Marcel Houf

Marcel Houf, celým jménem Jaroslav Marcel Houf, (14. listopadu 1951 Karlovy Vary – 25. října 2022 Vídeň, Rakousko) byl česko-rakouský alternativní umělec. Od roku 1963 žil a pracoval ve Vídni jako fotograf, grafik, performer, hudebník, filmař a publicista.

Marcel Houf
Marcel Houf fotograf
Rodné jméno	Jaroslav Marcel
Narození	14. listopadu 1951 Karlovy Vary, Československo Československo
Úmrtí	25. října 2022 (ve věku 70 let) Vídeň
Národnost	česká, rakouská
Vzdělání	Vyšší grafická škola Vídeň, obor fotografie
Alma mater	Vyšší grafický spolkový vzdělávací a výzkumný ústav
Povolání	fotograf, grafik, performer, hudebník, filmař a publicista
Rodiče	Jaroslav Houf (1917–1970) Nora Houfová (* 1924)
Příbuzní	Kristian Houf (* 1949) bratr
Ovlivněný	Padhi Friebergerem[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Marcel Houf ve fotostudiu v sedmdesátých letech (cca 1970–1980)

Ze svatby rodičů Marcela Houfa, Jaroslava a Eleonory, Karlovy Vary 28. listopadu 1948

V Karlových Varech a Praze

Marcel Houf pocházel ze smíšené česko-rakouské umělecké rodiny. Český otec Jaroslav Houf byl známým, prozápadně orientovaným karlovarským fotografem a filmařem, matka Nora Houfová je rodilá Vídeňačka, profesí herečka. Svatba rodičů Marcela se uskutečnila v Karlových Varech v listopadu 1948, v době politického převratu a následných výrazných změn. Manželům se v roce 1949 narodil první syn, Kristian, a roku 1951 mladší Marcel. Otec, tehdejšímu systému nepohodlný fotograf, byl v roce 1953 zatčen a následného roku odsouzen na práci v dolech ve věznici ve Rtyni v Podkrkonoší. Koncem padesátých let pak rodina z politických důvodů přesídlila do Prahy. Ani tam se však nevyhnula politickým šikanám, které byly jedním z důvodů pro rozvod manželů. Dle soudního rozhodnutí připadl každý syn jednomu z rodičů. Matka se v roce 1963 odstěhovala s mladším synem, tehdy 12letým Marcelem, do Vídně^[1] a otec zůstal se starším Kristianem v Praze.

Ve Vídni

Marcel studoval ve Vídni obor fotografie na Vyšší grafické škole (GLuVA – Grapfishe Lehr- und Versuchsanstalt)^{[pozn. 1]} a navštěvoval přednášky z literatury, germanistiky a umění na Vídeňské univerzitě. Patnáct let pak pracoval jako fotoreportér a žurnalista pro mezinárodní fotoagenturu KIPPA, v reklamě a pro časopis Pop Music Express. Zde se setkal s řadou významných osobností světové kultury, které fotografoval – s Frankem Zappou, Jimi Hendrixem, Liz Tailor, Falcem, Manu Chao aj. Současně se věnoval umělecké fotografii, filmování a rockové hudbě. Od raného mládí inklinoval k alternativní hudební scéně, v jejímž rámci se výrazně uplatnil. Byl zakládajícím členem řady alternativních hudebních formací – Hever & Vaselina Band, General Guglhupf, Captain Chaos, Brontosaurus nebo Drahdiwaberl.^[1]

V jeho uměleckém vývoji sehrálo základní roli přátelství s multimediálním umělcem Padhi Friebergerem, který je v rakouském prostředí vnímán jako iniciátor nové umělecké generace bez konvencí a předsudků. Vedle hudby se intenzívně věnoval také experimentální fotografii, formálně inspirované tvorbou Andy Warhola a volnou filozofií hippies. Ideály své generace vyjádřil také v dokumentární poloze. V katalogu salcburského Muzea moderního umění byl nazván protagonistou specifického rakouského pop-artu.^[1]

Zúčastnil se mnoha mezinárodních výstav, mezi jinými Summer of Love ve vídeňské Kunsthalle, Frankfurtu nad Mohanem a Tate Gallery v Liverpoolu. Je zastoupen ve sbírkách několika významných institucí. Zabýval se rovněž multimediálními projekty a performancemi. V sedmdesátých letech 20. století spolupracoval s pražskou skupinou Plastic People of the Universe. V letech 1979–1989 mu byl zakázán vstup na území Československé socialistické republiky.^[1]

Marcel Houf zemřel ve Vídni 25. října 2022 ve věku 70 let.

Kontroverze

Umělec inspiroval rakouského písničkáře Georga Danzera k napsání hitu Jö schau nahou návštěvou vídeňské kavárny Hawelka. V důsledku tohoto představení byl přijat na psychiatrické oddělení. Inspirován touto skutečností pak složil píseň Psychiatrie Blues, v níž se zabýval tématem psychiatrie, státního násilí a nuceného léčení.

Tvorba

Výstavy

• 1997^? – Ich ist ein Anderer (Körper – Identität – Gesellschaft), Kulturhaus der Stadt Graz, ukázky rakouské fotografie^[2]
• 2004 – With Love & Respect, Museum der Moderne (Rupertinum), Salcburk^[3][4]
• 2004 – Vision einer Sammlung /A Collection's Vision, Museum des Moderne Salzburg^[5]
• ^? – Summer of Love, Kunsthalle Wien, Frankfurt nad Mohanem a v galerii Tate Liverpool^[1]

Filmografie

• 1995 – Die neue Marlene oder vagasen sollt ma uns
• 1995 – War Is Over – Sex und Unsinn

Zastoupení ve sbírkách

Svými díly je, event. byl, zastoupen v několika významných sbírkách:^[1]

• Galerie Hummel, Vídeň
• Galerie Hummel, Salcburk
• Museum der Moderne – Rupertinum, Salcburk
• Polaroid Museum, Chicago
• Polaroid Museum, Amsterdam
• Bundesministerium für Unterricht, Kunst und Kultur, Vídeň