Otakar Bystřina

Otakar Bystřina, rodným jménem Ferdinand Dostal (23. května 1861 Věrovany^[2] – 18. července 1931 Staré Hamry^[3]) byl moravský advokát a spisovatel píšící humoristické povídky z Hané a ze Slovácka.

JUDr. Otakar Bystřina
Rodné jméno	Ferdinand Dostal
Narození	23. května 1861 Věrovany Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. července 1931 (ve věku 70 let) Staré Hamry Československo Československo
Pseudonym	Otakar Bystřina
Povolání	spisovatel, advokát, básník a prozaik
Národnost	moravská[1]
Alma mater	Univerzita Karlova
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině hostinského Franze Dostala (1827–1872) a Rosalie rozené Šelepové. Měl tři starší bratry: Simona (1850–1886), Johana (1851) a Vincenze (1859).

V letech 1871 až 1878 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, odkud byl pro výtržnost se strážníkem vyloučen, takže maturitu složil roku 1879 v Chrudimi. Po roční vojenské službě začal studovat práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.^[4] Již na střední škole a potom při studiu práv se sám živil (jako písař, korektor v tiskárně, železniční zaměstnanec, sekretář spisovatele Josefa Václava Friče) a zdrojem jeho příjmů mu také byly honoráře za básně a vesnické obrázky, které publikoval v různých časopisech (Květy, Švanda dudák, Zlatá Praha a jiné).^[5]

Po dokončení studia pracoval jako advokátní koncipient v Plumlově, Prostějově, Vyškově a v Brně, od roku 1893 působil jako advokát v Novém Jičíně a v letech 1921 až 1926 v Brně. 24. 9. 1921 si nechal změnit příjmení na Bystřina. Byl členem a funkcionářem Moravského kola spisovatelů (na ustavující schůzi roku 1912 byl zvolen místopředsedou a v letech 1921 až 1923 vykonával funkci předsedy).^[5] Z Brna se odstěhoval do Starých Hamrů na chalupu, kterou si roku 1920 koupil společně s Petrem Bezručem, svým důvěrným přítelem. K jeho přátelům patřil i rodák z Držovic P. ThDr. Alois Lang. Roku 1927 si opět otevřel advokátní kancelář v Novém Jičíně. Zemřel r. 1931 na chalupě. Jeho paměti, které diktoval Františku Kožíkovi, tak zůstaly torzem.^[5]

Dílo

Bystřinův humor je jadrným humorem starých vesnických mudrlantů. Je vlídný a zřídka kdy přechází do satiry. Hovory postav jsou vedeny v nářečí. Důrazem na zdravý selský rozum navázal Bystřina na tradici lidového vypravěčství.

• Na vsi (1889), sbírka povídek^[6]
• Hanácké figurky (1890), sbírka povídek^[7]
• Hanačka v Praze (1896), divadelní sólový výstup pro dámu v hanáckém kroji
• Hanácká legenda (1904), povídka považovaná za vrchol jeho tvorby, ve které bodrého hanáckého osmdesátníka Šelepu z Věrovan odnesou o Štědrém večeru roku 1790 andělé do nebe, aby mohl přezkoumat, zda je pravda, co o nebi káže tovačovský pan farář, totiž že nebe je z perníku, knedlíků, másla a tvarohu^[8]
• Pápení (1912), sbírka povídek^[9], roku 1926 vydaná pod titulem Přes tři řeky
• Bystřinův smích (první díl 1917, druhý díl 1926), dvoudílná sbírka povídek
• Jak se naši škádlívají (1924), sbírka povídek^[10]
• Súchovská republika (1926), sbírka fejetonů a autobiografických črt zachycujících bohémské přátelství s malířem Jožou Uprkou za studentských let s podtitulem Kronika mládí^[11]
• Přes tři řeky, Ostravici, Bečvu, Moravu (1926)^[12]
• Humor Otakara Bystřiny z jeho spisů (1927)
• Tři z Hané – [Sedláka lebo pána? – Jan Spáčil Žeranovský. Brablenčí chalópke – Otakar Bystřina. Šebesta Krbec a zaječí otázka na Hané – Alois Zábranský.] (1943)^[13]
• Dopisy Otakara Bystřiny Petru Bezručovi z let 1912–1931 (1967), uspořádal Alois Sivek