Mocnosti

Mocnosti neboli Potence (řecky Ἐξουσίαι, Exousìai) jsou podle křesťanské angelologie založené na klasifikaci Dionysia Areopagity^[1] šestým řádem andělů, patřícím do druhé hierarchie klasické tradice, prostřední z „nebeských vládců“, která nad ně zahrnuje také kategorii Síly a Panstva. Mocnosti, tak známé v latinském světě, odpovídají v hebrejštině Elohim, o nichž se zmiňuje Bible.^[2]

Mocnosti na mozaikách florentského baptisteria

Vlastnosti

	Hierarchie andělů podle Pseudo-Dionysia Areopagity
9 8 7	Serafové (lat. Seraphim) Cherubové (Cherubim) Trůny (Thronus)	ANDĚLSKÁ HIERARCHIE
6 5 4	Panstva (Dominationes) Síly (Virtutes) Mocnosti (Potestates)
3 2 1	Knížata (Principatus) Archandělé (Archangelus) Andělé (Angelus)
6 5 4	Biskupové Kněží Jáhni	CÍRKEVNÍ HIERARCHIE
3 2 1	Zasvěcené osoby Pokřtění křesťané Katechumeni

Podle tradice jsou Mocnosti andělé sídlící na Slunci, které Dionýsios popisuje jako obdařené „nadpozemskou a inteligentní mocí“^[3] se dvěma křídly v barvách duhy, zatímco pozdější křesťanská ikonografie je zpravidla zobrazovala v modré barvě.^[4] Papež Řehoř Veliký, který andělské chóry proslavil na latinském Západě tím, že každého z nich spojil s drahým kamenem, spojoval Mocnosti s beryliem.^[5]

O Mocnostech se zmiňuje Pavel z Tarsu v Listu Kolosanům – Kol 1, 16 (Kral, ČEP) a v Listu Efezským – Ef 1, 21 (Kral, ČEP); Ef 3, 10 (Kral, ČEP).^[6] V míře, v jaké jsou ztotožňovány s Elohim, jsou Mocnosti také různými myšlenkovými proudy považovány za skutečné tvůrce hmatatelného světa a prvního člověka, za ty, kteří podle Genesis například prohlásili: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. [...] Teď je člověk jako jeden z nás“.^[7]

Ve středověku jim byly přisuzovány vlastnosti moudrosti (řecky Σοφία, Sophia), rozvahy (lat. prudentia), aritmetiky a schopnost vést dobro proti zlu, jako u Danta, pro něhož jsou Mocnosti hybnou inteligencí Slunečního nebe, kde sídlí duše moudrých a filozofů.^[8]

Duchové formy

V ezoterické perspektivě antroposofie Rudolfa Steinera jsou Elohimové sedm slunečních duchů, kteří řídí vývoj celého planetárního systému Země směrem k následující kosmické epoše. Na rozdíl od Knížat, která předsedají vývoji lidstva v různých časových a dějinných cyklech, se tedy Mocnosti starají spíše o osud dějin Země jako celku. Steiner je také nazývá „duchy formy“, neboť jsou tvůrci pevného živlu; jsou to stvořitelé zmínění v knize Genesis, kteří člověku vdechli vědomí Ega, a to prostřednictvím oběti své duchovní substance, po níž se jich šest stáhlo ze Země během hyperborejského věku po odtržení Slunce, zatímco zůstal pouze jeden, ten, který je v biblické tradici znám jako Jahve.^[9] Jahve se později od Země oddělil také během lemurského věku, když se usídlil na Měsíci jako antagonistický duch Lucifer.^[10]