Michael Romberg

Michael (Michal) Borisovič Romberg (18. dubna 1918 Poltava, Ukrajina – 15. června 1982 Praha) byl československý malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník a pedagog ruského původu.^[1]

Michael Romberg
Narození	18. dubna 1918 Poltava, , Ukrajinská lidová republika
Úmrtí	15. června 1982 (ve věku 64 let) Praha, Československo Československo
Národnost	ruská
Povolání	malíř, ilustrátor, grafik, typograf, scénograf, kostýmní výtvarník, pedagog
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Michael Romberg se narodil v Poltavě na Ukrajině, kam se jeho rodiče (oba výtvarníci) přestěhovali z Petrohradu. Roku 1925 celá rodina emigrovala do Československa do Mukačeva na Podkarpatskou Rus. Michaila nechali rodiče zapsat do Ruského gymnázia s internátem a přípravnými třídami na úrovni základní školy v Moravské Třebové. Roku 1935 odjel Michail do Prahy, aby zde pod vedením profesorů Zdeňka Kratochvíla a Františka Kysely studoval na Umělecko-průmyslové škole, kterou zakončil maturitou roku 1941. Během studií se stýkal s emigrantským ruským prostředím, věnoval se ikonografii a podílel se na freskové výzdobě pravoslavné kaple Zesnutí přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanských hřbitovech a na restaurátorských pracích v pravoslavném Chrámu svatého Petra a Pavla v Karlových Varech.^[1][2]

Roku 1944 odjel na Slovensko a zúčastnil se Slovenského národního povstání. Později působil v partyzánském odboji na Příbramsku a pomáhal Rudé armádě při osvobozování Československa. V létě roku 1945 se však dostal do transportu do Sovětského svazu. V Budapešti se mu ale podařilo uprchnout a pak se nějaký čas skrýval v Brně.^[2]

Po roce 1945 přerušil Michail většinu styků s ruským emigrantským prostředím a snažil se splynout s prostředím českým (podepisoval se například jako Michal). Intenzivně se věnoval knižním ilustracím a v průběhu dalších let ilustroval více než dvě stě titulů především od ruských autorů, ale i od českých klasiků, dále pohádkových knih, knih s folklórní tematikou a také učebnic ruštiny i hudební výchovy. Jeho ilustrační tvorba vychází z ruského lidového umění a z avantgardní grafiky 20. let.^[2]

Roku 1950 se oženil s malířkou Dagmar Kunzovou, která s ním později spolupracovala na grafické úpravě knih. Od roku 1952 začal spolupracovat s Národním divadlem v Praze jako scénograf a kostýmní výtvarník a od roku 1957 také s filmem a později i s televizí. Začal působit jako pedagog na katedře scénografie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze u profesora Františka Tröstera. Roku 1968 byl jmenován docentem kostýmního výtvarnictví a po smrti profesora Tröstera se stal na DAMU vedoucím katedry scénického výtvarnictví.^[2]

V oblasti výstavnictví se podílel například na Výstavě slovenského folklóru v Praze, Československého folklóru v Bernu a na výtvarném řešení expozic na brněnských veletrzích. Ve spolupráci s profesorem Vladimírem Sychrou vytvořil gobelíny pro slavnostní síň Karolina. Jako ilustrátor získal celkem šestkrát ocenění v československé soutěži o Nejkrásnější knihu roku.^[2]

Z knižních ilustrací

Česká literatura

• Nina Bonhardová: Královský úděl (1977).
• František Ladislav Čelakovský: Ohlas písní ruských; Ohlas písní českých (1970).
• Rudolf Luskač: Číhající stíny (1965).
• Jan Pilař: Krysař (1978).
• Karel Plicka: Doma (1962).
• Bohumil Říha: A zbyl jen meč (1980).
• Bohumil Říha: O třech penízích a jiné povídky (1972).
• Antonín Trýb: Císař chudých (1978).
• Zikmund Winter: Panečnice (979).

Světová literatura

• Čingiz Ajtmatov: Strakatý pes na břehu moře (1978).
• Hans Christian Andersen: Cínový vojáček (1970).
• Alexandr Alexandrovič Blok: Dvanáct; Skythové (1957).
• Johan Fabricius: Tonek z Napoleonovy armády (1981).
• Nikolaj Vasiljevič Gogol: Mrtvé duše (1985).
• Nikolaj Vasiljevič Gogol: Petrohradské povídky (1963).
• Nikolaj Vasiljevič Gogol: Taras Bulba (1966).
• Sergej Jesenin: Anna Sněgina (1972).
• Miroslav Krleža: Ďáblův ostrov (1959).
• Nikolaj Semjonovič Leskov: Kouzelný peníz (1963).
• Nikolaj Semjonovič Leskov: Očarovaný poutník (1962).
• Vladimír Majakovskij: Vladimír Iljič Lenin (1987).
• Nikolaj Alexejevič Někrasov: Ruské ženy (1949).
• Michail Michajlovič Prišvin: Facelie 1965).
• Alexandr Sergejevič Puškin: Měděný jezdec a jiné básně (1976).
• John Reed: Deset dnů, které otřásly světem (1962).
• Slovo o pluku Igorově (1977).
• Vasilij Šukšin: Milpardon, madam (1981).
• Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír (1949).
• Zlatá listina: lidové pohádky o Vladimíru Iljičovi Leninovi (1974).