Marie Krčmová

Marie Krčmová (24. prosince 1940 Brno – 6. března 2023 Brno^[3]) byla česká lingvistka, pedagožka a překladatelka, emeritní profesorka Masarykovy univerzity. Zabývala se fonetikou, dialektologií, sociolongvistikou a stylistikou češtiny.

prof. PhDr. Marie Krčmová, CSc.[1]
Rodné jméno	Marie Hrabáková
Narození	24. prosince 1940 Brno
Úmrtí	6. března 2023 (ve věku 82 let) Brno
Povolání	vysokoškolská učitelka, jazykovědkyně, učitelka, překladatelka a bohemistka
Alma mater	Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Témata	bohemistika, lingvistika, fonetika, dialektologie, sociolingvistika a stylistika
Ocenění	Zlatá medaile MU (2010)
Rodiče	Josef Hrabák[2]
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Marie Krčmová byla dcerou Josefa Hrabáka. V roce 1962 ukončila na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (FF MU) v Brně studium češtiny a ruštiny a rozšiřovací fonetiky. Po absolutoriu působila v brněnské pobočce akademického Ústavu pro jazyk český (ČSAV), v roce 1971 přešla jako odborná asistentka na FF MU. V roce 1966 získala na základě práce Přízvukování předložek na Brněnsku titul PhDr., v roce 1972 titul CSc. prací Městská mluva brněnská. Docentkou byla jmenována v roce 1988, v roce 1991 se habilitovala prací Běžně mluvený jazyk v Brně. Od roku 1998 působila na fakultě jako profesorka pro obor český jazyk. Na katedře českého jazyka založila v roce 1995 spolu s profesorem Adolfem Erhartem Ústav jazykovědy, který vedla až do roku 2004. V roce 2009 se stala emeritní profesorkou v Brně a o rok později v Ostravě.

Dílo

Vědeckou dráhu Marie Krčmová začala jako fonetička, fonetice se věnovala po celou dobu své činnosti, publikovala své práce a tvořila učební texty, například Fonetika a fonologie (2008). Svou pozornost věnovala také dialektologii, publikovala tak na jedné straně práce, které se týkaly proměn národního jazyka v současné době a studie sociolingvistické, na druhé straně pak práce zabývající se stylem a stylistikou. Vedle toho se zabývala otázkami didaktickými. Je spoluautorkou dvou středoškolských učebnic a několika učebních textů pro cizince.

Soustavně se věnovala také popularizaci jazykovědy a otázkám jazykové kultury – Jazyk a kultura vyjadřování, 1998. Je spoluautorkou publikace O češtině každodenní (1984) a vysokoškolské učebnice Stylistika češtiny (1990). Spolupracovala na tvorbě Biografického slovníku českých zemí^[4] a je autorkou několika hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny^[5]. Přeložila ze staré češtiny tzv. Dalimilovu kroniku.^[6]

Ocenění

• Zlatá medaile Masarykovy univerzity, 2011^[7]

Bibliografie

Knižní publikace – výběr

• Běžně mluvený jazyk v Brně, 1981,
• O češtině každodenní, 1984 – spoluautorka
• Příruční mluvnice češtiny, 1995 – spoluautorka
• Současná česká stylistika, 2003
• Současná stylistika, 2008
• Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky, 2008 – spoluautorka^[8]
• Úvod do fonetiky a fonologie pro bohemisty, 2008
• Integrace v jazycích – Jazyky v integraci, 2010