Moritz Hermann Jacobi

Moritz Hermann Jacobi nebo Boris Semjonovič (von) Jacobi (rusky Борис Семёнович Якоби; 21. září 1801, Postupim – 10. března 1874, Petrohrad) byl pruský a ruský carský inženýr a fyzik židovského původu. Pracoval hlavně v Ruském impériu. Je vynálezcem galvanoplastiky a průkopník inženýrského využití elektromagnetismu, elektromotorů a drátové telegrafie.

Moritz Hermann Jacobi
Narození	9.jul. / 21. září 1801greg. Postupim
Úmrtí	11. března 1874 (ve věku 72 let) Petrohrad
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Smolenský luterský hřbitov
Bydliště	Prusko (do 1839) Petrohrad (od 1839)
Alma mater	Univerzita v Göttingenu Humboldtova univerzita Imperátorská dorpatská univerzita
Povolání	fyzik, vynálezce, vysokoškolský učitel a elektrotechnik
Zaměstnavatelé	Imperátorská dorpatská univerzita (do 1840) Petrohradská akademie věd Vojenská ženijně-technická univerzita
Ocenění	Děmidovova cena (1840) šlechtický titul (1864) Světová výstava 1867 (1867)
Děti	Nikolaj Borisovič Jakobi[1] Vladimir Yakobi[1]
Rodiče	Simon Jacobi[1]
Příbuzní	Carl Gustav Jacob Jacobi[1] (bratr) Petr Nikolajevič Jakobi (vnuk)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Roku 1838 předvedl Jacobi ukázky galvanoplastiky pro tiskařské účely. V roce 1839 s finanční pomocí cara Mikuláše I. Pavloviče postavil 28 stop dlouhý elektrický motorový člun poháněný bateriovými články, který přepravoval až 14 cestujících na řece Něvě proti proudu rychlostí tři míle za hodinu. V letech 1842-1845 vybudoval telegrafní linku mezi Petrohradem a Carským Selem.^[2]

Život a kariera

Moritz Jacobi se narodil do aškenázské židovské rodiny v roce 1801 v Postupimi. Jeho mladší bratr Carl Gustav Jacob Jacobi se stal slavným německým matematikem.

Zpočátku pracoval jako stavitel v Královci a roku 1835 byl pozván do Tartu jako profesor stavitelství. Od roku 1834 začal studovat magnetické motory. V roce 1835 se přestěhoval do Dorpatu (nyní Tartu v Estonsku), kde přednášel na Dorpatské univerzitě. Roku 1838 se odešel do Petrohradu a v roce 1842 se stal členem ruské carské akademie a později byl povýšen do šlechtického stavu.

Na akademii Jacobi zkoumal využití elektromagnetických sil pro pohyb strojů. Zabýval se sílou elektromagnetu v motorech a generátorech. Testoval výkon motorů stanovením množství zinku spotřebovaného baterií. Při studiu přenosu energie z baterie na elektromotor odvodil zákon maximálního výkonu. Zabýval se také studiem elektrického proudu, jeho měřením a definoval pro ně vlastní jednotky.

Výkon je přenášen ze zdroje s napětím V a odporem R_S na zátěž s odporem R_L, což vytváří elektrický proud I. Proud I se vypočte jako zdrojové napětí děleno součtem odporů obvodu.

Jacobiho zákon

Jakobiho zákon známý jako věta o maximálním výkonu říká:

"Maximální výkon je přenášen, když se vnitřní odpor zdroje rovná odporu zátěže, když se vnější odpor může měnit a vnitřní odpor je konstantní."

Galvanoplastika

Galvanoplastické sochy na katedrále svatého Izáka v Petrohradě

V roce 1838 Jacobi objevil galvanoplastiku (elektrotypizaci), metodu výroby tiskových desek galvanickým pokovováním. Její fungování je analogické s baterií, ale působí obráceně. Tato technika se používá při reliéfním tisku.

Telegrafie

Jacobi pracoval také na vývoji elektrického drátovém telegrafu. V letech 1842-1845 vybudoval pomocí podzemního kabelu telegrafní linku mezi Petrohradem a Carským Selem. V roce 1867 byl ruským delegátem v Komisi pro měřicí jednotky na Světové výstavě v Paříži. Byl silným zastáncem metrické soustavy

Námořní mina

V roce 1853 vyvinul Jacobi námořní minu, byla přivázána k mořskému dnu kotvou a pomocí kabelu spojena s galvanickým článkem. Síla její výbušné nálože se rovnala 14 kilogramům střelného prachu. Její výroba byla schválena Výborem pro doly Ministerstva války Ruské říše. V roce 1854 bylo v blízkosti pevností Pavel a Alexander (Kronštadt) položeno 60 Jacobiho námořních min.

Související články

• Elektromotor
• Galvanoplastika
• Telegrafie