Mořic Esterházy

Mořic Mikuláš Filip Josef Valentin hrabě Esterházy z Galanty (německy Moritz Nikolaus Philipp Joseph Valentin Graf Esterházy von Galántha / maďarsky Móric Miklós Fülöp József Valentin gróf Esterházy de Galántha, 23. září 1807, Vídeň – 8. listopadu 1890, Pirna) byl uherský šlechtic, rakouský diplomat a státník. Od mládí působil v rakouských diplomatických službách, v letech 1848–1856 byl velvyslancem ve Vatikánu. Později v rakouské vládě zastával funkci ministra bez portfeje (1861–1866) a získal Řád zlatého rouna (1878). Sňatkem se spříznil s českým rodem Lobkoviců, dcery se provdaly do významných německých rodin Hohenlohů a Oettingenů. Vnuk Mořic Esterházy (1881–1960) byl v roce 1917 předsedou uherské vlády.

Mořic hrabě Esterházy
Portrét z roku 1866
Rakouský ministr bez portfeje
Ve funkci: 19. července 1861 – 30. října 1866
Předchůdce	Antal Szécsen
Nástupce	úřad neobsazen
Rakouský velvyslanec ve Vatikánu
Ve funkci: 1848 – 1856
Předchůdce	Rudolf Lützow
Nástupce	František Colloredo-Waldsee
Rakouský vyslanec v Nizozemí
Předchůdce	Franz Leykam
Nástupce	Anton von Doblhoff-Dier
Narození	23. září 1807 Vídeň
Úmrtí	8. listopadu 1890 (ve věku 83 let) Pirna
Rodiče	Mikuláš Jan Esterházy z Galanty a Marie Françoise de Roisin de Baudry
Děti	Marie Františka Esterházyová z Galanty Mořic Mikuláš Esterházy z Galanty Berta Esterházyová z Galanty
Příbuzní	Mikuláš Mořic z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1], Bedřich František z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1], Sarah z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1], Karel Egon z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1] a Marie z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu[1] (vnoučata)
Profese	diplomat a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Zámek Csákvár

Pocházel z významného uherského šlechtického rodu Esterházyů, patřil ke starší hraběcí větvi označované jako Forchtenstein (Burgenland, maďarsky Fraknó). Narodil se jako čtvrtý potomek hraběte Mikuláše Esterházyho (1775–1856) sídlícího na zámku Csákvár.^[2]

Mořic od mládí působil v rakouských diplomatických službách, začínal jako atašé v Paříži a v roce 1832 byl jmenován c.k. komořím. V letech 1844–1848 byl vyslancem v Nizozemí a nakonec v letech 1848–1856 velvyslancem ve Vatikánu. V roce 1852 byl jmenován c.k. tajným radou. V letech 1861–1866 byl ve dvou rakouských vládách ministrem bez portfeje^[3], v roce 1866 v ministerské radě prosazoval diplomatické řešení vztahů s Pruskem před prusko-rakouskou válkou. Poté se zúčastnil jednání o rakousko-uherském vyrovnání. I když si i v dalších letech uchoval určitý vliv v politických kruzích Uherského království, žil převážně v soukromí na zámku Csákvár. V roce 1865 získal velkokříž Řádu sv. Štěpána a v roce 1878 byl dekorován Řádem zlatého rouna, byl též čestným rytířem Maltézského řádu.^[4] Zemřel během léčebného pobytu v sanatoriu v saské Pirně.

Rodina

V roce 1854 se v Praze oženil s princeznou Polyxenou Lobkowiczovou (1830–1913) z mělnické rodové větve, dcerou knížete Augusta Longina z Lobkowicz. Polyxena byla c.k. palácovou dámou (1852) a dámou Řádu hvězdového kříže (1854), po manželově smrti se stala jeptiškou v Mayerlingu. Měli spolu čtyři děti:

• 1. Mikuláš Mořic (1855–1925), c.k. tajný rada, komoří, dědičný člen uherské sněmovny magnátů, manž. 1880 Františka princezna ze Schwarzenbergu (1861–1951)
• 2. Pavel Mikuláš (* a † 1860)
• 3. Františka Marie (1856–1884), manž. 1877 Chlodvík Karel princ zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1848–1929), c.k. tajný rada, komoří, podplukovník
• 4. Berta Marie (1857–1937), manž. 1878 Emil František kníže zu Oettingen-Spielberg (1850–1919), dědičný člen horní komory bavorského zemského sněmu, nejvyšší hofmistr Bavorského království.

Díky své manželce byl mimo jiné švagrem českého nejvyššího maršálka knížete Jiřího Kristiána z Lobkowicz (1835–1908) nebo generála knížete Alfreda II. Windischgrätze (1819–1876). Mořicův vnuk Mořic Esterházy (1881–1960) byl v roce 1917 krátce uherským předsedou vlády.