Maria Janion

Maria Janion (4. prosince 1926 Mońki – 23. srpna 2020 Varšava) byla polská literární historička a teoretička, znalkyně polského a evropského romantismu, badatelka polské kultury 19. a 20. století, feministka. Profesorka na Ústavu literárních věd (Instytut Badań Literackich PAN).

Maria Janion
Narození	24. prosince 1926 Mońki, Polsko Polsko
Úmrtí	23. srpna 2020 (ve věku 93 let) Varšava
Místo pohřbení	Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Alma mater	Varšavská univerzita (do 1951)
Povolání	literární historička, spisovatelka, literární kritička, vysokoškolská učitelka, aktivistka, překladatelka a literární teoretička
Zaměstnavatelé	Gdaňská univerzita Varšavská univerzita Institute of Literary Research
Ocenění	čestný doktor Gdaňské univerzity (1994) Kazimierz Wyka Award (2001) zlatá medaile Gloria Artis za přínos kultuře (2007) Pas Polityky (2007) komandér Národního řádu za zásluhy (2012) … více na Wikidatech
Politická strana	Polská sjednocená dělnická strana
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je autorkou více než dvaceti knih zásadního významu pro reflexi polské identity a několika set studií, článků, skic a recenzí.^[1] Kritička polských národních mýtů, polského kultu války, vojenství, hrdinství, vojenských převratů, martyrologie. Feministka, filozofka, kritička rasismu, antisemitismu, homofobie a misogynie.

Profesně byla spojena mimo jiné s Polskou akademií věd, Gdaňskou univerzitou a Varšavskou univerzitou. Akademická učitelka. Školitelka dvaceti doktorských prací.

V letech 1968–1978 šéfredaktorka ediční řady Dějiny a teorie literatury. Studie Polské akademie věd. Editorka edic polské poezie a dramatu Nie-Boska komedia pro Biblioteku Narodowou (Národní knihovnu), redaktorka edičních řad, mj. edice Transgresje a Obraz Literatury Polskiej. Od roku 1978 editorka vícesvazkové Romantické knihovny.^[2]

Za druhé světové války působila v ilegálním polském skautském svazu. Od 70. let 20. století působila v demokratické opozici Polské lidové republiky. Spoluzakladatelka nezávislé Společnosti akademických kurzů (Towarzystwo Kursów Naukowych).^[3] V srpnu 1980 byla signatářkou dopisu 64 intelektuálek a intelektuálů na podporu stávek, v němž vyzývali k akci "bez krveprolití".^[4] V roce 1981 řečnice na Kongresu polské kultury, jehož jednání bylo přerušeno zavedením stanného práva.^[5] V roce 1982 propuštěna z Gdaňské univerzity v rámci politických represí (znovu přijata v roce 1983).^[6]

V letech 2000–2004 předsedala porotě literární ceny Nike. V roce 2007 se stala finalistkou této ceny za knihu Znepokojivé slovanství. Fantazmata literatury.^[7]

V letech 1948–1978 byla členkou PSDS. Patřila mezi tvůrce podzemní létající univerzity.

Hlavní oblasti výzkumu

Byla autorkou desítek knih a několika stovek studií, článků, skic a recenzí. Souběžně s vědeckou prací rozvíjela ediční činnost (edice domácí poezie, Ne-boská komedie pro Národní knihovnu) a redakční práci. Redigovala celé ediční řady: mimo jiné "Transgresje" a "Obraz Literatury Polskiej" ("Obraz polské literatury") a od roku 1978 mnohosvazkovou "Biblioteku romantycznou" ("Romantická knihovna"), která vychází dodnes. V letech 1968–1978 byla šéfredaktorkou ediční řady IBL Historia i Teoria Literatury. Studie. Iniciovala a organizovala také řadu dalších vědeckých podniků (konferencí, sympozií, setkání).

Mezi její vědecké zájmy patřily nejen dějiny polské a zahraniční literatury posledních dvou století, ale také dějiny idejí, stylů chování a společenských postojů, proměny symbolické imaginace, estetických forem a kategorií, jakož i metodologie literárního výzkumu. Zvláštní místo v nich zaujímá romantismus.

Romantismus podle Marie Janion

Romantismus se zrodil v okamžiku novověkého objevování já a zpočátku byl především individualismem, zkoumajícím prožitek konkrétní existence a tajemství osoby. Romantická imaginace odhalila novou skutečnost: vnitřní svět snů a fantasmat. Přitom učinila objev "podvědomí člověka" a vyslovila mnohé z toho, co bylo dosud skryto a utajeno, i když také v ní existovaly sféry potlačování a popírání. Osvobození bylo umožněno díky rozchodu s klasicismem a jeho dogmatickým, jednostranným a představivost svazujícím chápáním tradice. Romantické chápání tradice: mnohotvárné a pluralitní se stalo základem nového paradigmatu kultury.

Janion ve svých pracích podrobně popisovala různé aspekty tohoto nového paradigmatu: nový typ hrdiny; drastické porušení tabu smrti; revindikaci toho, co bylo skryto, zapomenuto a neuznáno a co vedlo k nobilitaci neoficiálních, alternativních kultur (především lidové, dále pohanské, slovanské, severské a orientální); pojetí přírody jako vzoru, modelu existence, v němž je stvoření nevyhnutelně ztotožňováno se zničením, dokonce se sebezničením, a život se smrtí; chápání dějin jako teofanie; dramatickou filozofii existence rozkročené mezi spásou a nicotou; dříve nevyjádřené, potlačené existenciální prožitky (dítěte, blázna, ženy ad.). Badatelka věnoval velkou pozornost také novým formám a stylům romantického psaní. Analyzovala tajemství romantické formy (tzv. otevřená forma, poetika fragmentu) a romantické estetické kategorie (studie o tragičnosti, ironii, grotesce, vznešenosti). Zdůrazňovala, že v romantismu postupem času nabýval na významu smysl pro absurditu a grotesknost existence, vyjádřený ironií a melancholií.

Specifika polského romantismu a jeho vliv na polskou kulturu

Velkou pozornost věnovala zvláštnímu charakteru polského romantismu, zejména tomu, jak tato epocha ovlivnila polskou kulturu v 19., 20. a dokonce i 21. století. Badatelka tvrdí, že během téměř dvou set let od rozdělení Polska počínaje, válečným stavem a obdobím po něm konče, převládal v Polsku poměrně homogenní styl kultury, který nazvala romanticko-symbolickým. Romantický individualismus, radikální vzpoura jedince proti realitě, šílenství imaginace, vzpoura smrti nebo konečně morální dilemata, která měla pro polské společenství velký význam, byly v procesu recepce polskými čtenáři podrobeny politické redukci a dalekosáhlému zjednodušení. Tento proces byl podporován epigonskou, imitativní domácí literaturou období mezi povstáními. Velký romantismus se v Polsku postupně proměnil v kánon, či spíše ve dva kánony: vlastenecký a mesianisticko-martyrologický. Stalo se tak proto, že se v určitém okamžiku zaměřil především na budování pocitu národní identity a obranu jejích symbolů. Získal tak charakter národního charismatu, organizujícího se kolem duchovních hodnot kolektivu, jako je vlast, nezávislost, národní svoboda a solidarita národů. Dominantní roli zde hrála literatura.

Dílo

• Romantyzm, rewolucja, marksizm, 1972
• Gorączka romantyczna, 1975
• Romantyzm i historia (společně s M. Żmigrodzkou), 1978
• Odnawianie znaczeń, 1980
• Humanistyka: poznanie i terapia, 1982
• Wobec zła, 1989
• Życie pośmiertne Konrada Wallenroda, 1990
• Projekt krytyki fantazmatycznej, 1991
• Kobiety i duch inności, 1996
• Płacz generała – eseje o wojnie, 1998
• Do Europy – tak, ale razem z naszymi umarłymi, 2000
• Żyjąc tracimy życie, 2001
• Purpurowy płaszcz Mickiewicza, 2001
• Wampir. Biografia symboliczna, 2002
• Romantyzm i egzystencja (spolu s M. Żmigrodzkou), 2004
• Niesamowita Słowiańszczyzna, 2006
• Bohater, spisek, śmierć: wykłady żydowskie, 2009
• Hero, Conspiracy, and Death: The Jewish Lectures, translated by Alex Shannon, 2014.
• Znepokojivé slovanství. Fantazmata literatury, přel. Lucie Zakopalová, 2022