Manea Mănescu

Manea Mănescu (9. srpna 1916, Brăila – 27. února 2009, Bukurešť) byl rumunský komunistický politik. Pět let, od 27. února 1974 do 29. března 1979, byl předsedou vlády. Zastával řadu dalších funkcí: ministr financí (1955–1957), předseda státní plánovací komise (1972–1974), místopředseda Státní rady, de facto viceprezident (1969–1972).^[1] Jeho mocenský vzestup souvisel i s tím, že byl švagrem diktátora Nicolae Ceaușesca.

Manea Mănescu
Narození	9. srpna 1916 Brăila
Úmrtí	27. února 2009 (ve věku 92 let) Bukurešť
Povolání	politik a ekonom
Ocenění	Řád 23. srpna Order of Labour Řád za vědecké zásluhy Řád vítězství socialismu Řád hvězdy Rumunské socialistické republiky … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Rumunska
Funkce	premiér Rumunska (1974–1979)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Komunistické Rumunsko
Organizace
Komunistická strana Rumunska • Securitate • Armáda komunistického Rumunska • Svaz mladých komunistů • Velké národní shromáždění • Státní rada Rumunské socialistické republiky • Vlastenecké gardy • Národní rada žen • Pionýrská organizace.• Akademie Ștefana Gheorghia • Rumunská pravoslavná církev za komunismu • Scînteia • Lidová demokratická fronta • Fronta socialistické jednoty a demokracie • Comturist
Lídři
Constantin Ion Parhon • Petru Groza • Ana Paukerová • Ion Gheorghe Maurer • Gheorghe Gheorghiu-Dej • Gheorghe Apostol • Chivu Stoica • Nicolae Ceaușescu • Manea Mănescu • Ilie Verdeț • Elena Ceaușescuová
Ideologie
Dacianismus • Červencové teze (Neostalinismus • Národní komunismus) • Kult osobnost Nicolae Ceaușesca
Politika
Kolektivizace • Znárodnění • Kampaně na podporu gramotnosti • Pětiletky • Destalinizace • Dekret 770 • Systematizace (Venkov) • Úsporná politika
Kultura
Daciada • Cîntarea României • Cenaclul Flacăra • Obsesivní desetiletí • Socialistický realismus • Znak • Vlajka
Represe
Cenzura • Kanál Dunaj – Černé moře • Převýchova • Bărăganské deportace • Aféra Tămădău • Věznice Pitești • Věznice Sighet
Protesty a odpor
Rumunské protikomunistické odbojové hnutí • Bukurešťské studentské hnutí 1956 • Disent v Rumunsku za vlády Nicolae Ceaușesca • Stávka dělníků ve Valea Jiului • SLOMR • Brašovská vzpoura • Dopis šesti • Rumunská revoluce (Soudní proces a poprava Ceaușesců)
Vztah se SSSR
Sovětská okupace Rumunska • SovRom • Desatelizace
Vztahy s ostatními zeměmi
Čína • Itálie • Severní Korea • Sovětský svaz • Jugoslávie

Život

V roce 1938 vstoupil do Komunistické strany Rumunska. Vystudoval Akademii ekonomických studií v Bukurešti. Po státním převratu 23. srpna 1944 pracoval ve Svazu komunistické mládeže. V roce 1951 byl jmenován vedoucím katedry ekonomie na Bukurešťské univerzitě a zároveň generálním ředitelem Ústředního ředitelství statistiky. Dva roky pak působil jako ministr financí. Odvolán byl v roce 1957. V roce 1960 byl zvolen do ústředního výboru strany. Jeho mocenská kariéra nabrala nový dech v polovině 60. let, když začala stoupat hvězda jeho švagra a spolupracovníka z komsomolu Ceaușesca. V prosinci 1967 byl jmenován předsedou Rady pro hospodářský a sociální rozvoj. V prosinci 1968 byl povýšen na řádného člena výkonného výboru Komunistické strany Rumunska, v březnu 1974 se stal předsedou vlády. Odstoupil roku 1979, údajně kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Zůstal nicméně nablízku Ceaușescovi a jeho ženě Eleně až do rumunské revoluce v roce 1989. Budovu ústředního výboru opustil helikoptérou spolu s nimi 22. prosince.^[2] Musel ovšem vystoupit ve Snagovu, aby snížil váhu přeplněného vrtulníku, a vrátil se domů. Krátce poté byl zatčen a převezen na leteckou základnu v Deveselu, kde byl držen ve vazbě až do 31. prosince. Na začátku roku 1990 byl souzen společně s Emilem Bobuem, Ionem Dincou a Tudorem Postelnicuem a odsouzen na doživotí za účast na genocidě. V odvolacím řízení mu byl trest snížen na 10 let. Ve vězení si odseděl dva roky a 12. listopadu 1992 byl kvůli špatnému zdravotnímu stavu propuštěn na svobodu.

Profesor Marylandské univerzity Vladimir Tismăneanu Mănescua charakterizovaly slovy: "Tupý byrokrat, extrémně rigidní marxistický ekonom a bezpodmínečný stoupenec komunistických dogmat. Spolupracoval na udržování nejpustošivějšího kultu osobnosti despoty a jeho manželky. Jeho poklony před Ceauşescem (při nichž fyzicky trpěl, ​​protože kvůli chronickému ischiasu nosil korzet) a jeho projevy nekonečné servility jsou památné. Mezi Ceauşescovými patolízaly Mănescu vynikal naprostým nedostatkem míry při chválení vůdce a při ospravedlňování těch nejkatastrofálnějších ekonomických a sociálních rozhodnutí. Mănescu byl horlivým, nekajícným úředníkem Zla."^[2]

Byl též proslulý tím, že využil svých akademických pozic, aby zajistil akademické tituly pro Ceauşesca, který jinak jen stěží dokončil základní vzdělání.^[3]