Mekteb

Mekteb je ve vzdělávacím systému islámských zemí a komunit první formou institucionálně organizované islámské výchovy a vzdělávání.^[1] V osmanském období se mekteb nazýval sibjan-mekteb - základní škola, která poskytovala žákům nejnižší vzdělávací úroveň náboženské výuky. Neměli zastoupen svůj rodný jazyk a jeho gramotnost. Žáci se učivo většinou učili nazpaměť. Důraz ve výuce byl kladen na rituály, texty z Koránu používané při modlitbách, islámskou etiku atd. Muallimi (učitelé) byli vybíráni z lidí s madrasovým vzděláním. Když děti dosáhly věku čtyř nebo pěti let, začaly navštěvovat mekteb.

Mekteby se staví v každé mešitě, buď jako její nedílná součást, nebo na jejím nádvoří či v její blízkosti. Staví se jak ve vesnicích (mejtef), tak i ve městech a obvykle je navštěvují všechny muslimské děti a mládež. Filantropové si také mohli otevřít základní školu a provozovat ji s pomocí waqfu (nadace). Mekteb jako institucionální vzdělávací nadace nejvíce přispěl k zachování základních islámských hodnot.^[2]

V Bosně a Hercegovině zůstaly sibjan-mekteby jakožto primární vzdělávací instituce do značné míry nezměněny až do roku 1918. Nikdy se nestaly všeobecně vzdělávacími institucemi typu základní školy, protože v mektebech se nevyučovaly skutečné předměty ani se nevyučovala latina a cyrilice. Ačkoli počet sibjan-mektebů během okupace Bosny a Hercegoviny prudce poklesl, po nastolení vlády se otevírání nových mektebů rychle rozvíjelo, takže do roku 1915 se jejich počet ve srovnání se situací v roce 1879 zdvojnásobil. Počet studentů nerostl úměrně počtu mektebů, protože se zvýšil počet muslimských dětí v lidových základních školách. Ze 499 sibjan-mektebů, kolik jich bylo v roce 1879, se v roce 1906 jejich počet zvýšil na 863 a v roce 1915 dosáhl počtu 1233. Pokus o reformu sibjan-mektebů v roce 1890 otevřením mektebu-ibtidaijja s cílem rozvinout ho v jakési muslimské konfesní školy nepřinesl očekávané výsledky, pokud jde o počet otevřených iptidaií a počet studentů, kteří je navštěvovali. Mekteb-ibtidaijje vznikl v důsledku reformy školského systému provedené Národní vládou pro Bosnu a Hercegovinu. Byl zaveden po dohodě s Vakufní komisí v Sarajevu.

Podobnost mekteb-ibtidaijya se sibjan-mekteby spočívala v tom, že se také začínaly učit ze sufary. Lišily se také tím, že v nich pracovali mnohem kvalifikovanější učitelé: měli předepsaný jedinečný vzdělávací základ. Islámské vědy si osvojili v medresách. Absolvovali Darul-muallimin, islámskou učitelskou školu v Sarajevu, kde získali nejpotřebnější znalosti v pedagogice a metodologii. Byli jmenováni reis-ul-ulema nebo jeho jménem prezidentem Národní nadační komise.

Mekteb-ibtidaijya se vyznačovaly lavicemi podobnými těm v jiných školách, které se v sibjan-mektebech nevyskytovaly. Místnosti byly čisté a světlé a měly tabule na psaní, stejně jako na základních školách. Zakladatelem a správcem mekteb-ibtidaijya byla Národní nadační komise. Jako zakladatel a správce měla právo být dozorčím orgánem. Úlohu osoby odpovědné za dohled plnili kádíové nebo jejich zástupci.^[3]

Jako příklad lze uvést, že za rakousko-uherské nadvlády byl počet škol ve městě Brčko snížen na čtyři v roce 1877 a na dvě v roce 1914. V oblasti Brčka se tak celkový počet škol snížil na 12. Byla reformována Brčanská rozdija, zavedena němčina a další všeobecně vzdělávací předměty a výuku zajišťovali profesionální učitelé. V oblasti Brčka v roce 2022 fungovalo 22 škol.^[4]

Instituce školy existuje dodnes a je pod jurisdikcí islámského společenství. Každý sbor na svém území vzdělává ve škole podle osnov stanovených islámskou komunitou.

Dějiny

Reference

Wikiwand - on