Marie Burešová

česká dabérka, divadelní herečka, filmová herečka, herečka a televizní herečka From Wikipedia, the free encyclopedia

Marie Burešová
Remove ads

Marie Burešová (1. listopadu 1907, Praha – 14. dubna 1972, Praha) byla česká divadelní a filmová herečka.

Stručná fakta Narození, Úmrtí ...

Divadelní začátky, studium

S divadlem se seznámila jako ochotnice v roce 1924 v Ústí nad Labem. Později studovala na dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze (absolutorium 1929, k jejím spolužákům patřili např. Jan Pivec, Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Josef Gruss a Miloš Nedbal)[1] a v roce 1930 ji přijal Karel Hugo Hilar do sboru elévů Národního divadla v Praze, kde vystupovala v menších rolích až do roku 1934.[2] Jako mladá (19 let) se v roce 1926 provdala v Praze na Žižkové za obchodníka Antonína Musila (1898), ale s ukončením studia na Konzervatoři (1929) skončilo i její manželství.

Remove ads

Divadelní angažmá

Thumb
Manon Lescaut, D40 duben 1940 (Marie Burešová a Vladimír Šmeral)

V roce 1934 se stala členkou divadla D 34 E. F. Buriana, kde získala řadu významných rolí a vystupovala také ve voicebandu.[3] Po zatčení E. F. Buriana a ukončení činnosti divadla v březnu roku 1941 převzala většinu souboru D 41 (Vladimír Šmeral, Emil Bolek, Marie Burešová, Jiřina Stránská, Bohuslav Machník, Lola Skrbková a další)[4] Městská divadla pražská/Divadlo na Vinohradech a soubor dále vystupoval na scéně Divadla Na Poříčí. Zde hrála M. Burešová až do konce války, resp. do 1. září 1944, kdy byla divadla nacisty uzavřena. V roce 1940 krátce hostovala v Honzlově Divadélku pro 99[5][6] a také v Horáckém divadle, v tehdejší době přechodně působícím v Třebíči.[7]

V sezóně 1945/1946 znovu krátce spolupracovala s E. F. Burianem jako členka souboru jeho D 46. Na konci sezóny však spolu s dalšími osmnácti členy (mj. Skrbková, Machník, Bolek aj.) z divadla odešla.[8]

V letech 1946 až 1967 byla členkou souboru činohry Národního divadla v Praze (později zde hostovala až do své smrti), kde vytvořila za dobu působení více než 100 rolí.[9]

Remove ads

Další činnost

Od roku 1938 vystupovala ve filmu a později i v televizi.

Pro svůj hlasový projev se věnovala rovněž recitaci a spolupracovala s rozhlasem. V roce 1938 doprovodila film Jiřího Weisse Naše země recitací veršů společně s Ladislavem Boháčem a Karlem Beníškem. Spolu s Karlem Högerem vystupovala v roce 1944 v pásmu recitací Stará milostná poezie v Ústřední knihovně v Praze.[10] S Vladimírem Šmeralem uváděla ve Smetanově síni Obecního domu v roce 1944 matiné s názvem Profily. Její recitace je zachycena i na gramofonových deskách (např. Marie Pujmanová: Milióny holubiček nebo dvě scény s V. Šmeralem z Nezvalovy Manon Lescaut).

Ve druhé polovině okupace působila jako pedagog v dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Jejími kolegy zde byli díky řediteli oddělení M. Hallerovi i další nově přijatí učitelé střední generace, např. Jiří Frejka, František Salzer, Miloš Nedbal, Jiří Plachý, Joe Jenčík, František Tröster a další.[11] Svůj podpis připojila pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[12]

Citát

„ Nejaktuálnější a také nejatraktivnější ženský typ Burianova divadla vytvářela Marie Burešová, štíhlá rusovlasá herečka exotické krásy...Křehce koketní Manon v dramatu Nezvalově jí přinesla zcela mimořádný úspěch. Nebyl snad tehdy v okupovaných českých zemích v široké kulturní obci nikdo, kdy by nevěděl, že hraje tuto roli. Po uzavření Déčka přiřadila k svým hrdinkám zejména princeznu Turandot ve stejnojmenné Gozziho hře...V Národním divadle, kam přišla v roce 1946, se však její vyhraněné avantgardní herectví těžko uplatňovalo, i když se snažila přizpůsobit realistickému slohu souboru. Její snový stylizovaný hlasový projev, blížící se zpěvu, který vždy nadřazovala ostatním prostředkům, působil zde cize. I tak ovšem na této scéně vytvořila některé pozoruhodné role. “
— František Černý [13]
Remove ads

Ocenění

Divadelní role, výběr

Remove ads

Filmografie, výběr

  • 1938 Pod jednou střechou, režie M. J. Krňanský
  • 1938 Škola základ života, role: profesorka Božena Lachoutová, režie Martin Frič
  • 1939 Muž z neznáma, děvče z přístavu, režie Martin Frič
  • 1941 Pražský flamendr, baronesa Kajetána, režie Karel Špelina
  • 1943 Experiment, recitátorka, režie Martin Frič
  • 1948 Dvaasedmdesátka, dvojrole – Julča Ramešová a herečka Burešová), režie Jiří Slavíček
  • 1959 Křižovatky, matka, režie Pavel Blumenfeld
  • 1961 Magdalena Dobromila Rettigová, režie František Filip
  • 1962 Zdravý nemocný, Belina, režie Jaromír Pleskot (záznam divadelního představení)
  • 1970 Případ Mauritius, režie Jaroslav Balík
  • 1971 Hříchy mládí, režie Jaromír Borek
Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads
Remove ads