Moritz Hartmann

Moritz Hartmann
Moritz Hartmann
Narození	15. října 1821 Trhové Dušníky Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	13. května 1872 (ve věku 50 let) Oberdöbling u Vídně Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	nový židovský hřbitov ve Vídni
Povolání	novinář, básník, spisovatel, politik a libretista
Alma mater	Univerzita Karlova
Manžel(ka)	Bertha Hartmann
Děti	Ludo Moritz Hartmann
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Moritz Hartmann se narodil v židovské rodině. Jeho otec byl majitelem hamru a jeho matka byla dcerou mladoboleslavského rabína Spitze. Po střední škole, kterou absolvoval v Praze, navštěvoval piaristické gymnasium v Mladé Boleslavi. V době studií vystoupil z judaismu a nadále byl bez vyznání. Na přání rodičů pokračoval ve studiu filozofiie a literatury na Karlově Univerzitě v Praze, později pokračoval na univerzitě ve Vídni. Během této doby se spřátelil s Alfredem Meissnerem a se svým pozdějším švagrem Siegfriedem Kapperem, zároveň zveřejnil své první publikace v časopise „Ost und West“. Po ukončení studia cestoval po jižním Německu, Švýcarsku a Itálii. Později se stal vychovatelem ve vídeňských rodinách. V roce 1844 odešel do Berlína a následně pokračoval do Lipska, kde roku 1845 vydal několik vlasteneckých básní pod názvem „Kelch und Schwert“. V obavách z následků trestního stíhání ze strany úřadů přežil události roku 1848 ve Francii a Belgii a po vydání „Neuere Gedichte“ roku 1846 v Lipsku se vrátil domů, kde si vytrpěl krátkou dobu odnětí svobody. V roce 1846 se vrátil zpět do Berlína a v roce 1847 žil krátce v Praze. V roce 1848 byl zvolen členem německého parlamentu ve Frankfurtu nad Mohanem. V témže roce se Hartmann zúčastnil tzv. Březnové revoluce (Märzrevolution) v Bádensku a revoluce ve Vídni, které se zúčastnil společně s Robertem Blumem. Po zhroucení povstání se připojil k tzv. „parlamentnímu zbytku“ (zbytku frankfurtského parlamentu) ve Stuttgartu a nakonec unikl do Londýna a Paříže. V roce 1849 publikoval své dílo s názvem „Reimchronik des Pfaffen Mauritius“, což byla satiricko politická báseň ve stylu Heina. V roce 1850 uskutečnil své cesty do Francie, Anglie, Irska a Nizozemska. V letech 1854–1859 během Krymské války byl Hartmann korespondentem německého deníku „Kölnische Zeitung“. V roce 1860 se usadil v Ženevě, kde působil jako učitel německé literatury a historie. V roce 1865 se stal redaktorem časopisu „Frey“ ve Stuttgartu a v roce 1868 spolupracoval s deníkem „Neue Freie Presse“ ve Vídni.

V roce 1872 zemřel v Oberdöblingu poblíž Vídně a pohřben byl na vídeňském židovském hřbitově.

Jeho prasynovcem byl Karel Hartmann.

Remove ads

Dílo

Poezie

Kelch und Schwert, 1845 - česky Kalich a meč: české elegie: 1845, přeložil a vydal vlastním nákladem Dr. Karel Hartmann, (Praha) 1935, úvodní slovo Prof. Dr. Arnošt Kraus (digitalizováno)
Neuere Gedichte, 1847
Zeitlosen, 1858

Romány, povídky, novely

Der Krieg um den Wald, román, 1850 - česky Selská rebelie, Praha: Ant. Svěcený, 1925, překlad E.Makovcová-Illová (digitalizováno)
Schatten, Erzählungen, 1851
Erzählungen eines Unsteten, 1858
Der Gefangene von Chillon, 1862
Nach der Natur, povídky, 1866
Die letzten Tage eines Königs, historický román, 1866
Die Diamanten der Baronin, román, 1868

Satira

Reimchronik des Pfaffen Maurizius, 1849

Cestopis

Tagebuch aus Languedoc und Provence, 1853

Divadelní hry

Gleich und Gleich, komedie o dvou dějstvích

Souborná vydání

Moritz Hartmann’s Gesammelte Werke, hrsg. v. L. Bamberger u. W. Vollmer, 10 Bde., 1873–1874

Dopisy

Briefe von Moritz Hartmann, ausgewählt und eingeleitet von Rudolf Wolkan. Wien: Nikola Verlag 1922.