Max Penson

Max Penson (17. března 1893 Veliž – 1959 Taškent) byl ruský fotožurnalista a fotograf Sovětského svazu známý svými fotografiemi Uzbekistánu. Jeho fotografie dokumentovaly ekonomickou přeměnu Uzbekistánu z vysoce tradiční feudální společnosti na moderní sovětskou republiku v letech 1920 až 1940. Max Penson je jedním z nejvýznamnějších představitelů uzbecké fotografie.

Max Penson
Narození	17. března 1893 Veliž
Úmrtí	1959 (ve věku 65–66 let) Taškent
Místo pohřbení	Taškent
Povolání	fotograf
Děti	Miron Penson Q126028364
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodil se v roce 1893 v židovské rodině chudého knihaře v malém městě Veliž ve Vitebské gubernii (dnešní Smolenská oblast, Rusko). Brzy se přestěhoval do Vilniusu, kde se zapsal do umělecké školy S. N. Juzhanina. V roce 1914 byl jako Žid nucen přestěhovat se svou rodinou do Kokandu v Turkestánu.^[1]

Po ruské revoluci v roce 1917 založil v Kokandu uměleckou školu pod vedením Kokandské revoluční komise.^[2] Stal se ředitelem a učil kreslení 350 uzbeckých dětí studujících na škole. V roce 1921 se jeho život dramaticky změnil, když získal fotoaparát. V letech 1920–1940 se stal jedním z předních profesionálních fotografů Uzbekistánu, potažmo Sovětského svazu, dokumentoval jeho obyvatele a hospodářský vývoj a do roku 1940 udělal přes 30 000 fotografií.^[2]

Přestěhoval se do uzbeckého hlavního města Taškentu a od roku 1926 do roku 1949 pracoval pro největší zpravodajské noviny ve střední Asii, Pravda Vostoka (Pravda východu). Během třicátých let byl obzvláště plodný při zachycování veřejných inženýrských prací v Uzbekistánu a industrializaci obchodu s bavlnou v zemi. Pensonovy obrazy šířila sovětská tisková agentura TASS a v třicátých letech jeho fotografie vystupovaly v sovětském časopisu zkoumajícím hospodářský vývoj v Sovětském svazu pod názvem SSSR na strojke.

V roce 1937 se Penson zúčastnil světové výstavy v Paříži a získal cenu Grand Prix za fotografii Uzbecká Madona, portrét mladé uzbecké ženy, která na veřejnosti kojí své dítě.^[1] V roce 1939 fotografoval výstavbu Velkého Ferganského kanálu. V roce 1940 se Penson setkal se Sergejem Ejzenštejnem, který o něm řekl:

Nemůže být mnoho mistrů, kteří si pro svou práci vyberou konkrétní terén, zcela se mu věnují a činí z něj integrální součást svého osudu. Je například prakticky nemožné mluvit o městě Fergana, aniž bychom nezmínili všudypřítomného Pensona, který celý Uzbekistán procestoval s fotoaparátem. Jeho bezkonkurenční fotoarchivy obsahují materiál, který nám umožňuje sledovat historické období republiky, rok od roku a stránku za stránkou.^[1]

Stáří a smrt

V roce 1948 kvůli nárůstu antisemitismu pod tlakem Josifa Stalina donutily události Pensona opustit své 25leté postavení v redakci deníku Pravda Vostoka. Zemřel v roce 1959.^[3]

Dědictví

V Moskevském domě fotografie je umístěno velké množství Pensonových děl. V roce 2006 ruský miliardář Roman Abramovič sponzoroval výstavu Pensonových fotografií z Uzbekistánu po dohodě s Moskevským domem fotografie dne 29. listopadu 2006 ve sbírce Gilberta v Somersetově domě v Londýně. Abramovič dříve financoval výstavu „Tichý odpor: Ruská piktorialistická fotografie 1900–30“ v téže galerii v roce 2005, kterou pořádal také Moskevský dům fotografie.^[4] Další galerií, která se věnovala fotografickému dědictví Maxe Pensona, je Galejevova galerie se samostatnou výstavou Pensonovy práce v Moskvě (21. září – 31. října 2006).^[5] Poslední výstavy Pensonových děl byly od 30. listopadu do 2. prosince 2010 v Ruském kulturním středisku v Londýně (běžně známé jako Puškinův dům) a od 5. dubna do 13. května 2011 v newyorské galerii Nailya Alexander.^[6][7]