Mandorla

Mandorla (italsky mandle) je ve výtvarném umění aureola či svatozář, která obepíná celou postavu. Nejčastěji je tvořena dvěma kruhovými oblouky, jako průsečík dvou kruhů s hroty nahoře i dole, může být ale také oválná nebo elipsovitá.^[1]

Kristus v mandorle na mozaice Posledního soudu, Zlatá brána svatovítské katedrály, Praha

Historie

V Evropě se mandorla objevuje od 6. století na mozaikách, nejvíc se rozšířila v románském malířství a sochařství vrcholného středověku. Zprvu se v mandorle zobrazoval pouze Kristus, později také Panna Maria a jiní světci. V českých zemích se vyskytuje v iluminovaných rukopisech a na freskách od 13. století, nejznámější je mandorla uprostřed mozaiky Posledního soudu na Zlaté bráně katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze. Motiv je však znám už ze starověku, z plastik a mincí a pochází snad z Persie. V poněkud jiném, širším tvaru ji užívalo malířství indické, tibetské a čínské při zpodobování Buddhy a bódhisatvů, ovšem až z pozdější doby.

Galerie

• 
  Kristus v mandorle. Evangeliář ze Špýru, kolem 1220
• 
  Tympanon kostela sv. Petra v Carennacu, jižní Francie
• 
  Freska v kostele sv. Petra a Pavla ve švýcarské obci Biasca
• 
  Malba na hedvábí. Tibet, 17. století