Magnetit

Magnetit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Fe₃O₄ (oxid železnato-železitý), je kubický nerost.^[1] Český název je magnetovec. Tato ruda železa byla první známou látkou s magnetickými vlastnostmi.

Magnetit
Vzorek magnetitu z italského regionu Trentino-Alto Adige.
Obecné
Kategorie	Minerál
Chemický vzorec	Fe3O4
Identifikace
Barva	černý, lesk polokovový
Vzhled krystalu	krystaly tvaru osmistěnu
Soustava	krychlová
Tvrdost	6
Lesk	kovový
Štěpnost	neštěpný
Index lomu	neprůhledný
Vryp	černý
Hustota	5 g ⋅ cm−3
Rozpustnost	2,8
Ostatní	ferimagnetický

Vznik

Nerost může vzniknout několika způsoby:

• Magmaticky – krystalovaný minerál dává hornině tmavou barvu (hlavně čedič). Působením snadno těkavých složek vzniklo největší nahromadění železných rud na Zemi, a to ve Švédsku v Kiruně. Rudní těleso má délku přibližně 15 km a mocnost 1 km. Představuje zásoby zhruba 1,5 miliardy tun železa. Jde o vulkano-sedimentární komplexy typu Lahn-Dill.

• Kontaktně pneumatoloticky – působením magmatických plynů na uhličitanové horniny s obsahem sulfidů a křemičitanů.

• Regionální metamorfózou – z prekambrických sedimentů bohatých oxidy Fe za vzniku páskovaných železných rud (BIF, z anglického Banded Iron Formation). Z dříve pravděpodobně usazeného magnetitu: Sydvaranger/Norsko; naleziště železných rud ve středním Švédsku.

• Kontaktní metamorfózou – v německém Siegerlandu ze sideritu při kontaktu s čedičem.

• Usazováním – velmi vzácně vzniká magnetit usazováním (železná ruda zvaná mineta).

Vlastnosti

V přírodě tvoří černé kovově lesklé krystalky. Má magnetické vlastnosti. Ve většině případů se nachází jako jemně krystalický, zrnitý nerost se strukturou kubického spinelu. Teplota tání: asi 1 550 °C.

Magnetit byl také prokázán v meteoritech.^[2][3]

Krystalky magnetitu jsou součástí některých živých organismů, jako např. magnetocitlivých bakterií, včel, holubů aj. Považuje se za pravděpodobné, že jim slouží k orientaci podle magnetického pole Země.

Naleziště

Krystaly magnetitu z naleziště na Smrčině u Sobotína.

• V České republice se vyskytuje v Krušných horách (Měděnec^[4]), u Kutné Hory (Malešov^[5], Vlastějovice^[6]) a na Českomoravské vrchovině (např. u Budče, kde probíhal průzkum ložiska do roku 1961^[7], nebo bývalé skarnové lomy na železo Železinka u Bystřice nad Pernštejnem a Pernštejn). Těžil se rovněž v Krkonoších (Herlíkovické štoly^[8]). V čedičových kopcích (např. Říp)^[1] je obsaženo takové množství, které vychyluje magnetickou střelku. Rudy typu Lahn-Dill se vyskytují v Jeseníkách u Malé Morávky, Zlatých Hor a na Malém Dědu. Nejkrásnější krystaly (až 1,5 cm velké) se vyskytují zarostlé v chloritických břidlicích na Smrčině u Sobotína a u Vernířovic.^[9]
• Významné světové naleziště magnetitu je v ruském městě Magnitogorsk na Uralu. Další významné naleziště se nachází v severním Švédsku u měst Kiruna a Gällivare.