Obloha

O zelenině přikládané na talíř k hlavnímu chodu pojednává článek Obloha (gastronomie).

Obloha nebo také nebe (archaicky, knižně a básnicky firmament z lat. firmamentum vzpěra, sloup nebo nebeská klenba) je ta část zemské atmosféry nebo vesmíru, která je viditelná z povrchu Země (nebo jiné planety). „Firmament” je ta pevná část nebes, která ještě spadá do sféry fyzické, za ním začíná skutečné nebe, sféra nadzemská a božská. Firmament (nebeská klenba) odděluje pozemský svět od světa „vyšší moci”. Někdy se říká, že ptáci a letadla létají na obloze. Přesnější definice je obtížná.

Typická denní obloha

Obloha za větrného oblačného počasí

Bouřková obloha

Pohled na oblohu do zenitu

Obloha při západu Slunce

Denní obloha

Při denním světle je obloha světle modrá, což je důsledkem rozptylu slunečního světla v ní^[1]. Nad Zemí není žádný modrý objekt, který bychom viděli. Za slunečného počasí je díky Rayleighovu rozptylu tmavší v zenitu a světlejší na horizontu. Při východu a západu Slunce červená a oranžová.

Noční obloha

Podrobnější informace naleznete v článku Noční obloha.

Naopak v noci je atmosféra průhledná a je vidět noční obloha, pokud není zakryta oblaky nebo světelným znečištěním. Na noční obloze je asi dva až tři tisíce nejvíce svítících a proto okem viditelných hvězd, které se jeví jako světelné body na černém pozadí. Tato černota (a tma v noci) navzdory obrovskému množství méně svítících hvězd je staletí zkoumaný tzv. fotometrický paradox. Je to způsobeno tím, že hvězdy jsou ve vesmíru rozmístěny příliš řídce, a navíc světlo z nejvzdálenějších hvězd i tzv. kosmického pozadí má rudým posuvem posunutou vlnovou délku mimo viditelné spektrum a proto ho lidské oko nevidí.^[2]

V astronomii se používá výraz nebeská sféra, což je myšlená kulová plocha nad Zemí, po které sezdánlivě pohybují Slunce, hvězdy, planety a měsíce. Nebeská sféra je rozdělena na části nazývané souhvězdí. Jaká část nebeské sféry je viditelná na obloze záleží na zeměpisné šířce pozorovatele a denní době, protože nebeská sféra se otáčí vlivem rotace Země a hvězdy se pohybují podobně jako Slunce.

Úkazy na obloze

Během dne, pokud není zataženo, je na obloze vidět Slunce. V noci je pak možno na obloze spatřit hvězdy, planety a Měsíc. (Měsíc lze vidět často i ve dne. Některé hvězdy a planety pak za výjimečných podmínek také.) Při svítání a soumraku bývá vidět planeta Venuše, která se označuje poprvé jako Jitřenka, podruhé jako Večernice; někdy jsou vidět ranní nebo večerní červánky (Zora nebo zastarale zoře je slovanské označení jak pro (zejména) Jitřenku, ranní červánky, úsvit,^[3] ale i pro večerní červánky a Večernici, bohyně Zora odpovídá římské Auroře.^[4] Na obloze je možno spatřit mnoho přírodních jevů jako oblaka, duhu, polární záři nebo blesk.

Obloha v náboženstvích

Obloha hraje silnou roli v mnoha náboženstvích. Někdy je ztotožňována s nebem – místem posmrtného života, nebo je pokládána za místo, kde sídlí božstva. Pro Číňany se někdy rozdíl mezi nebem a bohem stírá.

Bohové nebe

• Úranos, Zeus (Řecká mytologie)
• Ouranos, Jupiter (Římská mytologie)
• Ukko (Finská mytologie)
• Nut (Egyptská mytologie)