Max Jacob

Max Jacob [maks žakob] (také Jakob; 12. července 1876 Quimper – 5. března 1944 koncentrační tábor Drancy) byl francouzský básník, malíř a spisovatel.

Max Jacob
Max Jacob (1934)
Rodné jméno	Max Jacob Alexandre
Narození	12. července 1876 Quimper
Úmrtí	5. března 1944 (ve věku 67 let) Koncentrační tábor Drancy
Příčina úmrtí	bronchopneumonie
Místo pohřbení	Saint-Benoît-sur-Loire (od 1949)
Pseudonym	Morven le Gaëlique
Povolání	malíř, básník, spisovatel, literární kritik, kritik umění, esejista, prozaik, překladatel, kreslíř a umělec
Alma mater	École coloniale Pařížská právní fakulta
Žánr	román
Témata	literatura, literární kritika, výtvarné umění a překlad
Ocenění	Všeobecná soutěž (1894) rytíř Řádu čestné legie (1933) zemřel pro Francii
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Amedeo Modigliani: Max Jacob, olej na plátně, 1916

Pocházel z chudé židovské rodiny, mládí prožil v Quimperu v západní Francii a sám o sobě napsal, že pět let žil jako námořník.^[1] Pak se usadil v Paříži a 1897 se rozhodl pro uměleckou dráhu. Byl jedním z prvních přátel P. Picassa hned po jeho příchodu do Paříže, učil ho francouzsky a společně bydleli na Boulevardu Voltaire. Jacob ho seznámil s Guillaume Apollinairem, s J. Cocteauem a s A. Modiglianim, který Jacoba několikrát portrétoval. Seznámil se také s budoucím politikem a odbojářem J. Moulinem a dalšími významnými osobami.

Roku 1915 se dal pokřtít a léta 1921 až 1928 strávil v ústraní, v klášteře Saint-Benoît-sur-Loire, kam se po různých cestách a pobytech v Paříži roku 1936 zase vrátil. 24. února 1944 ho po ranní mši zatklo gestapo a odvleklo do Orléans a pak do tábora v Drancy, kde zemřel na zápal plic. Jeho sourozenci zahynuli v Osvětimi. Jacob byl nejprve pohřben v Ivry a roku 1949 na přání svých přátel přenesen do Saint-Benoît-sur-Loire. Posmrtně byl vyznamenán Řádem čestné legie.

Dílo

Literární i výtvarné dílo M. Jacoba spojuje symbolismus se surrealismem a s křesťanskou mystikou. Vydal řadu knih, románů a básní v próze, a své obrazy vystavoval v letech 1930 a 1938 v New York City.

• 1910 – Le Christ à Montparnasse ("Kristus na Montparnasu")
• 1911 – Saint-Matorel ("Svatý Matorel")
• 1911 – La Côte ("Stráň")
• 1912 – Œuvres burlesques et mystiques de Frère Matorel ("Burleskní i mystická díla bratra Matorela")
• 1914 – Le Siège de Jérusalem‚ grande tentation céleste de Frère Matorel ("Obléhání Jeruzaléma, velké nebeské pokušení bratra Matorela")
• 1917 – Le Cornet à dés ("Kalíšek na kostky")
• 1918 – Le phanérogame
• 1919 – La Défense de Tartufe ("Obrana Tratuffova")
• 1920 – Cinématoma
• 1921 – Le laboratoire central ("Ústřední laboratoř")
• 1921 – Le Roi de Béotie ("Beotský král")
• 1922 – Le Cabinet noir ("Černý pokojík")
• 1922 – Art Poétique ("Poetické umění")
• 1923 – Filibuth ou la Montre en or ("Filibut čili zlaté hodinky")
• 1923 – Le Terrain Bouchaballe
• 1924 – Visions infernales ("Pekelná vidění")
• 1924 – L'Homme de chair et l'Homme reflet ("Člověk z masa a člověk jako odraz")
• 1925 – Les Pénitents en maillots roses ("Kajícníci v růžových tričkách")
• 1927 – Le fond de l'eau ("V hloubi vody")
• 1929 – Le tableau de la Bourgeoisie ("Obraz buržoasie")
• 1931 – Rivage ("Pobřeží")
• 1932 – Bourgeois de France et d'ailleurs ("Buržoové ve Francii a jinde")
• 1938 – Ballades

Česky vyšlo

• Kalíšek na kostky, Torst 2012
• L’enfant Jésus: Jezulátko, Křesťanská akademie 1998
• Noël; Vánoce, J. Černý 1934
• Obrana Tartufova: Ekstase, výčitky, vidiny, modlitby, básně a rozjímání obráceného žida. V. Vokolek 1928