Mathilde de Morny
francouzská aristokratka (1863–1944) From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Mathilde de Morny (26. května 1863 Paříž – 29. července 1944 Paříž) byla francouzská aristokratka a umělkyně. Byla známá pod přezdívkou „Missy” nebo uměleckým pseudonymem „Yssim” (anagram Missy) nebo jako „Max”, „Strýček Max” (francouzsky: Oncle Max) nebo „Monsieur le Marquis”. Byla aktivní malířkou a sochařkou, studovala pod vedením sochaře Édouarda-Gustave-Louis Millet de Marcilly.
Remove ads
Životopis
Byla čtvrtým dítětem hraběte Charlese de Morny a Sofije Sergejevny Trubeckaji. Charles byl nevlastním bratrem Napoleona III., zatímco Sofie mohla být nemanželskou dcerou Mikuláše I. Jako teenagerka se Mathilde de Morny držela konvenčního oblékání. Článek z časopisu z roku 1882 popisuje čerstvě provdanou markýzu jako oblečenou „v šatech v nejsvětlejším odstínu lila, z kombinace tylu a hedvábí“ a dodává, že Morny „není přesně vzato krásná, ale má velmi originální tvář – je velmi bledá, s pevně zasazeným výrazem, nejtmavšíma očima a množstvím velmi světlých vlasů.“[1] V dospělosti se však oblékala do pánského oblečení a užívala jméno „Max”. Byla společenskou celebritou a malířkou.
Svým extravagantním chováním se Morny stala celebritou období Belle Époque. Navzdory svatbě v roce 1881 se známým homosexuálem Jacquesem Godartem, 6. markýzem de Belbeuf (1850–1906), se kterým se rozvedla v roce 1903, dávala Morny otevřeně najevo svou náklonnost k ženám. Ačkoliv byla láska mezi ženami tehdy v módě, Morny za ni byla kritizována, zejména kvůli svému velmi maskulinnímu oblečení a vystupování. V té době mohlo nošení kalhot ženou vyvolat skandál, i když to bylo legálně povoleno – jako například v případě umělkyně Rosy Bonheur, která si musela vyžádat povolení od policie, aby mohla nosit kalhoty při malování v přírodě. Morny nosila kompletní třídílný oblek (který byl stejně jako kalhoty ve Francii zakázán pro kohokoli kromě mužů),[2] měla krátké vlasy a kouřila doutník.
Morny se stala milenkou několika pařížských žen, včetně Liane de Pougy a Colette. Od léta 1906 spolu s Colette žily ve vile „Belle Plage“ v Le Crotoy, kde Colette napsala Les Vrilles de la vigne a La Vagabonde, které měly být adaptovány pro filmové plátno Musidorou. Dne 3. ledna 1907 obě uvedly v Moulin Rouge pantomimu s názvem Rêve d'Égypte („Sen o Egyptě“), v níž Morny způsobila skandál, když hrála egyptologa během milostné scény se ženou – polibek mezi nimi málem způsobil výtržnosti a představení zastavil policejní prefekt Louis Lépine. Od té doby už spolu nemohly otevřeně žít, ačkoli jejich vztah trval až do roku 1912.[3][4][5] Morny se také stala inspirací pro postavu „La Chevalière“ v románu Colette Le Pur et l'impur, kterou popisuje jako oblečenou „v temném mužském oděvu, popírajícím jakoukoli představu veselosti nebo chvástavosti...“. Narodila se jako princ, a přesto žila v chudobě.“
Dne 21. června 1910 pár koupil panství „Rozven“ v Saint-Coulomb v Bretani (jeho majitel, baron du Crest, prodej odmítl, protože Morny nebyla oblečená jako žena, a tak Colette podepsala kupní smlouvu místo ní) – ve stejný den první komora tribunálu nejvyšší instance departementu Seine vynesla rozsudek o rozvodu Colette s Henrym Gauthier-Villarsem. Když se o rok později Collete s Morny rozešly, Colette si dům ponechala.[6]
Koncem května 1944 se Morny pokusila o sebevraždu, kterou Colette popsala jako „něco jako harakiri“.[7] Mathilde de Morny zemřela 29. června 1944 ve věku 81 let. Udusila se plynem z plynového vařiče.[8]
Remove ads
V kultuře
Morny je jednou z hlavních postav ve filmu Colette z roku 2018, kterou hraje Denise Gough.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads