Matěj Anastasia Šimáček

Matěj Anastasia Šimáček, (5. února 1860 Praha^[2] – 12. února 1913 Praha)^[3][4] vystupující také pod pseudonymem Martin Havel, byl český úředník, novinář a spisovatel.

Matěj Anastasia Šimáček
Narození	5. února 1860 Praha Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. února 1913 (ve věku 53 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	spisovatel, novinář, publicista, redaktor a překladatel
Rodiče	Antonín Šimáček[1]
Příbuzní	František Šimáček (strýc) Jaroslav Šimáček (bratranec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v Praze, matka mu zemřela po narození, otec mu zemřel když mu byly čtyři roky; vychovávala ho babička a teta. Nejdříve absolvoval českou reálku a na technice vystudoval chemii. V letech 1881–1884 pracoval jako technický úředník a chemik v několika cukrovarech, nejdéle v Dymokurech. Když se vrátil do Prahy, ujal se z pověření svého strýce, nakladatele Františka Šimáčka, redakce Světozoru (1884–1899, tj. do jeho zániku), Zvonu (1900–1913, tj. do své smrti), a od roku 1903 byl divadelním referentem v Národní politice. Psal i do časopisu Květy.^[5]

Dne 4. května 1886 se v Hoříně oženil s Marií Trojanovou (1864–1903), dcerou rolníka z Brozánek.^[6] Manželé Šimáčkovi měli dvě děti. Dcera Milada (1887–??) se provdala za nakladatele Bohuslava Šimáčka (1866–??), její syn byl spisovatel Radovan Šimáček. Syn Matěje Anastasia Šimáčka Vladimír Šimáček byl hercem.^[4]

Po smrti první manželky se v roce 1906 oženil s vdovou Augustinou Polívkovou, rozenou Borysławskou (1861–??).^[7] Je pohřben na pražských Olšanech. Někdy je jeho jméno psáno Matěj Anastazia Šimáček nebo Matěj Anastásia Šimáček. Druhé křestní jméno měl po matce Anastasii Šimáčkové, rozené Prettnerové.^[6]

Dílo

Svoji literární dráhu započal básněmi a povídkami. Čerpal z jemu známého prostředí, cukrovarů. Pak začal psát i romány, rozebíral prostředí pražských měšťanských kruhů, jeho romány patří do společensko-psychologických prací. V dramatické tvorbě patřil mezi průkopníky realismu na divadle, včetně zakomponování poznatků ze zmíněného cukrovaru. Výjevy bídy a utrpení nemocných dělníků byly na scéně velice nezvyklé. Nicméně hlavní jeho pozornost patřila novinám a časopisům. V letech 1907–1912 byly vydány Sebrané spisy Šimáčkovy o dvaceti svazcích.

Próza a poezie

• Z kroniky chudých (1884), lyrická prvotina
• Z opuštěných míst (1887), z cukrovaru
• U řezaček (1888), také z cukrovaru
• V bludišti lásky (1889), veršovaná povídka
• Bratři (1899), první román
• Otec (1891), druhý román
• Štěstí (1891)
• Ze zápisků phil.studenta Filipa Kořínka (1892–1896), pětisvazkové dílo pod pseudonymem Martin Havel
• Dvojí láska (1894), třetí román
• Duše továrny (1894), sociální román z prostředí cukrovaru
• Na záletech (1896), intimní a sociální básně
• První služka (1898), povídka
• V novém domě (1899), povídka
• Světla minulosti (1901), román
• Lačná srdce (1904), psychologický román
• Chci žít (1908), román
• Hrobu a životu (1908)
• Maxinkův strýc herec (1910).^[8]

Divadelní tvorba

• Bez boje (1887), činohra
• Svět malých lidí (1890), uvedlo Národní divadlo
• Jiný vzduch (1894), roku 1939 zfilmováno
• Pomluva (1896), veselohra
• Poslední scéna (1907)
• Ztraceni (1912), tragédie

Online dostupné

• ŠIMÁČEK, Matěj Anastasia. Vzpomínky literární, divadelní a jiné. Praha: Unie, 1911. Dostupné online.