Mehmed VI.

Mehmed VI. (14. ledna 1861 Konstantinopol – 16. května 1926 San Remo) byl 36. a poslední sultán Osmanské říše, panující v letech 1918–1922. Po skončení 1. světové války a po útěku mladotureckých politiků se pokusil sám vládnout v souladu s politikou států Dohody; v roce 1920 přijal Sèvreskou smlouvu. Roku 1922 byl sesazen z trůnu Mustafou Kemalem (Atatürkem).

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Mehmed VI.
Narození	14. ledna 1861 Konstantinopol, Osmanská říše
Úmrtí	16. května 1926 (ve věku 65 let) San Remo, Itálie
Povolání	panovník
Titul	Jeho sultánské veličenstvo chálífa
Předchůdce	Mehmed V.
Následovník	sultanát padl
Nábož. vyznání	Sunnitský islám
Choť	Emine Nazikedâ Kadınefendi
Děti	Fatma Uliye Sultan Rukiye Sabiha Sultan Mehmed Ertuğrul Efendi
Rodiče	Otec: sultán Abdülmecid I. Matka: Gülüstü Kadın Efendi
Rod	Osmanská dynastie
Příbuzní	Abdulhamid II., Mehmed V., Ahmed Kemaleddin, Murad V., Mehmed Burhaneddin Efendi (1849-1876), Refia Sultan, Fatma Sultan a Mediha Sultan (sourozenci) Fatma Neslişah, Necla Hibetullah Sultan, Hanzade Sultan (dcera Ömera Faruka) a Zeki Kuneralp[1] (vnoučata)
Funkce	osmanský sultán (1918–1922)
Znak
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda a vyhnanství

První světová válka byla pro Osmanskou říši, které tehdy vládl Mehmedův bratr Mehmed V., pohromou.^[2] Britské a spojenecké síly dobyly Bagdád, Damašek a Jeruzalém. Během války byla většina říše rozdělena mezi evropské spojence. Dne 10. srpna 1920 byli Mehmedovi zástupci nuceni podepsat Sèvreskou smlouvu, v níž se vzdali nároků na neturecká území. Turecko podle smlouvy ztratilo 4/5 svého území, zdejší nacionalisté toto zásadně odmítali. Nová vláda (Velké národní shromáždění Turecka) v čele s Mustafou Kemalem dne 1. listopadu 1922 zrušila sultanát a Mehmed VI. musel abdikovat. Konstantinopol opustil na britské válečné lodi a dostal se na Maltu.^[3] Později žil v San Remu v Itálii, kde roku 1926 zemřel.

Rodina

Manželky

Mehmed se oženil celkem pětkrát:

1. Nazikeda Kadınefendi (9. října 1866 – 4. dubna 1944), provdala se za sultána v roce 1885, vyhnanství prožila v Káhiře, kde je i pohřbena
2. Inşirah Hanım (10. července 1887 – 10. června 1930), provdala se za sultána v roce 1905 a rozvedla se s ním v roce 1909, později žila v Káhiře
3. Müveddet Kadınefendi (12. října 1893 – 1951), provdala se za sultána v roce 1911
4. Nevzad Hanım (2. března 1900 – 23. června 1992), provdala se za sultána v roce 1921
5. Nevvare Hanımefendi (4. května 1901 – 13. června 1992), provdala se za sultána v roce 1918

Synové

Mehmed měl pouze jednoho syna, kterého zplodil s Müveddet:

• Şehzade Mehmed Ertuğrul (5. září 1912 – 2. července 1944), po odsunu členů dynastie žil v Káhiře

Dcery

Mehmed měl tři dcery, všechny s Nazikedou:

• Fenire Sultan (1888 –1888), zemřela hned při porodu
• Fatma Uliye Sultan (11. září 1892 – 25. ledna 1967), dvakrát se provdala a měla děti
• Sabiha Sultan (1. dubna 1894 – 26. srpna 1971)