Northrop Grumman X-47B
demonstrátor bezpilotního bojového letadla From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Northrop Grumman X-47B UCAS-D (UCAS-D – Unmanned Combat Air System Demonstrator) je demonstrátor bezpilotního bojového letadla, které je určeno pro operace z palub letadlových lodí. Bezocasý stealth letoun přibližně o velikosti stíhacího letadla[1] byl navržen společností Northrop Grumman pro program Joint Unmanned Combat Air Systems (J-UCAS). K výrobě dvou letounů došlo, ale až na základě smlouvy s Naval Air Systems Command, která byla uzavřena v srpnu roku 2007.[2][3]
Na rozdíl od mnoha jiných dronů, není letoun po celou dobu aktivně řízen operátorem, ale je řízen autonomně s občasnými zásahy operátora, který letounu zasílá instrukce.[4][5][6][7]
Letouny X-47B získaly prvenství v prvním startu bezpilotního proudového letadla pomocí leteckého katapultu, přistál také jako první bezpilotní letoun na palubě letadlové lodi s využitím systému brzdících lan a také jako první autonomní letoun úspěšně doplnil palivo ve vzduchu.[2]
Bezpilotní letoun operoval z palub letadlových lodí USS Harry S. Truman (CVN-75), USS George H. W. Bush (CVN-77) a USS Theodore Roosevelt (CVN-71).[2]
Remove ads
Konstrukce
Letoun X-47B je bezocasý letoun, který je přibližně stejně velký jako soudobé stihací letouny, který byl navržen s ohledem na obtížnou zjistitelnost. X-47B je konstruován jako letoun s hybridním křídlem tzv. Blended-Wing-Body (BWB).[8][9] Tato koncepce letounu znamená, že trup letounu přechází plynule v křídlo, které má tlustší profil. To přispívá k tomu, že letoun má větší klouzavost oproti letadlu s křídlem o menším profilu. Zároveň tato konstrukce poskytuje více vnitřního prostoru.[10] Díky této konstrukci je také letoun řazen do samokřídel.[11][4]
Vstup vzduchu pro motor Pratt & Whitney F100-PW-220U je umístěn na horní straně letounu. Motor a vyústění spalin od motoru bylo navrženo společností Pratt & Whitney.[12] Pro stavbu letounů byly použity kompozitní materiály. Při návrhu letounu bylo přihlédnuto k tomu, že typ X-47B měl být provozován ve vysoce korozivním prostředí na palubě letadlové lodi.[13] Letoun tak může startovat pomocí katapultu a zkrátit přistání na letadlové lodi mu umožňuje přistávací hák. Pro úsporu místa na palubě lodi má také sklopné konce křídel.
Navigační systém letadla, které může létat autonomně využívá jak data z GPS, tak obrazová data.[7][14] Pro navigaci letounu byl použit redundantní systém složený ze tří počítačů.[15] Přestože je letoun autonomní[16], je jeho pohyb na palubě řízen operátorem vybaveným dálkovým ovládáním.[17]
Letouny X-47B jsou vybaveny elektrooptickými systémy, infračervenými senzory, radarem se syntetickou aperturou (SAR), indikátory pohybujcích se pozemních a námořních cílů a podpůrnou elektronickou měřící jednotkou.[7][13] Letoun byl také vybaven systémem pro doplňování paliva ve vzduchu.
Remove ads
Vznik a vývoj
_May_14,_2013,_in_the_Atlantic_Ocean_130514-N-FE409-027.jpg)
Společnost Northrop Grumman navázala letounem X-47B na demonstrátor X-47A. X-47A původně vznikl jako soukromá iniciativa společnosti Northrop Grumman, posléze se na jeho vývoji finančně podílelo americké námořnictvo a DARPA, které vyhlásily program Naval Unmanned Combat Aerial Vehicle (UCAS-N).[18] Demonstrátor X-47A se spolu s konkurenčním letounem Boeing X-45 účastnil ještě společného programu USAF a US Navy Joint Unmanned Combat Air Systems (J-UCAS), který byl roku 2006 ukončen ministerstvem obrany.[19] X-47B přitom začal vznikat jako součást programu J-UCAS, již v roce 2004 testovala společnost Northrop Grumman modely budoucího X-47B v aerodynamickém tunelu v kalifornském Hawthorne. V rámci J-UCAS mělo dojít ke stavbě tří letounů X-47B.[20][21] Konec programu J-UCAS, ale tyto plány zmařil.
Námořnictvo však i nadále chtělo získat bezpilotní bojové letadlo. Došlo ke vzniku programu UCAS-D. Kontrakt na realizaci v hodnotě 635 miliónů USD vyhrála společnost Northrop Grumman. V tomto programu, tak mohl nadále probíhat vývoj letounu X-47B. [22][23][24][25]
V dubnu roku 2007 byla konstrukce X-47B z poloviny hotová[26] a již v listopadu byla dokončená. Ve stejné době začala také instalace subsystémů a zkoušky letounu.[27] Prototyp X-47B sjel z výrobního zařízení Air Force Plant 42 v kalifornském Palmdale 16. prosince 2008, kdy byl také hotový letoun představen veřejnosti.[28] V červenci roku 2009 byly úspěšně dokončeny statické a dynamické testy, které prověřily konstrukci letounu s číslem 168063.[29] K prvnímu letu mělo dojít v listopadu roku 2009, ale projekt nabral zpoždění. 29. prosince téhož roku došlo k vlečným pojížděcím testům letounu. Následující měsíc pak došlo k prvnímu pohybu letounu vlastní silou při pojíždění letadla.[30]
Zkoušky letounu
_in_the_Atlantic_Ocean_May_14,_2013_130514-N-UZ648-189.jpg)
K prvnímu vzletu letounu X-47B (AV-1) došlo 4. února 2011 z letecké základny v Edwards.[31][32] Druhý vyrobený letoun AV-2 absolvoval svůj první let 22. listopadu 2011 při němž vystoupil do výšky 1 524 m (5 000 ft), obkroužil několikrát leteckou základnu v Edwards a přistál.[7][33] První start pomocí katapultu absolvoval z pobřežního zařízení na základně Naval Air Station Patuxent River v listopadu roku 2012.[7] [34][35][36]
V listopadu 2012 byl X-47B naložen na palubu USS Harry S. Truman (CVN-75) v přístavu Norfolk, kde měly po dobu tří týdnů probíhat testy integrace bezpilotního letounu pro provoz na palubě lodi.[37][38] Zkoušky byly zaměřeny na pohyb po letové palubě. Letoun při testech musel prokázat ovladatelnost při vlečení za palubním tahačem, nebo při použití ručního dálkového ovládání. Vyzkoušelo se také ovládání motoru v prostředí se zvýšeným elektromagnetickým rušením.[17][39][40] Po uskutečněních těchto zkoušek byl letoun v prosinci vrácen na námořní leteckou základnu Patuxent River.[39]
K prvnímu přistání s využitím přistávacího háku došlo 4. května 2013.[41][42] 14. května téhož roku se podařil první vzlet bezpilotního letadla z letadlové lodi USS George Bush pomocí leteckého katapultu.[43][44] Na tento úspěch navázal dalším „poprvé“ 19. května, kdy předvedl manévr „přistaň a vzleť“, kdy se letoun podvozkem dotkl paluby lodi USS George Bush a vzlétl.[45] 10. července pak X-47B vzlétl z letecké základny v Patuxent River a přistál na palubě letadlové lodi USS George Bush. Zvládl to jako první bezpilotní letoun s využitím záchytného háku.[46] K potížím při přistání na palubu letadlové lodi došlo při třetím pokusu o přistání. Kdy navigační počítač letounu detekoval chybu. Letoun pak přistál na náhradním letišti ve Wallop ve Virginii.[47] Tento incident přerušil testování X-47B. Přestože byla plánována další série testů uvažovalo se o předání letounům do muzeií a k dalším plánovaným testům měla být použita jiná letadla, která by využívala software napsaný pro X-47B[47], došlo k obnově letů letounu X-47B.
Program letounu byl hodnocen úspěšně protože se mu podařilo splnit stanovený cíl přistát a vzlétnout z paluby letadlové lodi. Nevyšla ani čtvrtá zkouška přistání na palubu lodi. V září 2013 měla být ukončena vládní finanční podpora pro letouny X-47B.[48]
Data získaná pomocí letounu X-47B měla posloužit pro stanovení cílů programu Unmanned Carrier-Launched Airborne Surveillance and Strike (UCLASS).[48][49]
Dne 10. listopadu 2013 začalo pokračování testování letounu na palubě USS Theodore Roosevelt (CVN-71). Během této fáze bylo testováno digitalizované prostředí pro řízení X-47B, například mezi bezpilotním letadlem a personálem nosiče během startu, příprav a letových operací. Zkoušky na USS Theodor Roosevelt v roce 2014 byly určeny k testování schopnosti bezpilotního letadla rychle vzlétnout, přistát a udržet se v řadě mezi pilotovanými letadly, aniž by došlo k narušení provozu letadlového nosiče.[50] Poprvé byl také použit deflektor na palubě, který umožnil vzlet letounu bez dopadu na činnosti posádky za deflektorem.[51]
Při těchto testech se prokázalo, že provozování letounu nijak nebrzdí normální činnost letadlové lodi. Přispěla k tomu skutečnost, že u letounu byl aktualizován software. Příznivě se také projevily modifikace letounu, které zkrátily dobu přesunů na letové palubě.[52]
10. dubna 2014 absolvoval letoun první noční let.[53]
Letoun také dokázal v dubnu 2015 prokázal schopnost dotankovat si autonomně palivo za letu.[7][54][55]
Remove ads
Konec programu
V srpnu 2017 byl zachycen na snímku jeden upravený letoun X-47B, který nesl podvěsné tankovací zařízení. Měl sloužit jako testovací platforma pro soutěž na bezpilotní vzdušné tankery MQ-25A Stingray.[56][57][58][59][60] Společnost Northrop Grumman se v říjnu roku 2017 ze soutěže stáhla.[61] Tuto soutěž o zakázku námořnictva nakonec vyhrála společnost Boeing s typem MQ-25 Stingray.[62]
Jeden letoun X-47B byl vyfotografován pod střechou hangáru v roce 2020 na letecké základně Palmdale 42. Nedaleko od něj v jiném hangáru je zachycen jeho předchůdce X-47A.[63]
Cena
Z počátku byla stavba a vývoj X-47B financovány z kontraktu v hodnotě 635,8 miliony dolarů. Tento kontrakt vznikl v roce 2007.[22][23][24][25] V lednu roku 2012 se cena za program zvedla na 813 miliónů dolarů.[16] Vládní financování X-47B mělo skončit roku 2013, kdy se uvažovalo, že letouny po námořních zkouškách na palubě USS George HW Bush (CVN-77) budou předány do muzeí v Marylandu a na Floridě.[64]. V červnu 2014 však společnost Northrop Grumman získala od námořnictva dalších 63 miliónů dolarů na "post-demonstrační" vývoj X-47B.[65]
Remove ads
Ocenění
X-47B získal cenu laureáta za mimořádné úspěchy. Toto ocenění bylo uděleno 6. března 2014 National Building Museum ve Washingtonu D.C. Aviation Week v březnu 2014 vyhlásil laureátem ceny za mimořádné úspěchy v letectví.[66][67]
Letoun získal Collier Trophy za rok 2013 od National Aeronautic Association (NAA), cena byla udělena v dubnu roku 2014.[68][69][70][71]
Využití výsledků vývoje
Software vyvinutý pro X-47B, který měl na starost autonomní let při doplňování paliva byl pro účely zkoušek použit i v letounu Learjet 25B, který tankoval z letounu Boeing 707. Přestože na palubě Learjetu byl pilot, Learjet letěl autonomně. Tyto zkoušky začaly 28. srpna 2013 u Niagárských vodopádů.[72][73]
Specifikace
Technické údaje[2]
- Rozpětí křídel: 18,92 m (62,1 ft)
- Délka: 11,64 m (38,2 ft)
- Maximální vzletová hmotnost: 19 958 kg (44 000 lb)
- Pohonná jednotka: Pratt & Whitney F100-PW-220U
Výkony
- Dostup: 12 192 m (40 000 ft)
- Dolet: 3 704 km (2 000 nmi)
- Maximální rychlost: Northrop Grumman uvádí, že letoun má dosahovat vysoká podzvukové rychlosti[2], dle jiných zdrojů má dosahovat rychlosti 0,45 Mach v nespecifikované výšce.[74][75]
Výzbroj
- 2× vnitřní pumovnice umožňující letounu nést výzbroj o hmotnosti 2 000 kg (4 400 lb)
Remove ads
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads