Nikolaus Pejacsevich

uherský šlechtic a rakouský důstojník From Wikipedia, the free encyclopedia

Nikolaus Pejacsevich
Remove ads

Nikolaus hrabě Pejacsevich z Veröcze (německy Nicolaus Graf Pejacsevich von Veröcze, maďarsky veröczei gróf Pejácsevich Miklós, chorvatsky Nikola grof Pejačević Virovitički) (27. července 1833 Retfala6. července 1890 Bad Gastein) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě a vyznamenal se v několika válečných taženích, rychle postupoval v hodnostech a několik let zastával post císařského pobočníka. V bitvě u Hradce Králové přišel o ruku (1866).[1]. Ve vojsku nadále zastával vysoké funkce a v hodnosti generála jezdectva (1883) byl nakonec velitelem 4. armádního sboru v Budapešti (1886–1890). V roce 1887 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Vzhledem k celoživotní službě u jezdectva proslul mimo jiné jako odborník na chov koní a byl také propagátorem dostihových závodů.

Stručná fakta Velitel 4. armádního sboru v Budapešti, Předchůdce ...
Remove ads

Životopis

Thumb
Generál hrabě Nikolaus Pejacsevich

Pocházel ze starého chorvatského šlechtického rodu Pejačevićů povýšeného v roce 1772 do hraběcího stavu, narodil se jako nejmladší syn chorvatského politika Petra Pejačeviće (1804–1887), ministra uherské vlády. Matka Františka (1804–1875) pocházela z rodu Esterházyů.[2][3] Nikolaus vstoupil jako kadet v roce 1849 k 6. pluku lehké jízdy, zúčastnil se bojů proti maďarským povstalcům a ještě téhož roku byl povýšen na poručíka. Poté sloužil u 1. husarského pluku a v roce 1851 byl povýšen na rytmistra.[4] V roce 1857 získal hodnost majora a stal se křídelním pobočníkem Františka Josefa. Ve funkci císařského pobočníka se zúčastnil války se Sardinií (1859) a v roce 1861 byl povýšen na podplukovníka. Téhož roku byl uvolněn z funkce císařského pobočníka a stal se štábním důstojníkem husarského pluku č. 11. V roce 1864 byl povýšen na plukovníka[5] a jako velitel 9. husarského pluku se zúčastnil dánsko-německé války. Se svým plukem se pak v rámci 1. jezdecké divize[6] zúčastnil i prusko-rakouské války, bojoval v bitvě u Jičína a v bitva u Hradce Králové přišel o ruku.

V roce 1869 byl jmenován velitelem 14. jezdecké divize v Prešpurku a o rok později dosáhl hodnosti generálmajora (1870).[7] V letech 1871–1874 zastával funkci císařského generálního pobočníka a v letech 1874–1886 byl generálním inspektorem jezdectva.[8] Mezitím byl v roce 1875 povýšen na polního podmaršála a k datu 1. května 1883 na generála jezdectva.[9][10][11] V závěru své kariéry byl nakonec v letech 1886–1890 velitelem 4. armádního sboru v Budapešti.[12][13][14]

Zemřel svobodný a bezdětný v roce 1890 ve věku nedožitých 57 let v Bad Gasteinu.

Jeho starší bratr Ladislaus (1828–1916) sloužil krátce také v armádě, později působil u císařského dvora a byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla Ludvíka.

Remove ads

Tituly a ocenění

V roce 1857 byl jmenován c. k. komořím a jako generální inspektor jízdy obdržel v roce 1874 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1883 byl čestným majitelem 2. dragounského pluku dislokovaného v Šoproni a později ve Vídeňském Novém Městě.[16] Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán, ve funkci císařského pobočníka získal řad ocenění i od zahraničních panovníků.[17] V roce 1887 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[18]

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Remove ads

Odkazy

Loading related searches...

Wikiwand - on

Seamless Wikipedia browsing. On steroids.

Remove ads