Myš domácí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Myš domácí (Mus musculus) je malý savec z řádu hlodavců z čeledi myšovití, pro kterého je charakteristický špičatý čenich, velké kulaté uši a dlouhý ocas téměř bez chlupů. Je to jeden z nejhojnějších druhů rodu myš (Mus). Ačkoli je myš domácí volně žijící živočich, výrazně získala na spojení s lidskými obydlími, a to do té míry, že skutečně volně žijící populace jsou podstatně méně časté než poloochočené populace v blízkosti lidských aktivit.
Myš domácí byla domestikována jako domácí mazlíček či myš ozdobná a jako laboratorní myš, která je jedním z nejdůležitějších modelových organismů v biologii a v medicíně. Kompletní referenční genom myši byl sekvenován v roce 2002.[2][3] Nápadnou vlastností je schopnost extrémně rychlého množení myši domácí, jediný pár může za rok přivést na svět až 72 potomků.[4]
Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla myš domácí v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.
Remove ads
Některé charakteristické znaky a odlišnosti
Myši západoevropské se poněkud liší od myší žijících např. na Slovensku, nebo i jinde ve východní Evropě, hlavně délkou těla a ocásku. Čím více na východě myš žije, tím je její ocásek kratší[5].
Myš je na poměry své velikosti poměrně rychlým savcem. Dokáže vyvinout rychlost až přes 3,5 m/s (12,8 km/h), což je na poměry těla dlouhého do 10 cm (nepočítaje ocásek) velmi vysoká rychlost.[6]
Remove ads
Jednotlivé části těla
- játra: slabě vyvinutá vazivová tkáň mezi jaterními lalůčky → téměř od sebe nejsou ohraničeny. Jsou tam také kolem cév lymfoidní buňky.
- Má žlučový měchýř (na rozdíl od potkana)
- Vřetenní kost a Loketní kost jsou spojené vazivově → nelze provést supinaci a pronaci.
- Kompakta dlouhých kostí: na příčném průřezu malý počet osteonů.
- Zdvojením poplicnice vzniká pleurální vak pro srdeční lalok plíce.
- V ledvině je jen jedna papila ledvinná. V ledvině je hodně glykogenu – hlavně u mladých zvířat.
- Nadledvina: ostré ohraničení mezi kůrou a dření viditelné pouhým okem.
- Děloha: jednovrstevný cylindrický epitel, spodní úsek krčku: vrstevnatý dlaždicový epitel. Děložní žlázky ojediněle málo rozvětvené. U březí myši rozšíření cév v děloze, okolní tkáň se překrví.
- Odlišnosti (od člověka) také v placentě.
- Příštítná žláza člověk má dva páry, hlodavci mají jeden pár.
- erytrocyty: průměr 5,7 μm, anizocytóza (kolísá velikost), počet 6–11 miliónů v μl
- aorta: 6–10 elastických blanek u medie, směrem k periférii řídnou
- slezina: bílá dřeň je na příčném řezu viditelná pouhým okem
- kůže: není stratum lucidum, není pigment v epidermis ani ve škáře, potní žlázy jsou zakrnělé a v kůži řídce.
- nášlapové polštářky na prstech a na dlani, drsná kůže, málo svaloviny, málo tuku
- slepé střevo: 3 cm dlouhé (tračník je dlouhý 12 cm)
- plíce: levá plíce pulmo sinister má jeden lalok, pravá plíce pulmo dexter má čtyři laloky (latinsky lobus cranialis, medius, caudalis, accessorius). Na rozdíl od plic člověka, jehož levá plíce má 2 laloky (lobus superior, inferior) a pravá plíce 3 laloky (superior, medius, inferior).
- počet chromozomů: 40 (19 párů autozomů, 2 pohlavní gonozomy)[7]
Remove ads
Vývoj myši
- Od 6 párů somitů: pravidelné kontrakce srdce.
- Obecně je nejdůležitější fáze vývoje od 7,5–8 dne p. c. (objeví se neurální rýha (early headfold stage)) až pod 9,5–10 dne p. c. (objeví se přední končetiny).
- inverze zárodečných vrstev (inversion of the germ layers, „turning“, axial rotation). Je to u myši a všech hlodavců, ale není u dalších savců. V období od 7,5–8 dne (6–8 párů somitů) až 9–9,5 dne (14–16 párů somitů, tzn. Theiler fáze 12–13).
- Ve věku nad 11,5 dne lze určit fázi i jen zvenku morfologicky (i jen podle nenařezaného materiálu.)
- Theiler fáze 19 a výše je lepší nepopisovat fázemi ale přímo věkem myši.
- U myši je přechod embryo → fétus (asi Theiler fáze 23, fétus je včetně TS 23) velmi krátké období vývoje . Proto je v mnoha publikacích o vývoji myší u všech fází pojem „embryo“.
Likvidace
Omezení zdrojů potravy a jejich uchovávání na hlodavcům nepřístupných místech a především zaslepení všech možných přístupů do obytných prostor. Dále pak systematické položení deratizačních boxů s nástrahou + kontrola a pravidelné doplňování odebraných nástrah.
Myši v historii
Myši byly obecně považovány za nepříjemná a obtížná stvoření. V období středověku se o nich tradovala pověra, že vznikají z chuchvalců špíny a prachu.[8]
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads