Maputo
hlavní město Mozambiku From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Maputo (do roku 1975 Lourenço Marques, 1975–1976 Cam Phumo) je hlavní a největší město Mosambiku. Je situováno u pobřeží Indického oceánu v zálivu Delagoa v nejjižnější z Mosambických provincií, která se též jmenuje Maputo. V roce 2007 žilo ve městě asi 1 766 000 obyvatel. Předpokládá se, že počet obyvatel je ale o mnoho vyšší vzhledem k živelně se rozrůstajícím slumům a neformálním osadám na jeho okraji.
Remove ads
Název
Současný název byl ustanoven po skončení koloniální vlády a to podle jména náčelníka, který zde vládl před příchodem prvních Evropanů (Portugalců).
Přírodní poměry a poloha
Město leží na pobřeží Indického oceánu v jižní části Mozambiku. Je vzdáleno 50 km od hranice se Swazijskem a 60 km od hranic s Jihoafrickou republikou. Rozvinulo se severně od ústí několika řek do moře (Rio Tembe, Rio Umbeluzi a Rio Matola). Ústí řek je zde označováno portugalským názvem Espírito Santo. Nedaleko od města leží mangrovové lesy.
Historie
V roce 1498 jako první Evropan zakotvil ve zdejším zálivu Delagoa portugalský mořeplavec Vasco da Gama při své první cestě do Indie.[zdroj?] Příhodnou polohu tohoto přirozeného přístavu docenil až portugalský obchodník Lourenço Marques. Ten nazval zátoku Baia de Lagoa (Lagunová zátoka). Lourenço Marques zde doslova pár tretek vyměnil za náklad slonoviny. Od té doby se sem portugalské galéry vracely, aby tu nakládaly slonovinu, nosorožčí rohy a otroky.
O sto let později se zájem Portugalců přesunul severněji spíše do Sofaly a Ilha de Moçambique a Zátoka Delagoa jimi byla navštěvována spíše sporadicky. Z administrativního hlediska spadala tato oblast pod kolonii v Goe v dnešní Indii, v roce 1752 byla ustanovena samostatná kolonie Mosambik.
Roku 1721 zde postavila malou pevnost Nizozemská Východoindická společnost, ale po pár letech se odsud posádka stáhla. Zničena byla při pirátském nájezdu. O mnoho lépe se později nevedlo ani Britům. A tak jedinými obyvateli byli až do roku 1781 domorodí Rongové. V tomto roce vystavěli Portugalci malá kasárna na ostrově Ilha Inhaca a pevnůstku na pobřeží, ta brzy poté vyhořela. Roku 1784 byl vystavěn přístav, usadili se zde první portugalští kolonisté a osadu nazvali Lourenço Marques. 1796 museli Portugalci hledat úkryt ve vnitrozemí, do zálivu vpluly totiž francouzské válečné lodě a na další čtyři roky místo ovládli Francouzi. Pak se Portugalci opět vrátili, aby zde žili v napětí s domorodci a sužováni malárií.
Počátek 19. století byl v jižní a jihovýchodní Africe krutým obdobím zvaným difaqane. Docházelo k častým útokům různých kmenů, které bojovaly proti sobě. Ani Zátoka Delagoa nebyla ušetřena. Nejdříve do ní vpadli ngonijští Zulové, které pak vytlačili z vnitrozemí útočící Búrové, které pak Portugalci zatlačili zpět. V 60. letech 19. stol. osada Lourenço Marques povyrostla v město. Po objevení diamantů v Kimberley potřebovali Búrové nutně přístup k moři a zvažovali anexi Lourenço Marques, Britové proto pomohli Portugalcům vystavět železnici do vnitrozemí. Portugalci pak zvolili Lourenço Marques za hlavní město kolonie místo Ilha de Moçambique, aby demonstrovali vůli a připravenost v zálivu zůstat. LM, jak město bylo zkráceně nazýváno, se stalo díky železnici místem obchodu, financí, luxusu a zábavy. V roce 1904 zde byla zavedena tramvajová doprava, trať byla v provozu až do 60. let 20. století.
V 50. a 60. letech 20. století se stalo odpočinkovým rezortem bělochů z JAR a Rhodesie.
Po karafiátové revoluci v Portugalsku většina Portugalců město opustila a vrátila se do Evropy. V roce 1974 získal Mosambik nezávislost a prezident Samora Machel město přejmenoval nejprve na Pumo a poté na Maputo. Název změnily i ulice (odstraněna byla portugalská jména) a vojenské objekty byly předány nově zřízeným mozambickým ozbrojeným silám. Nová země však neměla prostředky na udržování města a to se velmi rychle propadlo do chaosu; vláda požádla o pomoc SSSR a Východní Německo. Některé ulice byly pojmenovány po osobnostech spojených s dějinami komunismu, nebo jinak napojenými na východní blok, se kterým země spolupracovala.
Po vypuknutí občanské války v 70. letech 20. století nebylo Maputo nijak poškozeno, protože po celou dobu války zůstalo pod kontrolou vládních jednotek FRELIMO.
V letech 1980 až 1988 spadalo město do rozsáhlé administrativní oblasti, která měla rozlohu 633 km². Nesla název Velké Maputo, dnes se jmenuje KaM'pfumo.
Po válce se stala z Maputa oáza pokroku celé země.[zdroj?] Roku 2000 postihly město rozsáhlé záplavy. Konal se zde ale také summit Společenství portugalsky mluvících zemí.
V roce 2018 záliv v hlavním městě překlenul most Maputo-Katembe, který byl zbudován ve spolupráci s Čínskou lidovou republikou.[2] Rozvoj nové výstavby v druhé a třetí dekádě 21. století nicméně ohrožuje některé historicky hodnotné budovy, které mají jen velmi omezenou míru památkové ochrany.
Remove ads
Pamětihodnosti
Nejvýznamnější architektonickou památkou je vlakové nádraží, které časopis Newsweek v roce 2009 hodnotil jako 7. nejkrásnější nádraží na světě.[3] Sídlí zde také muzeum přírodní historie.[4] Město má rovněž i vlastní zoologickou zahradu (portugalsky Jardim Zoológico de Maputo). Mezi další památkově chráněné objekty ve městě patří např. Národní knihovna, francouzsko-mozambické kulturní centrum nebo kostel Santo António da Polana,[5] unikátní stavba v brutalistickém stylu.[6] Původní pevnost (Fortaleza de Maputo) dnes slouží hlavně jako muzeum a prostor pro různé výstavy.[7]
Severovýchodně od středu města se při mořském pobřeží rozkládají dlouhé písečné pláže.
Remove ads
Veřejné parky a další zeleň
V centru města se nachází park Tunduru, který v roce 1885 navrhl britský krajinářský architekt Thomas Honney. Parkovou úpravu má rovněž i náměstí nezávislosti. Ve východní části středu města se na ostrohu nad mořským břehem nacházejí rovněž i zahrady Jardim dos Namorados.
Ekonomika
V lokalitě Matola se nachází nákladní přístav se zásobníky ropy a paliv. Přes Maputo se vyváží uhlí, bavlna, cukr, dřevo a další. Přístav vzhledem ke své blízkosti využívá i Jihoafrická republika. Poblíž potom stojí také tepelná elektrárna. Ve městě se vyrábí cement, nábytek, obuv, keramika a kaučuk.
Doprava
.jpg)
Maputo1920.jpg)
Mezinárodní letiště Maputo je hlavní vzdušný přístav města i celé země.
Město má již zmíněné nádraží, které vyniká svými architektonickými hodnotami. Konečná stanice (hlavová) je umístěna v blízkosti přístavu. Přes samotné Maputo prochází ještě několik dalších železničních tratí, neboť se zde všechny tyto sbíhají právě v metropoli a vytváří tak železniční dopravní uzel.
Silniční síť města je v jeho centru organizována v podobě rovnoběžných ulic, které svírají pravé úhly. Typické jsou široké bulváry, které lemují stromy žakaranda, typické i pro sousední Jihoafrickou republiku. Mimo to je zde několik rychlostních komunikací, které umožňují efektivnější tranzitní nebo dálkovou dopravu. Stojí tu několik mimoúrovňových křižovatek. V blízkosti náměstí Praça dos Combatentes stojí autobusové nádraží.
Veřejná doprava je zajišťována většinou neformálně různými minibusy, které připravují většinu místních. Městská autobusová společnost (TPM) disponuje několika desítky vozidel, které zajistila z Japonska, nicméně její síť je velmi omezená
Remove ads
Školství
V Maputu sídlí Univerzita Eduarda Mondlaneho. Založena byla roku 1962 jako národní mozambická univerzita. Dnes má několik tisíc studentů a okolo deseti fakult.
Od 90. let 20. století se rozvíjí také vysokoškolské vzdělání soukromé, které představuje např. Instituto Superior de Ciências e Tecnologias de Moçambique (ISCTEM), Instituto Superior de Tecnologias e Gestão (ISTEG) a Instituto Superior de Transportes e Comunicações (ISUTC).
Remove ads
Osobnosti
- Mariza (* 1973), portugalská zpěvačka fada
- Eusébio (1942–2014), portugalský fotbalista
- Samora Machel (1933–1986), první prezident Mosambiku
Partnerská města
Partnerským městem je portugalský Lisabon.
Reference
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads