Norbert Tauer

Norbert Tauer (6. června 1898 Plzeň^[1] – 28. ledna 1983 Praha) byl český diplomat, spisovatel a publicista s německými kořeny, propagátor baskického jazyka a kultury. Svou celoživotní práci zasvětil baskické kultuře, Baskům a Baskicku. Je bratrem českého překladatele a orientalisty Felixe Tauera a překladatelky a sochařky Marie Tauerové. Jeho život a život jeho rodiny je také značně spjat s Chodskem, kde v Klenčí pod Čerchovem také často pobýval. Za svou neúnavnou celoživotní práci v oblasti filologie a historie Baskicka byl odměněn čestným členstvím v baskické jazykové akademii Euskaltzaindia. Rovněž působil v prestižní Společnosti Baskických studií (Eusko Ikaskuntza).

Norbert Tauer
Norbert Tauer
Narození	6. června 1898 Plzeň Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. ledna 1983 (ve věku 84 let) Praha, Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	diplomat, spisovatel, publicista
Národnost	česko-německá
Stát	Československo
Období	od 20. do 70. let
Významná díla	Baskové (1936) Baskičtina a její dnešní situace (1965)
Manžel(ka)	Františka roz. Hosnedlová
Děti	žádné
Příbuzní	bratr Felix Tauer sestra Marie Tauerová
Vlivy	Rudolf Dvořák Rudolf Růžička
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Diplomatická a spisovatelská činnost

Po studiích v Praze pobýval  letech 1919–1939 v Madridu jako diplomat. Baskicko poprvé navštívil roku 1918, ve svých dvaceti letech. Záhy začal se studiem baskického jazyka a kultury.

Roku 1928 publikoval svůj první baskicky psaný článek. O Baskicku poté často publikoval také doma v Československu. Jeho články se objevovaly mj. v časopise Národní obzor. Během svých návštěv Československa se zde seznámil s Františkou Hosnedlovou, se kterou se roku 1932 oženil. Pak spolu žili v Madridu, kde Tauer kromě diplomatické činnosti také pilně pracoval na svých dílech o Baskicku, které často navštěvoval a sbíral zde poznatky.

Jeho činnost byla zaražena až občanskou válkou, když frankisté v letech 1936–1937 Baskicko obsadili. Tauer se pak nakrátko usadil v Madridu, kde věrně plnil své (válkou značně zkomplikované) diplomatické povinnosti, a to až do začátku roku 1939, kdy z něj spolu se svou ženou uprchl těsně před jeho obsazením generálem Francem.

Po válce

V poúnorovém Československu příliš nesympatizoval se státní politikou a byl zaměstnán na poště. Žil na Vinohradech. Stále udržoval aktivní korespondenci se svými baskickými kolegy v exilu - jen v roce 1957 napsal 380 dopisů, ty byly spolu s některými jeho dalšími baskickými spisy a básněmi roku 1962 v zahraničí vydány pod názvem Bere idazkiak („Jeho spisy“).^[2] Roku 1965 se mu podařilo publikovat své dílo Baskičtina a její dnešní situace (Euskara eta euskararen oraingo egoera).^[3]

V kruzích baskické inteligence byl velmi vážený, po pádu Frankova režimu ve Španělsku mu bylo uděleno čestné členství v Euskaltzaindii, baskické jazykové akademii. Když roku 1983 v Praze zemřel, jeho pohřbu na Olšanských hřbitovech se zúčastnila i speciální baskická delegace.

Rodina a vztahy

Jeho matka byla německého původu. Rodina Tauerových pocházela z Chodska. K Chodsku měl Norbert Tauer specifický vztah (stejně jako jeho sestra Marie Tauerová). V Chodském Klenčí pod Čerchovem Norbert k stáru občas pobýval, když už nemohl navštěvovat své milované Baskicko. V klenečském Muzeu JŠ Baara je dokonce část expozice věnována sourozencům Tauerovým.^[4] Stejně jako oba jeho sourozenci byl i on žákem profesora Rudolfa Růžičky. Norbert Tauer za sebou nezanechal žádné potomstvo, jeho manželství s Františkou roz. Hosnedlovou bylo bezdětné.

Dílo (výběr)

• Baskové, 1936 – autorova prvotina
• Bere idazkiak, 1962 – sbírka jeho spisů
• Baskičtina a její dnešní situace, 1965 – pojednání o proměně situace baskické kultury a postavení jazyka