Nikoloz Basilašvili

Nikoloz Basilašvili, gruzínsky: ნიკოლოზ ბასილაშვილი, (* 23. února 1992 Tbilisi) je gruzínský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět singlových turnajů. První z nich ovládl na červencovém German Open 2018. Stal se tak prvním Gruzíncem v historii, jemuž se podařilo vyhrát turnaj ATP.^[2] Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.^[3]

Nikoloz Basilašvili ნიკოლოზ ბასილაშვილი
Nikoloz Basilašvili na French Open 2018
Přezdívka	Nika, Basil[1]
Stát	Gruzie Gruzie
Datum narození	23. února 1992 (33 let)[1]
Místo narození	Tbilisi, Gruzie[1]
Bydliště	Tbilisi, Gruzie[1]
Výška	185 cm[1]
Hmotnost	75 kg[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	8 743 852 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	148–175
Tituly	5 ATP, 5 challengerů, 10 Futures
Nejvyšší umístění	16. místo (27. května 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2018, 2019)
French Open	3. kolo (2017)
Wimbledon	3. kolo (2015, 2022)
US Open	4. kolo (2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	3. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	14–53
Tituly	0 ATP, 2 Futures
Nejvyšší umístění	148. místo (27. května 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2018, 2021, 2022)
French Open	2. kolo (2018)
Wimbledon	3. kolo (2022)
US Open	1. kolo (2017, 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231111a11. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v květnu 2019 na 16. místě a ve čtyřhře pak v témže datu na 148. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v lednu 2009 na 59. příčce. Trénuje ho Jan De Witt. Dříve tuto roli plnil Pierre Christen.^[1]

V gruzínském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 základním blokem 3. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Albánii, v němž bez ztráty gamu vyhrál dvouhru nad Reiem Pelušim. Gruzínci zvítězili 3:0 na zápasy. Do června 2021 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 10–3 ve dvouhře a 1–4 ve čtyřhře.^[4]

Gruzii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v úvodním kole mužské dvouhry nestačil na jedenáctého nasazeného Uruguayce Pabla Cuevase.

Soukromý život

Narodil se roku 1992 v gruzínské metropoli Tbilisi do rodiny tanečníka národního baletu Nodara a lékařky Natalie Basilašviliových. Má bratra Tenga Basilašviliho. Dne 28. září 2013 se oženil s modelkou Nekou Basilašviliovou.^[1] V roce 2015 se páru narodil syn Lukas.^[5] Dvojice se v roce 2019 rozvedla.^[6]

Tenis začal hrát v pěti letech. Čtyři roky trénoval ve Spojených státech. Za preferovaný úder uvedl forhend.^[1]

Tenisová kariéra

Na okruh ITF vstoupil roku 2007. Na okruhu TA Tour prošel kvalifikačním sítem během bukurešťského BRD Năstase Țiriac Trophy 2014, kde v prvním kole nestačil na dalšího kvalifikanta Ričardase Berankise.^[1]

Na nejvyšší grandslamové úrovni v hlavní soutěži debutoval na French Open 2015, když v závěrečném kvalifikačním kole vyřadil Američana Jareda Donaldsona. V prvním zápase singlu však podlehl Australanu Thanasi Kokkinakisovi. Premiérová grandslamová výhra přišla o měsíc později na travnatém Wimbledonu 2015, kde zdolal argentinského tenistu Facunda Bagnise a po pětisetové bitvě také patnáctého nasazeného Feliciana Lópeze. Ve třetí fázi jej zastavila turnajová dvacítka Roberto Bautista Agut po třísetovém průběhu.^[1]

Hráče elitní světové desítky poprvé porazil na vídeňském Erste Bank Open 2016, kde v úvodním kole vyřadil desátého muže žebříčku Tomáše Berdycha. Podruhé pak zdolal světovou sedmičku Dominica Thiema ve druhé fázi Garanti Koza Sofia Open 2017 v Sofii.

Z kvalifikace do dvouhry postoupil na antukovém German Open 2018 v Hamburku. Ve finále zdolal Argentince Leonarda Mayera po třísetovém průběhu. Na okruhu ATP Tour si tak ve 26 letech připsal premiérové turnajové vítězství a stal se prvním Gruzíncem v historii, jemuž se podařilo vyhrát turnaj ATP. Bodový zisk jej katapultoval na nové kariérní maximum, z 81. na 35. příčku žebříčku. Tím se stal nejvýše postaveným gruzínským tenistou v historii světové klasifikace, když překonal 42. místo Irakli Labadzeho. V probíhající sezóně dokázal vyhrát turnaj ATP jako čtvrtý kvalifikant. Rovněž představoval prvního vítězného kvalifikanta v kategorii ATP 500 od titulu Philippa Petzschnera na Bank Austria-TennisTrophy 2008.^[2] Ve finále China Open 2018 přehrál argentinskou světovou čtyřku a nejvýše nasazeného Juana Martína del Potra po dvousetovém průběhu a připsal si druhou trofej. Premiérově se posunul do elitní světové třicítky, když mu na žebříčku ATP z 8. října 2018 patřila 23. příčka.^[7]

Finále na okruhu ATP Tour

Legenda D – dvouhra; Č – čtyřhra Grand Slam (0) Turnaj mistrů (0) ATP Tour Masters 1000 (0–1 D) ATP Tour 500 (3–0 D) ATP Tour 250 (2–3 D)

Dvouhra: 9 (5–4)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	24. července 2016	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Paolo Lorenzi	3–6, 4–6
Finalista	2.	19. února 2017	Memphis, Spojené státy	tvrdý (h)	Ryan Harrison	1–6, 4–6
Vítěz	1.	29. července 2018	Hamburk, Německo	antuka	Leonardo Mayer	6–4, 0–6, 7–5
Vítěz	2.	7. října 2018	Peking, ČLR	tvrdý	Juan Martín del Potro	6–4, 6–4
Vítěz	3.	28. července 2019	Hamburk, Německo	antuka	Andrej Rubljov	7–5, 4–6, 6–3
Vítěz	4.	13. března 2021	Dauhá, Katar	tvrdý	Roberto Bautista Agut	7–6(7–5), 6–2
Vítěz	5.	2. května 2021	Mnichov, Německo	antuka	Jan-Lennard Struff	6–4, 7–6(7–5)
Finalista	3.	17. října 2021	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Cameron Norrie	6–3, 4–6, 1–6
Finalista	4.	19. února 2022	Dauhá, Katar	tvrdý	Roberto Bautista Agut	3–6, 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Legenda
Challengery (5–1 D)
Futures (10–4 D)

Dvouhra: 20 (15–5)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	24. srpna 2009	Soči, Rusko	antuka	Michail Fufjigin	2–6, 7–5, 7–5
Vítěz	2.	18. června 2012	Kazaň, Rusko	antuka	Ivan Sergejev	6–4, 7–6(7–4)
Finalista	3.	2. července 2012	Jerevan, Arménie	antuka	Arthur De Greef	0–6, 1–6
Finalista	4.	6. srpna 2012	Moskva, Rusko	antuka	Boy Westerhof	4–6, 4–6
Vítěz	5.	13. srpna 2012	Moskva, Rusko	antuka	Alexandr Lobkov	6–3, 7–6(7–0)
Vítěz	6.	10. září 2012	Tbilisi, Gruzie	antuka	Toni Androić	6–3, 4–6, 7–6(7–1)
Vítěz	7.	3. prosince 2012	Antalya, Turecko	tvrdý	Vladimir Užylovskyj	3–6, 6–2, 6–2
Vítěz	8.	10. prosince 2012	Antalya, Turecko	tvrdý	Guillermo Olaso	6–2, 6–2
Vítěz	9.	12. srpna 2013	Appiano, Itálie	antuka	Matteo Trevisan	7–5, 3–6, 6–4
Finalista	10.	4. listopadu 2013	Antalya Turecko	tvrdý	Robin Kern	6–4, 3–6, 3–6
Finalista	11.	11. listopadu 2013	Antalya, Turecko	antuka	Marc Rath	1–6, 3–6
Vítěz	12.	20. ledna 2014	Kaarst, Německo	koberec (h)	Miloslav Mečíř, ml.	2–6, 7–5, 6–3
Vítěz	13.	19. května 2014	Karši, Uzbekistán	tvrdý	Chase Buchanan	7–6(7–2), 6–2
Finalista	14.	17. listopadu 2014	Andria, Itálie	koberec (h)	Ričardas Berankis	4–6, 0–1skreč
Vítěz	15.	8. prosince 2014	Dauhá, Katar	tvrdý	Ramkumar Ramanathan	7–6(7–5), 6–2
Vítěz	16.	15. prosince 2014	Dauhá, Katar	tvrdý	James Marsalek	6–1, 6–2
Vítěz	17.	5. března 2015	Ra'anana, Izrael	tvrdý	Lukáš Lacko	4–6, 6–4, 6–3
Vítěz	18.	26. července 2015	Scheveningen, Nizozemsko	antuka	Andrej Kuzněcov	6–7(3–7), 7–6(7–4), 6–3
Vítěz	19.	21. března 2016	Kanton, ČLR	tvrdý	Lukáš Lacko	6–1, 6–7(6–8), 7–5
Vítěz	20.	14. května 2016	Heilbronn, Německo	antuka	Jan-Lennard Struff	6–4, 7–6(7–3)

Čtyřhra: (2 tituly)

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	7. března 2010	McAllen, USA	tvrdý	Ti Čen	Jared Easton Matheson Klein	7–5, 4–6, [10–4]
2.	20. ledna 2014	Kaarst, Německo	koberec (h)	Aleksandr Buryj	Vladimir Ignatik Dinitar Kutrovskij	4–6, 6–1, [10–6]