Matylda z Anjou

Matylda z Anjou (francouzsky Mathilde d'Anjou) původním jménem Alice (1105/^[1]1110/1011–1154 klášter Fontevrault)^[2] byla krátce normandskou vévodkyní a poté jeptiškou a abatyší v klášteře Fontevrault.

Matylda z Anjou
normandská vévodkyně
Potopení Bílé lodi
Úmrtí	1154 klášter Fontevrault
Manžel	Vilém Aetheling
Otec	Fulko V. z Anjou
Matka	Ermengarda z Maine
Příbuzní	Sibyla z Anjou, Geoffroy V. z Anjou, Balduin III. Jeruzalémský, Amaury I. Jeruzalémský a Eliáš II. z Maine (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Matylda byla dcerou Fulka, hraběte z Anjou a jeho první choti Ermengardy, dědičky hraběte Eliáše z Maine. Roku 1113^[2] byla jako malé dítě zasnoubena s Vilémem, synem a následníkem anglického krále Jindřicha I. Plánovaný sňatek měl urovnat nepřátelské vztahy mezi oběma otci, vyhrocené kvůli situaci v Normandii.

Svatba se konala roku 1118,^[3] či 1119^[2][1] krátce po Matyldině návratu z Fontevrault, kde několik měsíců pobývala snad za účelem vzdělání.^[3] Již v listopadu 1120^[4] Matylda ovdověla. Vilém se společně se svým nevlastním bratrem Richardem z Chesteru^{[pozn. 1]} a mnohými mladými šlechtici během plavby do Anglie utopil. Loď plná rozveselené omladiny posílené vínem v klidném počasí najela na útes a během chvilky klesla ke dnu. Matyldu zachránilo rozhodnutí zůstat po tchánově boku a plavit se na jiné lodi.^[5]

„

Rytíři utonuli, utonul dědic trůnu. Anglie pláče, zemřela šlechta její...[6]

“

Po manželově tragické smrti se Matylda rozhodla pro návrat do klášterního ústraní^{[pozn. 2]} a roku 1149 se stala nástupkyní abatyše Petronily z Chemillé.^[3] Zemřela ve Fontevrault roku 1154 a byla zřejmě pohřbená přímo ve Fontevrault.

Vývod předků