie a vypočítavým zaměřením na vlastní zájem.^[3][4][5][6]

Psychologové Richard Christie a Florence L. Geis tento konstrukt vytvořili a pojmenovali jej po Niccolò Machiavellim, neboť sestavili soubor upravených a zkrácených tvrzení, svým tónem podobných jeho spisům, aby studovali variace v lidském chování.^[7][8] Kromě tohoto spojení však konstrukt nemá s historickou postavou žádnou souvislost kromě názvu.^[9] Jejich test *MACH-IV*, osobnostní dotazník s 20 položkami na Likertově škále, se stal standardním nástrojem pro sebehodnocení a měření machiavellismu. Jedinci s vysokým skóre na této škále (*High Machs*) obvykle vykazují vysokou míru nekalosti, vykořisťování a chladného, necitového temperamentu.^[10]