Otto Fanta

Otto Fanta (26. října 1890, Praha^[1] – 1940, Spojené království) byl učitel a grafolog.

Otto Fanta
Narození	26. října 1890 Praha
Úmrtí	7. října 1940 (ve věku 49 let) Tindal Centre
Alma mater	Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Lékařská fakulta Německé univerzity v Praze Zkušební komise pro učitelství na středních školách Německé univerzity v Praze
Povolání	učitel
Rodiče	Max Fanta a Berta Fantová
Příbuzní	Elza Fantová (sestra)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život

Otto Fanta se narodil v Praze jako syn lékárníka Maxe Fanty a jeho manželky, pražské intelektuály Berty. (Matka vedla filosofický salon v jejich domě U Kamenného beránka na Staroměstském náměstí.)^[2] Ve škole se seznámil se svým spolužákem Franzem Werfelem, do roku studoval 1912 filosofii a později působil jako středoškolský profesor.

Kolem roku 1922 napsal filmový scénář k Die Grundlagen der Einsteinschen Relativitätstheorie, který byl – po posouzení Albertem Einsteinem – málem skutečně zfilmován, k čemuž však nakonec nedošlo z důvodu světové hospodářské krize.^[3]

Zřejmě roku 1925 se oženil s Hannou Bobatschovou (Johanna Fantová, 9. dubna 1901 Brno - 1981),^[4] která v letech 1929/30 setřídila Einsteinovu osobní knihovnu v Berlíně.

Otto byl činný jako grafolog, společně s Willy Schönfeldem napsal pro časopis Die Schrift a roku 1937 se zúčastnil třetího Mezinárodního grafologického kongresu v Paříži.

Před začátkem druhé světové války na poslední chvíli emigroval do Anglie, při tom však přišel o veškerý majetek. Jeho žena, Johana Fantová, po smrti manžela roku 1940 emigrovala do USA a získala knihovnické vzdělání. Byla poslední Einsteinovou životní družkou.^[5][6][7]

Publikace

• Systém kriminalistického vzdělání. Kolem roku 1930