Mylonit

Mylonit je genetický název pro horninu, která vykazuje progresivní změnu velikosti zrna v průběhu deformace. Nejčastěji se s tímto typem horniny setkáváme v oblastech zlomových struktur. Název mylonit je genetický termín, který charakterizuje velikost a intenzitu deformace horniny a nikoliv její mineralogické složení. Klasifikuje se jako metamorfní hornina. Jeho vznik je vázán na oblasti duktilních deformací ve zlomových oblastech.

Mylonit
Mylonitická rula s granátem a plagioklasem, Otrøy, Severní rulová oblast, Norsko. Mylonity vznikly na kontaktu Baltického autochtonu s příkrovem Blåhø
Zařazení	přeměněná
Hlavní minerály	různé, podle mateřské horniny
Textura	jemně zrnitá, foliace
Barva	různá

Mylonity vznikaly dynamometamorfózou za vyšších tlaků a teplot z původních hornin (především magmatických a metamorfovaných) podél tektonických zón a následným zpevněním.

Mylonit lze charakterizovat jako soudržnou horninu s rozeznatelnou foliací, možným výskytem porfyroklastů nebo litických úlomků, která je charakteristická intenzivní syntektonickou redukcí zrn původní horniny a současným procesem rekrystalizace, která velikostně nepřekračuje původní zrnitost horniny.^[1]

Termín mylonit zavedl v roce 1886 anglický geolog Charles Lapworth^[2] pro mikrobrekcie s proudovitou strukturou, jejíž základní hmota je jen částečně rekrystalizována.

Vznik

Mylonity patří k přeměněným horninám, někdy také označovaným jako metamorfované tektonity, které vznikly při deformační metamorfóze. Na rozdíl od kataklazitů vznikají při plastické deformaci při teplotách od 300 do 900 °C a nižších deformačních rychlostech od 10⁻¹⁴ po 10⁻¹² sekundy.^[3] Takový typ metamorfózy je součástí mechanismu plastického toku.^[3]. Při tomto procesu nedochází k úplné ztrátě soudržnosti horniny, ani k úplné rekrystalizaci.^[4] Mylonity a kataklazity jsou však v přírodě běžně zastupené horniny, a to nejen podél zlomů a střižných zón. Ke vzniku mylonitů může docházet například i ve vysoce deformovaných ramenech vrás.^[5]

Rozdělení

Mylonitické horniny se neklasifikují podle minerálního složení, ale pouze na základě texturních vlastností. Hornina má v důsledku rozdrcení minerálních zrn jemnozrnnou strukturu, někdy vzniká i foliace a částečná rekrystalizace.

Pokud již nejsou pozorovatelné znaky původní horniny, mluvíme o ultramylonitech^[6]. Fylonit je mylonit břidličnatého vzhledu (vlivem rekrystalizace nebo růstem nových minerálů)^[6]. Pokud nastala po skončení mylonitizace rekrystalizace mylonitu, mluvíme o blastomylonitech.^[6] Existují i další, méně běžné typy mylonitů: hyalomylonit, vrstevnatý mylonit, protomylonit a další.

Výskyt

Mylonity běžně provázejí duktilní střižné zóny. V Západních Karpatech jsou známy například z oblasti Hrádecké linie v Považském Inovci, nebo z Tater.

Využití

Mylonit v polarizačním mikroskopu při rovnoběžných nikolech. Lze pozorovat rotovaná zrna. Zóna Strona-Cenere, Jižní Alpy (Itálie)

Mylonit prakticky nemá hospodářské využití, kvůli své nesoudržnosti (až jílovitosti, plasticitě) je nevhodný, někdy až nebezpečný při těžbě hospodářsky využívaných nerostů (rud, stavebního a dekoračního kamene).