Mikuláš Adaukt Voigt
český historik, lingvista, literární historik, numismatik, publicista, vědecký spisovatel a římskokatolický duchovní From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Mikuláš Adaukt Voigt, Sch.P. (14. května 1733 Litvínov[1] – 18. října 1787 Mikulov[2]) byl český historik německého původu,[3] vlastenecký katolický kněz-buditel, osvícenský vědec, lingvista, slavista, literární historik, zakladatel české kritické numismatiky[4] a vysokoškolský pedagog.
.jpeg)
Remove ads
Život
Po dokončení základního vzdělaní ve svém rodišti studoval na piaristickém gymnáziu ve Slaném, kde se naučil česky, následně pak v Chomutově u jezuitů a v Litomyšli filozofii a teologii.[4] V roce 1747[4] vstoupil do piaristického řádu (po přijetí obdržel řádové jméno Adauctus a Sancto Germano),[5] v dalších letech se věnoval studiu teologie, církevního práva a klasických jazyků, na kněze byl vysvěcen roku 1758.[5] Vyučoval latinu na řádových ústavech v Čechách a na Moravě,[4] poté působil jako kazatel v badenském katolicko-protestantském Kirchenbergu,[4] kde se seznámil s osvícenskými myšlenkami a poznal náboženskou snášenlivost.
Po návratu do vlasti (1761) učil na řádových kolejích v Ostrově (1762–1766), Slaném (1767–1769) a v Kosmonosích (1770).[5] Zabýval se studiem historie, filozofie a literatury, od roku 1769 na příkaz představených také matematiky a experimentální fyziky.[4]
V roce 1771 byl na vlastní žádost přeložen do Prahy, stal se vicerektorem pražské piaristické koleje a zproštěn některých řádových povinností, aby se mohl věnovat vědecké práci, zejména numismatice.[4] Sblížil se s pražskou Soukromou společností nauk,[6] postupně začalo vznikat jeho významné historické dílo, které již bylo ovlivněno novou kritickou metodou Gelasia Dobnera. Prováděl také katalogizaci numismatických sbírek u biskupa Valdštejna, věnoval se podmokelskému pokladu, vytvořil soupis „tehdy známých českých mincí“. Doprovodil textem a vydal knihu ilustrovanou Janem Jiřím Balzerem o českých vzdělancích a umělcích napříč dějinami. Řada jeho časopisecky publikovaných studií a statí se zabývala jazykovědnými otázkami (gramatika, lexikologie, etymologie), slavistickými tématy i obranou češtiny.[7] V době svého pražského působení patřil k vůdčím osobnostem, které na počátku 70. let 18. století ovlivňovaly formující se novodobou českou vědu[8] a významným způsobem vlastenecky přispěl k šíření myšlenky slovanské vzájemnosti jako prostředku proti německé rozpínavosti.[4]
V letech 1777–1783 byl profesorem všeobecného dějepisu a dějin literatury na Vídeňské univerzitě, souběžně rovněž působil jako kustod mincovního oddělení tamní knihovny.[9] Kvůli nesouhlasu s josefínskými reformami se stáhl do ústraní a v jihomoravském Mikulově se staral o ditrichštejnskou knihovnu.
Remove ads
Bibliografie
- Schreiben an einen Freund von den bey Podmokl einen in der Hochfürstl (Praha, 1771)
- Beschreibung der bisher bekannten böhmischen Münzen nach chronologischer Ordnung (Praha, 1771–1787, 4 díly)
- Effigies virorum eruditorum atque antificum Bohemiae et Moraviae (Praha, 1773–1775, 2 svazky, vydáno též něm. Abbildungen böhmischer und mährischer Gelehrten und Künstler, 4 díly, 1773–1782)
- Acta litteraria Bohemiae et Moraviae (Praha, 1774–1783, 2 díly)
- Untersuchung über die Einführung, den Gebrauch, und die Abänderung der Buchstaben und des Schreibens in Böhmen (1775 v Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen 1, s. 164–199)
- Leben Franz Fürsten und Kardinals von Dietrichstein. Mit Anmerkungen und einem Anhange von Fulgentius Schwab, Leipzig 1792.
Remove ads
Zajímavost
Jméno Mikuláše Voigta bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads