Markéta Uherská

Svatá Markéta Uherská (27. ledna 1242, pevnost Klis – 18. ledna 1270/1271, Markétin ostrov) byla uherská princezna a řeholnice, dcera uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny. Za svatou byla prohlášena v roce 1943, svátek slaví 18. ledna. Je neteří sv. Alžběty Durynské a sestrou sv. Kingy Polské a bl. Jolanty Polské.

Svatá Markéta Uherská
řeholnice
Narození	27. ledna 1242 Klis
Úmrtí	18. ledna 1270 (27 let) Markétin ostrov
Svátek	18. ledna
Rodiče	Béla IV. Uherský a Marie Laskarina
Státní občanství	Maďarsko
Řád	dominikánky
Vyznání	katolická církev
Blahořečena	28. července 1789 papežem Piem VI.
Svatořečena	19. listopadu 1943 papežem Piem XII.
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	lilie, kniha, řeholní oděv
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klášterní dětství

Náhrobek sv. Markéty

Markéta se narodila ve vsi Klis na území dnešního Chorvatska v období tatarských vpádů do Uher a mocenských sporů Arpádovců se sousedními Babenberky.

První vidění prý měla již ve dvou letech,^[1] kdy předpověděla smrt rakouského vévody Fridricha a otcovu porážku v bitvě na Litavě.

Jako tříletá byla svěřena do dominikánského kláštera ve Veszprému. v roce 1252 odešla Markéta s celým konventem do nově založeného kláštera na Zaječím ostrově na Dunaji. Postupem let se Markéta vyvinula v silnou a asketickou osobnost pravidelně odmítající mnohé vznešené nápadníky. Mezi odmítnutými byli Přemysl Otakar II.,^[2] Lev Haličský, Karel I. z Anjou a další.^[zdroj?]

Zemřela v necelých třiceti letech pravděpodobně na tyfus^{[nepřesný odkaz]}.

„

...tehdy za takovýchto okolností, ač v duchu ochotna snášet vše pro jméno Kristovo, zemdlela na těle natolik, že cítila, že je odsouzena k smrti, a řekla své představené a některým starším sestrám, že jí již nadchází blízké odloučení od těla. A to se také stalo: Světice žila již sotva pár dnů a schvácena horečkou třináctého dne své nemoci poručila za přítomnosti mnoha bratří a sester svou duši Stvořiteli a zesnula v pokoji léta Páně 1271, svého vlastního života léta devětadvacátého, osmnáctého ledna.[3]

“

Vývod z předků