Nuklid

Nuklid je látka složená z atomů totožného prvku, které mají stejná nukleonová čísla.

Prvky se v přírodě vyskytují většinou jako směs různých izotopů (různých nuklidů stejného prvku). Například uhlík se vyskytuje jako směs izotopu ¹²C a izotopu ¹³C, proto je v tabulkách uváděna relativní atomová hmotnost uhlíku jako 12,011 a nikoli přesných 12,000, jak by odpovídalo izotopu ¹²C podle definice unifikované atomové hmotnostní jednotky. Pokud bychom tedy v přírodě odebrali vzorek „průměrného“ uhlíku, pak by jeho převážná část (98,892 % atomů) byla tvořena izotopem ¹²C, který sám má relativní atomovou hmotnost přesně 12 – jelikož právě atom tohoto nuklidu je používán k měření hmotnosti jiných atomů, protože atomová hmotnostní jednotka je definována jako 1/12 jeho klidové hmotnosti. Nicméně část tohoto vzorku (1,108% atomů) by byla tvořena izotopem ¹³C, který by měl hodnotu relativní atomové hmotnosti 13,0379. Relativní atomová hmotnost celé takové směsi bude tedy odpovídat hodnotě v tabulkách (12,011) stanovené pro uhlík s průměrným izotopickým složením, jelikož konkrétní přírodní vzorek uhlíku se může izotopickým složením více či méně od průměru odlišovat.

Jiný příklad: Standardní chemicky čistá voda (pomocí jejíhož trojného bodu je např. definována jednotka kelvin) je tvořena nuklidy ¹H, ²H, ¹⁶O a ¹⁸O; poměr těžších izotopů je přitom 0,16 milimolu deuteria ²H na 1 mol vodíku ¹H a 0,4 milimolu kyslíku ¹⁸O na 1 mol kyslíku ¹⁶O. Je to stejné izotopické složení jako u vody v oceánech, přičemž se jedná o nejvyšší zastoupení těžších izotopů, se kterým se lze u vody v přírodě na Zemi setkat.

Názvy a značení nuklidů

Atomová a jaderná fyzika a související normy pro fyzikální veličiny a značky^[1] doporučují ve slоvním vyjádření názvu nuklidu uvádět za názvem prvku mezerou oddělené nukleonové číslo, např.:

• uran 235

Chemické příručky a normy^[2] zpravidla doporučují připojit nukleonové číslo k názvu prvku spojovníkem, např.:

• uran-235

Značení nuklidů je sjednocené: značku nuklidu tvoří chemická značka prvku, ke které je jako levý horní index připojeno nukleonové číslo, např.:

• ²³⁵U

Speciální názvy a značky nuklidů připouštějí současné normy pouze u dvou izotopů vodíku, a to:

• deuterium, značka D, pro ²H,
• tritium, značka T, pro ³H,

přičemž normami preferovanou variantou je ²H, resp. ³H.

Související pojmy

• Odlišné nuklidy jednoho prvku se nazývají izotopy (například ²³⁵U a ²³⁸U). Jádra jednotlivých izotopů se obvykle liší svou stabilitou.
• Nuklidy, které mají stejné nukleonové číslo, ale různé atomové číslo (například ⁴⁰Ar a ⁴⁰K), se nazývají izobary.
• Nuklidy, které se shodují v počtu neutronů v jádře (například ¹⁵N a ¹⁶O), se nazývají izotony.
• Nestabilní nuklidy podléhající radioaktivní přeměně se nazývají radionuklidy.