Nefilim

Nefilim (hebrejsky נְפִילִים‎) je slovo, jež se nachází v hebrejském textu Tanachu na dvou místech.^[1][2] V českých Biblích je toto slovo překládáno různě – např. „zrůdy“, „obrové“, „obři“, „zrůdní obři“ či „obludy“. Tento způsob překladu je do jisté míry ovlivněn Septuagintou, která hebrejský výraz překládá řeckým výrazem gigas.

Někteří badatelé, zvláště v křesťanských kruzích, se domnívají, že zmínka o nefilim v knize Genesis se týká pádu andělů respektive zplozenců těchto andělů s lidskými ženami. Své domněnky zakládají na textech z židovské apokryfní literatury (např. Kniha Henochova nebo Kniha jubileí) a též z Nového zákona.^[3][4] Raši, význačný židovský učenec, však vysvětluje, že slovo nefilim je odvozeno z hebrejského slovesa nafal, které může být užito ve významu „upadat“ v mravech, což poukazuje na to, že tito nefilim, ač byli synové spravedlivých soudců neboli Božích synů, nejen že sami mravně upadli, ale stali se též původci mravního úpadku celé předpotopní společnosti.^[5]

Rabín Sidon přirovnává biblické nefilim k prototypům lidských hrdinů, kteří mají „zvláštní zalíbení v moci nad tímto světem“ a proto „vnucují světu svou vůli“ jako v minulosti např. Napoleon.^[6]

Nefilim je ve starozákonním apokryfu 1. kniha Henochova přisuzován původ magie a dalších dovedností:^[7]

„	Učili je (manželky) kouzlům a čárům a obeznámili je s řezáním kořenů a roubováním stromů.(...) A Azazeel učil lidi dělat meče, nože a štíty a drátěné košile a obeznámil je s věcmi, jež k tomu patří, i s jejich opracováním, s náramky a ozdobami, používáním antimonu a líčením obočí.	“
— 1 Hen 7:1, 1 Hen 8:1

Tato pasáž byla alchymisty často chápána jako odkaz na počátky jejich umění, zvláště s ohledem na zmínku o zlatu a stříbru, která se objevuje v aramejské verzi textu.^[7]