Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu

Hrabě Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu (maďarsky gróf VIII. Pálffy de Erdőd Miklós, německy Graf Nikolaus Pálffy von Erdőd; 4. září 1710 Vídeň – 6. února 1773 tamtéž) byl uherský šlechtic z rodu Pálffyů. Zastával úřady dvorského kancléře a nejvyššího zemského sudího v Uhrách a byl nositelem Řádu zlatého rouna.

Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu
Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu (1710-1773) s Řádem zlatého rouna
Stranická příslušnost
Členství	politik před vznikem politických stran
Narození	4. září 1710 Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	6. února 1773 (ve věku 62 let) Vídeň Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Rodiče	Leopold I. Pálffy z Erdődu a Marie Antonie Raduitová ze Souches
Děti	Karel Josef Jeroným VIII. Pálffy z Erdődu Marie Anna Pálffyová z Erdődu
Příbuzní	Rudolf Josef Pálffy z Erdődu a Leopold II. Štěpán Pálffy z Erdődu (sourozenci) Josef František Pálffy z Erdődu a Mikuláš Josef Pálffy z Erdődu (vnoučata)
Profese	aristokrat a politik
Commons	Miklós Pálffy (1710–1773)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Mikuláš VIII. Pálffy z Erdődu s manželkou a dětmi, v loveckém oblečení je nejstarší syn Karel Jeroným Pálffy z Erdődu, obraz Martina van Meytense (Galerie Belvedere)

Mikuláš Pálffy se narodil jako syn plukovníka Leopolda I. Pálffyho z Erdődu (14. prosince 1681 – 27. března 1720) ze starší hlavní linie rodu Pálffyů a jeho manželky hraběnky Marie Antonie Raduitové ze Souches (13. ledna 1683 – 18. srpna 1750). Měl dva bratry Rudolfa Josefa a Leopolda, kteří oba sloužli v císařské armádě.

V roce 1732 zdědil panství Marchegg po svém dědovi, dále vlastnil v Horních Uhrách panství Malacky a Plavecký hrad. Když v roce 1751 zemřel jeho strýc, palatin Jan Bernard Pálffy z Erdődu, zdědil po něm úřad župana Prešpurské župy.

V roce 1745 se hrabě stal tajným radou, 14. března 1758 uherským dvorním kancléřem a 13. listopadu 1759 ^[1] mu císař František I. Štěpán udělil Řád zlatého rouna (č. 751). Mikuláš pak císaře hostil na svém loveckém zámku Marchegg na lovu.

V letech 1751 až 1756 pro něj v Prešpurku pracoval malíř Johann Christian Brand. ^[2]

Uhry v té době zažívaly velmi neklidné období. Zemský sněm v roce 1764 zamítl plány Marie Terezie a po smrti palatina Ludvíka Arnošta Batthyányho nebyl jmenován nový.^[3] Kromě toho byly malé příjmy z daní a administrativa byla nedostatečná. V dubnu 1765 rezignoval nejvyšší zemský sudí (Judex curiae) Josef z Illésházy a Marie Terezie jeho nástupcem jmenovala svého důvěrníka, dvorního kancléře hraběte Mikuláše Pálffyho. Dne 22. srpna 1767 hrabě obdržel velkokříž řádu svatého Štěpána.

Manželství a rodina

Dne 12. ledna 1733 se Mikuláš Pálffy oženil s hraběnkou Marií Annou Sidonií z Althannu (11. května 1715 - † 4. října 1790), dcerou diplomata Jana Michaela z Althannu (1679–1722). Pár měl několik dětí:

• Marie Antonie Josefa Johana (22. listopadu 1733 – 8. března 1806) ⚭ markýz František de Los Rios († 19. června 1772), polní maršál-poručík
• Karel (IV.) Josef Jeroným (1. října 1735 – 28. května 1816), kníže Pálffy z Erdődu ⚭ 1763 princezna Marie Terezie Anna z Lichtenštejna (1. září 1741 – 30. června 1766)
• Marie Anna Josefa Františka de Paula (28. prosince 1747 – 3. června 1799 / 8. března 1806) ⚭ 1771 hrabě Jan Esterházy z Galanty (6. června 1748 – 25. února 1800)
• Terezie Josefa Kristýna Františka de Paula (25. května 1749 – 31. května 1749)
• Josefa Františka de Paula Sabina Johana (28. října 1750 – 14. června 1753)
• Pavel (VII.) Jan Josef František (10. března 1752 – 25. března 1752)
• Františka Serafína Marie Johana Josefa Františka de Paula (23. října 1753 – 2. července 1778) ⚭ 1777 princ Ludvík z Batthyány-Strattmann (11. ledna 1753 – 15. července 1806)
• Marie Terezie Johana Josefa Františka de Paula Marie Anna (12. ledna 1760 – 3. května 1833) ⚭ 1777 hrabě Štěpán Zichy z Vásonkeő (14. července 1757 – 30. června 1841), syn Štěpán Zichy, politik