Paolo Lorenzi
italský tenista From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Paolo Lorenzi (* 15. prosince 1981 Řím) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do září 2019 dvacet osm titulů ve dvouhře a osm ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2017 na 33. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2018 roku na 82. místě. Trénují ho Walter Grinovero a Martin Rodriguez. Dříve tuto roli plnil Claudio Galoppini.[1]
V italském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 čtvrtfinálem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž vyhrál dvouhru nad Igorem Sijslingem. Italové zvítězili 4:1 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]
Itálii reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V mužské dvouhře jej ve druhém kole vyřadil desátý nasazený Španěl Roberto Bautista Agut.
Remove ads
Tenisová kariéra
Na grandslamu nezvládl dvacet třikrát kvalifikaci, než v roce 2014 postoupil do hlavní soutěže French Open. Před prvním vítězným utkáním dvouhry, na US Open 2014 proti Jošihitu Nišiokovi, prohrál třináctkrát v úvodním kole grandslamu. Do třetího kola premiérově prošel na US Open 2016 po pětisetové bitvě s Gillesem Simonem, trvající 4.54 hodiny. Ve třiceti pěti letech se pak na US Open 2017 stal nejstarším hráčem otevřené éry, který si poprvé zahrál grandslamové osmifinále. V téže sezóně poprvé, a na sedmý pokus, postoupil z úvodního kola na French Open a ve Wimbledonu. V roce 2017 odehrál z hráčů Top 100 nejvyšší počet 34 turnajů, včetně challengerů, se šňůrou osmi porážek v závěru sezóny.[1][2]
Debutovou trofej na okruhu ATP Tour si odvezl ze čtyřhry únorového VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Po boku krajana Potita Staraceho v boji o titul přehráli argentinsko-španělský pár Juan Mónaco a Rafael Nadal. Do premiérového finále dvouhry postoupil ve třicet dvou letech na březnovém Brasil Open 2014 v São Paulu, v němž podlehl Argentinci Federicu Delbonisovi.[1][2] V singlové soutěži triumfoval na červencovém Generali Open Kitzbühel 2016. Ve finálovém duelu zdolal Gruzínce Nikoloze Basilašviliho. Ve věku 34 let a 7 měsíců se stal nejstarším vítězem prvního turnaje na okruhu ATP, čímž překonal věkový rekord Víctora Estrelly z února 2015 a jeho triumfu v Quitu.[4] V srpnu 2016 se stal poprvé italskou jedničkou, když v této pozici vystřídal Fabia Fogniniho.[1]
Po čtvrtfinálové výhře nad Matthewem Ebdenem na Eskişehir Cupu 2015, se 22. května 2015 stal třetím tenistou s více než 300 vítěznými zápasy na ATP Challenger Tour.[5] Postup z druhého kola srpnového Internazionali di Tennis di Manerbio 2019, z něj učinil druhého hráče historie, který na challengerech vyhrál 400 zápasů (po 423 vítězstvích Hidalga Ramiréze).[1]
Remove ads
Finále na okruhu ATP Tour
|
Dvouhra: 4 (1–3)
Čtyřhra: 3 (1–2)
Remove ads
Finále na challengerech ATP a okruhu ITF
Dvouhra: 43 (27–16)
Čtyřhra: 13 (9–4)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads