Nová lidová fronta
francouzská politická koalice From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Nová lidová fronta (francouzsky: Nouveau Front populaire) je francouzská předvolební koalice levicových politických stran. Vznikla 10. června 2024 po volbách do Evropského parlamentu 2024. Politicky koalice navazuje na Novou ekologickou a sociální lidovou unii (NUPES), která existovala v letech 2022 až 2024. Název koalice se inspiroval antifašistickou Lidovou frontou, která ve Francii existovala v letech 1935 až 1938.
Účelem koalice bylo dosažení maxima mandátů v dvoukolových parlamentních volbách, které na červen a červenec 2024 vyhlásil francouzský prezident Emmanuel Macron. V nich bylo, po úspěchu ve volbách do Evropského parlamentu, favorizováno francouzské krajně pravicové Národní sdružení.[2][3]
Koalice sdružuje levicové a radikálně levicové strany La France insoumise, Socialistická strana, Les Écologistes, Francouzská komunistická strana a další malé a regionální levicové strany.
Remove ads
Historie
Před volbami do Národního shromáždění v roce 2022 několik stran francouzské levice utvořilo volební koalici Nová ekologická a sociální lidová unie (NUPES). Spojením chtěly jednotně čelit stranám krajní pravice Národnímu sdružení Marine Le Pen a liberálního středu En Marche! Emmanuela Macrona. Strany koalice skončily v opozici, nicméně neměly jednotnou parlamentní skupinu.
Volby do Evropského parlamentu konané začátkem června 2024 přinesly úspěch Národnímu sdružení (30 % hlasů) a propad Macronovy Obnovy (14,6 %). V důsledku Macron okamžitě (na 30. června a 7. července) vyhlásil volby do Národního shromáždění. Francouzská levice začala hovořit o významném nebezpečí před krajní pravicí. Evropské volby ale ukázaly nejednotnost koalice NUPES, kdy strany často kandidovaly odděleně. Do popředí francouzské levice se navíc znovu dostala Socialistická strana (13,8 % hlasů) před La France insoumise (9,89 %).
Dne 10. června 2024 levicové strany přesto uzavřely novou volební koalici s názvem Nová lidová fronta (NLF). Název měl evokovat Lidovou frontu z třicátých let dvacátého století, která se zformovala proti narůstajícímu vlivu krajní pravice.
Ve volbách roku 2024 bylo z 546 kandidátů NLF: 229 z La France insoumise, 175 ze Socialistické strany, 92 z Les Écologistes a 50 z Francouzské komunistické strany. V případě, že do druhého kola voleb postoupili kandidáti Fronty z třetího místa, tak v rámci principu tzv. republikové fronty odstoupili. Šlo o cca 130 kandidátů. Nová lidová fronta se ve volbách umístila na prvním místě a získala 180% mandátů. Žádná strana nedosáhla většiny. Po volbách volební koalice dva týdny jednala o kandidátovi na premiéra, až koncem července navrhla nepříliš známou ředitelku hospodaření městského úřadu Paříže Lucii Castets.[4] Prezident Macron v té době odmítl jednat o udělení pověření k sestavení vlády. Nejdříve chtěl záruku, že kandidátka bude mít podporu většiny dolní komory parlamentu. Současně také odložil jednání o nové vládě až do druhé poloviny srpna, kdy měla skončit olympiáda konaná v Paříži.[5] Koncem srpna Macron odmítl kandidátku levicových stran a odůvodnil to tím, že krajní pravice by v případě jmenování levicové kandidátky vyvolala hlasování o nedůvěře vlády.[6] Macron následně v září jmenoval premiérem Michela Barniera z konzervativní strany Les Républicains, která ve volbách skončila až čtvrtá se ziskem 5 procent hlasů.[7]
Na začátku prosince 2024 Národní shromáždění schvalovalo státní rozpočet na rok 2025. Ten obsahoval pravicové reformy Macrona a opatření ke konsolidaci veřejných rozpočtů. Se škrty ovšem nesouhlasily jak levicová Nová lidová fronta, tak krajně pravicové Národní sdružení. Jelikož vláda odmítla dělat v návrhu ústupky požadované Národním sdružením, schválila si možnost schválit státní rozpočet bez hlasování parlamentu, což francouzské zákony umožňují. Poté je ovšem automaticky nutné hlasovat o vyslovení nedůvěry vládě. V tomto hlasování však Národní sdružení již vládu nepodrželo a ta tak dne 4. prosince 2024 padla. Barnier následně úřadoval v demisi.[8]
Remove ads
Politický program
Programově koalice slibovala zvrácení důchodové reformy z roku 2023, zvýšení platů státních zaměstnanců a benefitů, navýšení minimální mzdy o 14 %, zmražení cen základních potravin a energií. Potřebné navýšení vládních výdajů má být pokryto znovuzavedením daně z majetku a zrušením možnosti části daňových odpisů pro vysokopříjmové jedince. Stejně tak má dojít k úpravě daně z příjmu u vysokopříjmových skupin.
Koalice dále žádá dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Při usednutí do vlády hodlá koalice prosadit francouzské uznání Státu Palestina a navázání oficiálních diplomatických styků s touto entitou.[9] Koalice hodlá zastropovat důchodový věk na 60 let a také zavést menstruační dovolenou.[10]
Remove ads
Složení
Hlavní členské strany
Minoritní spojenecké členské strany
La France Insoumise (229)
Socialistická strana (175)
Les Écologistes (92)
Francouzská komunistická strana (50)
Nezávislí a místní politici (31)
Strany podporující koalici
Členské organizace a odbory
- Národní konfederace práce (CNT)
- Francouzská demokratická konfederace práce (CFDT)
- Národní svaz autonomních odborů (UNSA)
- Jednotná odborová federace (FSU)
- Odborový svaz solidarity (SUD)
- Sdružení pro zdanění finančních transakcí a pro občanskou akci (ATTAC)
- Mladá antifašistická garda (JGA)
- Sdružení Demokracie Ekologie Solidarita (ADES)
- Révolution (R)
Remove ads
Volební výsledky
Volby do Národního shromáždění
Odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads