Oldřich Rafaj

Oldřich Rafaj (25. dubna 1934, Zubří (u Rožnova pod Radhoštěm) – 29. dubna 2010, Praha) byl český literární historik, kritik, básník a překladatel, bratr (dvojče) prozaika Miroslava Rafaje.^[1][2]

Oldřich Rafaj
Narození	25. dubna 1934 Zubří (u Rožnova pod Radhoštěm) Československo Československo
Úmrtí	29. dubna 2010 (ve věku 76 let) Praha Česko Česko
Pseudonym	Josef Klaner
Povolání	redaktor, literární historik, kritik, básník, překladatel
Národnost	česká
Stát	Československo Československo Česko Česko
Alma mater	Masarykova univerzita v Brně
Příbuzní	Miroslav Rafaj (bratr)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně češtinu a polštinu (studium úspěšně dokončil roku 1958, roku 1967 získal titul doktora filozofie). Po základní vojenské službě byl od roku 1960 redaktorem Krajského nakladatelství v Ostravě, od roku 1965 redaktorem pražského nakladatelství Československý spisovatel a na přelomu let 1967–1968 Literárních novin. Pak krátce pracoval v Úřadu pro tisk a informace, od roku 1969 byl redaktorem časopisu Květy a od roku 1970 šéfredaktorem literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu. Postupně se stal jednou z ústředních postav normalizačního Svazu českých spisovatelů, a proto se roku 1974 stal šéfredaktorem Literárního měsíčníku, který aktivně prosazoval normalizační kulturní politku. Od ledna roku 1989 do ledna roku 1990 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Panorama.^[1]

Dílo

Je autorem marxisticky orientovaných literárních studií a od 80. let i básnických knih. Jeho verše jsou politicky proklamativní, jsou založené na černobíle prezentované polaritě světa a zpracovávají témata jako je láska k socialistické vlasti, nacistická zvěrstva z doby okupace, osvobození Československa rudou armádou atp. Rozhlasová hra Soudruhům, kteří přijdou po nás (1973) zpracovává téma posledních dnů Julia Fučíka. Své literárněkritické práce, které publikoval od 70. let v Literárním měsíčníku, v Tvorbě a v Rudém právu, knižně je postupně vydal ve čtyřech svazcích. Od poloviny devadesátých let publikoval především přírodní lyriku.^[1] Překladatelsky se zaměřoval zejména na současnou polskou a slovenskou literaturu.^[3]

Bibliografie

Odborné práce

• Černá země (1962), krajová čítanka pro vyučování české literatuře na Ostravsku, společně se Zdeňkem Robenkem.
• Literatura a současnost (1963), dějiny literatury na Ostravsku z let 1945–1961.
• Slovník spisovatelů – Polsko (1974), autor některých hesel.
• Zápas o současnost (1978), první svazek autorových literárněkritických prací, jejichž těžištěm je období normalizace po prvním sjezdu Svazu českých spisovatelů.
• Portréty (1979), monograficky pojaté medailony autorů ostravského regionu (například František Sokol-Tůma, Metoděj Jahn, Petr Bezruč, Josef Strnadel, Dušan Cvek a další)
• O literaturu našich dní (1981), druhý svazek autorových literárněkritických prací.
• Literatura a čas (1985), třetí svazek autorových literárněkritických prací.
• Meziúčty (1989), čtvrtý svazek autorových literárněkritických prací.
• Život a dílo Metoděje Jahna (2011).

Básnické sbírky

• To nejbližší (1980), básnická sbírka vyjadřující angažovaný postoj k životu.
• Tři poémy a Testament (1984), obsahuje čtyři díla: Poému o prstenu, Slezskou poému, Poému o dětech a Testament.
• Báseň o zemi (1985).
• Most (1985).
• Noční přesun (1986).
• Psí čas (1995), vydáno v Mnichově pod pseudonymem Josef Klaner.
• Černé blesky (1996), vydáno pod pseudonymem Josef Klaner.
• Prameny cest (2001).
• Paměť srdce (2005).
• Nezapomeň (2006), rozšířené vydání sbírky Prameny cest.
• Na břehu domova (2006).
• Touha po životě (2007).)

Rozhlasová hra

• Soudruhům, kteří přijdou po nás (1973), hra zpracovává téma posledních dnů Julia Fučíka.

Překlady

Překlady z řečtiny

• 1962 – Janis Ritsos: Ostrava, společně s Věnceslavem Juřinou za jazykové spolupráce Michalise Fulidise.

Překlady z polštiny

• 1962 – Henryk Jasiczek: Krásné jak housle, společně Erichem Sojkou.
• 1967 – Henryk Jasiczek: Pokus o smír, společně s Erichem Sojkou a Janem Pilařem.
• 1969 – Stanisław Lem: Lov.
• 1974 – Paměť, moderní polská poezie.
• 1974 – Jarosław Iwaszkiewicz: Mrtvá paseka.
• 1976 – Marian Grześczak: Vypouštění skřivánka.
• 1978 – Stanisław Lem: Příběhy pilota Pirxe, společně s Jaroslavem Simonidesem a Lenkou Stachovou.
• 1980 – Marian Grześczak: Člověk zvedá břemena.

Překlady ze slovenštiny

• 1976 – Andrej Plávka: Bdění.
• 1979 – Maša Haľamová: Dar.
• 1981 – Vladimír Reisel: Sen o slunci.
• 1982 – Obřad s plamenem, výbor z deseti slovenských básníků.
• 1986 – Pavel Koyš: Denní ohně.
• 1989 – Mikuláš Kováč: Půlnoční jabloň.