Martin Weinfurt

Martin Weinfurt (25. listopadu 1832 Borovy^[1] – 30. března 1890 Praha^[2]) byl český učitel, spisovatel a redaktor. Sedmnáct let řídil dívčí školu u sv. Tomáše v Praze. Účastnil se odborných porad, přispíval do pedagogických časopisů. S Františkem Antonínem Zemanem redigoval časopis Budečská zahrada a almanach pro mládež Kytice. S Kristiánem Urlichem sestavil zpěvník a sborník textů k recitaci.

Martin Weinfurt
Martin Weinfurt
Narození	25. listopadu 1832 Borovy Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	30. března 1890 (ve věku 57 let) nebo 1. dubna 1890 (ve věku 57 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	pedagog, spisovatel, učitel a editor
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se 25. listopadu 1832 v obci Borovy u Přeštic. Navštěvoval obecnou školu v Břeskovicích (dnes Vřeskovice), normální školu v Klatovech a českou reálku v Praze. Roku 1851 byl přijat do českého učitelského ústavu v Praze, kde získal vysvědčení pro hlavní školy.^[3]

V listopadu 1853 získal zaměstnání jako podučitel ve středočeské obci Ořech. Roku 1861 se na vlastní žádost přestěhoval do Prahy, která mimo jiné díky organizátorskému úsilí Fr. J. Řezáče nabízela příležitosti k dalšímu vzdělávání. První rok působil na budečské vzorné škole, v následujících letech pak (stále jako podučitel) u Panny Marie Vítězné. V roce 1868 se stal učitelem. Od roku 1873 do konce života vedl dívčí školu u sv. Tomáše, nejprve s titulem „řídící“, později „ředitel“.^[3]

Byl veřejně činný a velmi oblíbený. V 60. letech se účastnil učitelských porad a byl členem komise pro učební pomůcky.^[3] Zastával čestné funkce v malostranské besedě, záložně a v učitelských spolcích. V poslední době byl také starostou Budče pražské, místopředsedou spolku pro podporu vdov a sirotků po učitelích a pokladníkem Ústřední matice školské.^[4]

Zemřel 30. března 1890 na tuberkulózu.^[4] Pohřben byl 1. dubna na Olšanských hřbitovech za velké účasti žáků, učitelů a dalších občanů.^[5]

Dílo

Weinfurt přispíval do pedagogických časopisů. Byl členem redakční rady Národní školy a Posla z Budče.^[3]

S Františkem Antonínem Zemanem redigoval almanach pro mládež Kytice a pořádal edice Nová knihovna pro mládež a Budečská zahrada.^[3]

Společně s Kristiánem Urlichem byl spoluautorem knih:

• Zpěvník pro mládež českoslovanskou (1866 s reedicemi)
• Přednášenky, sbírka deklamací pro mládež obojího pohlaví od 6.–10. roku (1867)
• Deklamovánky, čili, Sbírka básniček ku přednášení pro menší dítky obojího pohlaví (1873 a 1876)