Michael von Appel

Michael Ludwig von Appel (21. února 1856 Vídeň – 1. února 1915 Erdevik, Srbsko) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1877, řadu let strávil v okupované Bosně a Hercegovině, kde byl nakonec velitelem 15. armádního sboru se sídlem v Sarajevu. V roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty a na začátku první světové války byl jedním z velitelů na srbské frontě. Vyznamenal se v bitvě na Drině (září 1914), již o necelý půlrok později zemřel na infekční chorobu v polním lazaretu v Srbsku.

Michael Ludwig von Appel
Michael von Appel jako c. k. polní podmaršál (1910, sbírky Kongresové knihovny, USA)
Velitel 15. armádního sboru v Sarajevu
Ve funkci: 1911 – 1915
Předchůdce	Moritz von Auffenberg
Nástupce	Vinzenz Fox
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1913), polní podmaršál (1908), generálmajor (1904)
Narození	21. února 1856 Vídeň
Úmrtí	1. února 1915 (ve věku 58 let) Erdevik
Rodiče	Ludwig Franz Mechtild Appel
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	voják
Commons	Michael von Appel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Generál pěchoty Michael von Appel (1914)

Pocházel z rodiny s vojenskou tradicí, byl synem generálmajora Ludwiga von Appela (1809–1875). Studoval vojenskou školu v Sankt Pölten, poté absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě a v hodnosti poručíka nastoupil službu u 52. pěšího pluku, s nímž se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. Později sloužil u posádek v Temešváru a Krakově, v roce 1887 dosáhl hodnosti kapitána. Několik let znovu sloužil u 52. pluku, jako major (1892) se stal šéfem štábu 28. pěší divize v Lublani. V roce 1895 byl jmenován plukovníkem, mezitím byl zařazen do důstojnického sboru generálního štábu ve Vídni a od roku 1896 byl velitelem 34. pěšího pluku v Košicích.^[1]

V roce 1904 byl povýšen na generálmajora a v letech 1903–1907 velel četnictvu v okupované Bosně a Hercegovině.^[2] V letech 1907–1908 byl krátce velitelem brigády ve Visegrádu a v hodnosti polního podmaršála (1908) byl povolán do Sarajeva, kde byl poté několik let velitelem 1. pěší divize.^[3] V listopadu 1911 byl jmenován velitelem 15. armádního sboru v Sarajevu^[4][5] a v roce 1913 dosáhl hodnosti generála pěchoty.^[6][7] Na začátku první světové války byl se svým sborem začleněn do 6. armády generála Potiorka a zúčastnil se invaze do Srbska. V první fázi bojů překročil řeku Drinu, ale v důsledku rakousko-uherské porážky u Ceru musel zastavit postup a stáhnout se do výchozích pozic. V druhé fázi srbské invaze se vyznamenal v bitvě na Drině,^[8] krátce poté ale zemřel na následky infekčního onemocnění v polním lazaretu v Erdeviku v Srbsku.

Tituly a ocenění

Během vojenské služby obdržel četná vyznamenání, byl držitelem velkokříže Řádu Františka Josefa, rytířem Leopoldova řádu, dále nositelem Řádu železné koruny III. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Od německého císaře Viléma II. získal Řád červené orlice II. třídy s brilianty.^[9] Jako velitel armádního sboru byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence (1913).^[10] Od roku 1913 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 70 v Záhřebu.^[11] V závěru kariéry získal prestižní Řád Marie Terezie za svou účast v bitvě na Drině.^[12]