Pius VI.

Pius VI. (vlastním jménem Giovanni Angelico Braschi, 25. prosince 1717 Cesena – 29. srpna 1799 Valence)^[1] byl italský katolický duchovní, papež od 15. února 1775 až do své smrti.

Jeho Svatost Pius VI.
250. papež
Portrét z roku 1775
Církev	římskokatolická
Zvolení	15. února 1775
Uveden do úřadu	22. února 1775 (intronizace)
Pontifikát skončil	29. srpna 1799
Předchůdce	Klement XIV.
Nástupce	Pius VII.
Titulární kostel	Sant'Onofrio al Gianicolo
Heslo	„Floret in domo domini“ „Kvete v domě Páně“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	1755
Biskupské svěcení	22. února 1775 světitel Giovanni Francesco Albani 1. spolusvětitel Henry Benedict Stuart 2. spolusvětitel Carlo Rezzonico
Kardinálská kreace	26. dubna 1773 kreoval Klement XIV.
Titul	kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kardinál-kněz v Sant'Onofrio al Gianicolo (1773–1775)
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Angelo Braschi
Datum narození	25. prosince 1717
Místo narození	Cesena, Papežský stát
Datum úmrtí	29. srpna 1799 (ve věku 81 let)
Místo úmrtí	Valence, Francie
Místo pohřbení	papežská jeskyně pod bazilikou sv. Petra
Povolání	katolický kněz
Alma mater	Ferrarská univerzita
Podpis
Seznam papežů nosících jméno Pius multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v italském městě Cesena. Po dokončení studií na jezuitské koleji v rodném městě a složením zkoušek z práva (1734) pokračoval ve studiích na univerzitě ve městě Ferrara. V roce 1753 si ho jako jednoho ze svých sekretářů vybral papež Klement XIV. Kardinálem se stal roku 1773 a papežem byl zvolen roku 1775, zatímco ještě nebyl ani biskupem.

Život

Po ukončení studia na jezuitské koleji získal Braschi v roce 1734 titul doktor práv. Pokračoval ve studiích na Ferrarské univerzitě, kde se stal osobním tajemníkem Tommase Ruffoa, papežského nuncia. V jeho biskupství Ostie a Velletrie zastával funkci auditora až do roku 1753. Díky svým zkušenostem u soudu v Neapoli získal respekt u papeže Klementa XIV., který jej roku 1753 jmenoval jedním ze svých tajemníků a knězem u svatého Petra. Zřejmě roku 1758 byl vysvěcen na kněze a roku 1766 se stal papežským pokladníkem. Tento úřad vykonával v letech 1758 až 1769. Ti, kteří trpěli pod jeho svědomitým hospodařením přesvědčili papeže Klementa XIV., aby jej 26. dubna 1773 jmenoval kardinálem ze Sant'Onofria, a toto povýšení Braschiho dočasně zbavilo vlivu. Po čtyřměsíčním konkláve, které následovalo po smrti Klementa XIV., přestaly Španělsko, Francie a Portugalsko mít námitky proti výběru Braschiho. Díky tomu byl 15. února 1775 zvolen papežem a vybral si jméno Pius VI. Nakonec se však stal oponentem antijezuitské politiky předchozího papeže. Teprve po zvolení byl Pius VI. 22. února 1775 vysvěcen na biskupa.^[1]