Marie Zápotocká

Tento článek je o manželce československého prezidenta Antonína Zápotockého. O české archeoložce pojednává článek Marie Zápotocká (archeoložka).

Marie Zápotocká, rozená Skleničková, (6. prosince 1890 Štěpánov^[1] – 7. června 1981 Dobříš) byla první dáma Československa a manželka pátého československého prezidenta Antonína Zápotockého.

Marie Zápotocká
6. první dáma Československa
V roli: 21. března 1953 – 13. listopadu 1957
Předchůdkyně	Marta Gottwaldová
Nástupkyně	Božena Novotná
Stranická příslušnost
Členství	soc. dem. KSČ
Narození	6. prosince 1890 Štěpánov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. června 1981 (ve věku 90 let) Dobříš Československo Československo
Místo pohřbení	Krematorium Strašnice Vinohradský hřbitov
Choť	Antonín Zápotocký (1910–1957)
Profese	publicistka
Commons	Marie Zápotocká
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházela z chudých poměrů, její otec byl hutník a matka v domácnosti. Svého pozdějšího manžela poznala během demonstrace v Kladně. Po delší známosti zjistila, že je těhotná, a v 22. září 1910 se vzali.^[2][3] Měli dvě dcery, Marii (2. 2. 1911 – 22. 1. 1954)^[4][5], provdanou za diplomata Oldřicha Kaisera, a Jiřinu, provdanou Schleglovou (9. 8. 1912 – 30. 10. 2002)^[6].

Svého manžela ve všem podporovala a pravidelně jej navštěvovala, když byl ve vězení kvůli pokusu o státní převrat. Oba manželé se stali zakládajícími členy Komunistické strany Československa. Po návratu z vězení se Zápotocký stal generálním tajemníkem strany.

Po přestěhování do Prahy se i ona stala aktivní komunistkou. Po německé okupaci v roce 1939 se pokusili o emigraci do SSSR, ale neúspěšně, a oba manželé skončili v koncentračních táborech (Marie nejdříve v Terezíně a pak v Ravensbrücku), odkud se dostali až po osvobození Rudou armádou.

Po válce se opět angažovali v KSČ a Zápotocký se stal po únorovém převratu předsedou vlády. Ona sama zůstala ženou v domácnosti, ale i tak byla zapálenou komunistkou. Pomáhala při zatýkání Rudolfa Slánského, který byl večer, kdy byl zatčen, se svou ženou na návštěvě u Zápotockých.

Když se v roce 1953 dostali manželé na Hrad, oba byli naprosto rozdílní od svých předchůdců. Ona sama si nehrála na dámu jako Marta Gottwaldová a vystupovala přirozeně až familiárně. Svého manžela i na veřejnosti oslovovala „táto“.

Smrt prvorozené dcery v roce 1954 a pak i manžela v roce 1957 pro ni byla velkou ztrátou, z veřejného života se vytratila, ale KSČ jí zajistila penzi, vilu i řidiče.

Do povědomí veřejnosti se dostala už jen v roce 1968, když nečekaně podporovala Dubčekovy reformy a pak odmítla sovětskou okupaci. Díky postavení prezidentské vdovy však nebyla perzekvována a dožila v klidu mezi blízkými.^[zdroj?]

V období normalizace se příležitostně účastnila odborářských a vzpomínkových akcí, zejména na Kladensku. Například v prosinci 1969 zaslala pozdravy účastníkům oslav 100. výročí založení odborů.^[7] Na slavnostním zasedání ústředního výboru nuceně sjednocených komunistických odborů v dubnu 1970 jí byl udělen čestný zlatý odznak za dlouholetou aktivní práci.^[8] V listopadu 1971 byla čestným hostem při odhalení pomníku jejího manžela v Kladně (autorem byl sochař Viktor Dobrovolný)^[9] a v říjnu 1973 čestným hostem na „setkání tří generací“, organizovaném Českým svazem žen.^[10]

Zemřela v červnu 1981 v Dobříši, po pohřbu žehem ve strašnickém krematoriu^[11] byla urna s jejím popelem uložena v přilehlém urnovém háji.

Ocenění

• Řád práce za dlouholetou a obětavou veřejnou a politickou činnost (propůjčil prezident Ludvík Svoboda k 1. květnu 1968)^[12]