Otto Wilhelm Masing

Otto Wilhelm Masing (28. října^jul./ 8. listopadu 1763^greg., Lohusuu, původně německy Lohhusu – 3. března^jul./ 15. března 1832^greg., Äksi, původně německy Ecks) byl estonský pastor, učitel, jazykovědec, prozaik a představitel raného estonského národního obrození.^[2]

Otto Wilhelm Masing
Masingova silueta
Narození	28. říjnajul./ 8. listopadu 1763greg. Lohusuu, Estonská gubernie, Ruské impérium
Úmrtí	3. březnajul./ 15. března 1832greg. (ve věku 68 let) Äksi, Livonská gubernie, Ruské impérium
Místo pohřbení	Raadiský hřbitov v Tartu
Povolání	pastor, učitel, jazykovědec, prozaik
Národnost	estonsko-německá
Stát	Ruské impérium Ruské impérium
Alma mater	Univerzita v Halle
Literární hnutí	osvícenství, preromantismus
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 4. třídy
Manžel(ka)	Dorothea Amalie Ehlertz (1776–1809) od roku 1796[1]
Rodiče	Christian Masing a Anna Ludovica von Hildebrandt
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině estonského kněze Christiana Masinga a jeho manželky, německé šlechtičny Anny Ludovicy von Hildebrandt.^[1]

Masingův hrob v Tartu

V letech 1777–1779 navštěvoval městskou školu v Narvě, od roku 1779 do roku 1782 gymnázium v německém Torgau a pak studoval teologii, hudbu a malířství na univerzitě v Halle. Během studií projevil rovněž velký talent na jazyky. Kromě němčiny a estonštiny se naučil také latinu, starořečtinu, ruštinu, italštinu a francouzštinu a přivydělával si překládáním.^[3]

Roku 1786 se vrátil do Estonska a pracoval jako domácí učitel dětí barona Magnuse von Toll v Püssi (Neu-Isenhof). Roku 1787 cestoval po Evropě společně s hrabětem Peterem Augustem Friedrichem von Manteuffel, který se rovněž významně zasloužil o rozvoj estonštiny.^[3]

Od roku 1788 působil jako pastor ve farnosti Lüganuse, v letech 1795-1815 ve Viru-Nigula (německy Maholm) a pak až do své smrti v Äksi (Ecks). Od roku 1818 vykonával funkci asesora livonské konzistoře a od roku 1821 byl církevním děkanem v Tartu (Dorpat). V posledních letech svého života se zabýval sestavováním estonsko-německého slovníku, v jehož dokončení mu zabránila smrt. Pochován byl na Raadiském hřbitově v Tartu^[2][3]

Dílo

Masing se významně zasloužil o rozvoj estonštiny. Obohatil tento jazyk o lidové prvky a zjednodušil starý pravopis (například zavedl do estonského pravopisu znak Õ pro charakteristickou estonskou polozavřenou zadní nezaokrouhlenou samohlásku.^[4]

Jako učitel požadoval zlepšení školních podmínek pro rolnictvo a nákup naučné literatury pro školy^[1] Sám vydal několik učebnic.^[2]

Významná byla také jeho redakční práce v listech Marahwa Näddala-Leht (1821-25, Estonský týdeník) a Marahwa Kalender (1823-26, Estonský kalendář).^[2]

Z jeho veršované tvorby se dochovala bajka Päts (Medvěd), která jako píseň zlidověla.^[2][5]

Výběrová bibliografie

ABD aneb Čítanka pro děti, titulní list

• ABD ehk Luggemise-Ramat Lastele kes tahawad luggema öppida (1795, ABD aneb Čítanka pro děti, které se chtějí naučit číst). Jde o učebnici, která obsahuje návod, jak se naučit čtení, a k tomu výběr biblických a poprvé i světských příběhů. Protože estonština neobsahuje písmenoc C, používá se v ní pro abecedu zkratka „ABD“.^[2][4]
• Pühhapäeva vahhe-luggemised (1818, Pestré nedělní čtení). Tato kniha, urřená předevěím pro rolnictvo, patří k nejvýznamnějším Masingovým pracím a je považována za první estonskou populárně naučnou publikaci o přírodě a o obyvatelích cizích zemí.^[2][6]
• Beitrag zur Ehstnischen Orthographie (1824, Příspěvek k estonskému pravopisu).^[7]
• Täieline Ristiusso õppetus mis targema rahwa ja koolmeistrite kassuks (1825, Úplná nauka o Kristu, ku prospěchu moudrého lidu a učitelů školních).^[7]

Ocenění

Roku 1821 mu byl udělen Řád sv. Vladimíra 4. třídy za překlad Livonského rolnického zákona z roku 1819, kterým bylo Livonsku zrušeno nevolnictví.^[1]

Ve Viru-Nigula bylo na faře, kde bydlel, zřízeno roku 1986 jeho muzeum s názvem Viru-Nigula Koduloomuuseum (Muzeum místní historie Viru-Nigula) a od roku 1988 je zde umistěna jeho pamětní deska.^[8]