Mihály Vörösmarty

Mihály Vörösmarty

Narození	1. prosince 1800 Kápolnásnyék
Úmrtí	19. listopadu 1855 (ve věku 54 let) Pešť
Místo pohřbení	Kerepesi temető, dnes Budapešť
Povolání	spisovatel, básník, dramatik a překladatel
Národnost	maďarská
Alma mater	Královská uherská univerzita
Literární hnutí	romantismus
Významná díla	Čongor a víla (1831, Csongor és Tünde), Výzva (1836, Szózat)
Politická příslušnost	Radical party
Manžel(ka)	Laura Csajághy
Děti	Ilona, Béla, Erzsébet a Irma
Příbuzní	Kálmán Széll (zeť)
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny. Maturoval roku 1817 v Pešti a do roku 1821 studoval práva^[2] na pešťské univerzitě. Po smrti otce se dostal do finančních problémů a živil se proto jako vychovatel, zejména u aristokratické rodiny Perczelů, jejichž dceru Etelku beznadějně miloval, a která se stala první inspirátorkou jeho milostné poezie. Později působil jako právní aspirant, redaktor a nakonec jako samostatný spisovatel. Spolupracoval s Kisfaludyho almanachem Aurora. Od roku 1830 byl členem Uherské akademie věd, pro kterou sestavil stanovy a redigoval její jazykovědné edice. Patřil k zakládajícím členům Kisfaludyho společnosti (Kisfaludy Társaság), což byla literární společnost v Pešti, založená roku 1836 a pojmenovaná po dramatikovi Károlym Kisfaludym, která patřila k nejvýznamnějším literárním institucím v Uhrách. Společně s Bajzou a Toldym redigoval do roku 1843 časopis Athenaeum, kde uveřejnil celou řadu divadelních kritik a roku 1837 první systematickou teorii maďarského dramatu Dramaturgiai töredékek (Dramaturgické zlomky). Postupně se stal jednou z nejuznávanějších autorit soudobého maďarského kulturního života. Roku 1843 se oženil s Laurou Csajághy (1825–1882), která byla jeho múzou. Byl stoupencem Lajose Kossutha a proto se po porážce maďarské revoluce roku 1849 musel skrývat a postihla ho tvůrčí a duchovní krize. Zemřel duševně i tělesně vyčerpán a jeho pohřeb v Pešti se stal mohutnou politickou demonstrací za svobodu maďarského národa.^[3]^[4]

Vörösmarty byl nejvýznamnější básník a společně s Károlym Kisfaludym také nevýznamnější dramatik maďarského romantismu. Vyšel z klasicismu, ale i tato díla byla prodchnuta duchem romantismu. Psal monumentální historickou i drobnou epiku s vlasteneckým posláním, reflexivní i osobní lyriku a romantická dramata. Jeho dílo je prodchnuto ideou sociální spravedlnosti, národní svéprávnosti a filosofickým hledáním smyslu života.^[5] Jeho báseň Szózat (1836, Výzva) se stala textem neoficiální (tzv. druhé) maďarské hymny.^[3] Jako dramatik byl ovlivněn Williamem Shakespearem a Victorem Hugem.^[5] Do maďarštiny přeložil Shakespearovy tragédie Julius Caesar (1839) a Král Lear (1854). Překlad Romea a Julie se mu nepodařilo dokončit.^[6] Prózu psal jen zřídka, vydával ji časopisecky a v jeho díle je považována za méně významnou.^[4]^[7]

Remove ads

Výběrová bibliografie

Epika

Zalán futása (1825, Útěk Zalánův), historický epos v hexametrech s tématem příchodu Maďarů do Karpatské kotliny, stylově klasicistický, ale obsahem romantický.^[3]
Cserhalom (1825), hrdinský epos s námětem bojů Maďarů s Kumány ve 13. století.
A Tündérvölgy (1826, Údolí víl), epická fantasie s lidovými motivy.
A Délsziget (1826, Ostrov štěstí), epická báseň o hledání štěstí.
Eger (1827), hrdinský epos o bojích Maďarů s Turky v 16. století.
Szilágyi és Hajmási (1828, Szilágyi a Hajmási), balada.
A rom (1830, Zřícenina), epos o boji Partů za svobodu.
A két szomszédvár (1831, Dva sousední hrady), epos s námětem ze středověkých uherských válek, s popisem jejich krutostí.^[5]
Szép Ilonka (1833, Krásná Ilonka), epická báseň.

Lyrika

A hontalan (1835, Bezdomovec), lyrická vlastenecká báseň.
Szózat (1836, Výzva), báseň, která se stala textem neoficiální (tzv. druhé) maďarské hymny, česky též jako Vlastenecká.
Éj és csillag (1841, Noc a hvězda), milostná lyrická báseň.
Ábránd (1843, Přelud), milostná lyrická báseň.
A merengőhöz (1843, K zasněné), milostná lyrická báseň.
Gondolatok a könyvtárban (1844, Myšlenky v knihovně), symbolizující básně o smyslu lidského života.
Himnusz (1844, Hymnus), lyrická vlastenecká báseň.
Az emberek (1846, Lidé), pesimistická reflexní báseň, spojující lepší budoucnost vlasti s nápravou sociálních křivd.^[5]
Jóslat (1847, Věštba), báseň předznamenající revoluci.
Harci dal (1848, Bojová píseň).
Az átok (1849, Kletba).
Előszó (1850, Prolog), báseň, odrážející stav autorovy mysli po pádu maďarské revoluce.
A vén cigány (1854, Starý cikán), jeden z vrcholů maďarské reflexivní lyriky, líčící bolest národa, způsobenou porážkou boje za nezávislost.^[5]

Divadelní hry

Salamon király (1826, Král Šalamoun), drama, napsané v duchu Williama Shakepeara.^[8]
A bujdosók (1830, Vyhnanci), tragédie z doby krále Zikmunda.
Csongor és Tünde (1831, Čongor a víla), romantické filozofické pohádkové drama na motivy lidové pověsti ze 16. století, o lásce prince Čongora a víly Tünde, řešící otázky lidské touhy a smyslu lidské existence.^[3]
Vérnász (1833, Krvavá svatba), drama, napsané v duchu Victora Huga.
A fátyol titkai (1834, Tajemství závoje), jediná autorova veselohra.^[5]
Árpád ébredése (1837, Probuzení Arpádovo), hra napsaná u příležitosti otevření Maďarského národního divadla.^[8]
Marot bán (1838, Bán Marot), romantická tragédie pomsty a vášní ze středověku.
Czillei és a Hunyadiakat (1844, Czillei a Huňadovci), historické drama o boji dvou mocných uherských rodů v 15. století, ve kterém se objevují již silné realistické prvky.^[5]

Próza

Holdvilágos éj (1829, Měsíční noc), romantická povídka s fantastickými motivy, ovlivněná E. T. A. Hoffmannem.
A kecskebőr (1834, Kozí kůže), humorná povídka o dvou hledačích pokladů.
Orlay (1837), historický příběh.^[9]